Severus Snape

Transakce

3.10.1996

Severus Snape (36), Juliette Nemesis (32)

Juliette se soustředila na každičký krok, aby nemusela přemýšlet, kam vstupuje. Upnuté černé šaty, jež odhalovaly dekolt, a rozparek vysoko k pasu, nepomáhaly ženě zapomenout, jak moc se musí ponížit, aby se dostala k muži, kterého miluje, a ochránila chlapce, k němuž se upínaly zraky celé země.

„Pane Rookwoode," nechala lehkovážně rozeznít vlastní hlas, ačkoliv bojovala s nepohodlím v krku, „ráda vás po letech opět vidím," zalhala sebevědomě. „Doufám, že jste svůj amulet ještě neztratil," připomněla důvod jejich dávného shledání. Po Averyho dračím mláděti pracovala i pro tohoto zvláštního Smrtijeda, jenž sice neprahl po jejím těle jako Avery, ale i tak se netajil svými sympatiemi. On byl v tuto chvíli jedinou přímou jízdenkou k informacím z vnitřního kruhu Smrtijedů. Severus se od Juliette zcela distancoval a od dopadení na Ministerstvu nebyli Malfoy ani Avery důvěryhodnými zdroji. Bylo jí jasné, že Vy-víte-kdo jim již nedůvěřoval ani tak málo jako před oním incidentem.

„Nemesis? Jaké překvapení," vydechl rozpačitě muž, ale vyzval ženu, aby vstoupila do salonku. „Jak vám mohu pomoci?"

„Jsem ráda, že mi jdete takto vstříc." Zasmála se, aby zvonivým zvukem uvolnila sebe samu. „Mám na vás prosbu jako na starého dobrého přítele. Důvěřuji vám."

„Víte, že i já důvěřuji vašim schopnostem a loajalitě, ale nemohu vám v tuto chvíli příliš pomoci." Výmluvně uhnul pohledem, když osobně naléval ženě víno. „Jistě chápete, že tato doba nepřeje mnoha transakcím."

„Jde spíše o laskavost, nijak vás neohrozím." Pochybovačně se pokusil o úsměv, načež čarodějce vtiskl sklenici s nápojem do dlaně. „Vzhledem k situaci a vytížení Snapea se již nemůžeme nadále veřejně scházet kvůli lektvarům."

„Jste na špatné adrese, sotva jsem udělal NKÚ z lektvarů..."

„Nerozumíte mi." Zasmála se a upila víno. „Lektvary by připravoval i nadále Snape, jen by je nosil sem, kde bych si je přebírala." Naschvál se posadila a přehodila nohu přes nohu, díky čemuž rozparek odhalil štíhlá stehna. Rookwood naprázdno polkl. „Mohl byste si s ním domluvit schůzku za mě? Nejsem si jistá, zda by přišel, kdyby o mně věděl – je velmi opatrný v posledních měsících."

„Nevídám Snapea, má blízko spíš k Malfoyům."

„Věřím vám. Nebude tak nápadné, když od něj budete odkupovat lektvary vy." Vědomě povytáhla šaty ještě o několik centimetrů výš a předklonila se, aby upozornila i na dekolt. Po dvou dětech si byla jistá, že má co nabídnout. „Při každé schůzce budu přítomná."

„Nemám úplně chuť si k sobě vázat Snapea..."

„Nemusíte s ním ani promluvit, vše zastanu sama. Jen ho pozvěte – provize za zprostředkování je samozřejmostí," dodala rychle. Rookwood neochotně přikývl.

„Myslím, že bych ho mohl pozvat už dnes, abyste se domluvili. Tajně." Juliette dychtivě souhlasila a trpělivě několik hodin v křesle čekala, zatímco ji Smrtijed nejednou s hranou nezáměrností přejel prsty po stehně, když předstíral, že se pouze spontánně směje nějaké historce. Hnědovlasá čarodějka se snažila nenásilně dostat k nějakým informacím, jenže Rookwood byl nedostatečně informovaný. Vy-víte-kdo očividně byl opatrnější, než doufala. I když Severus zajisté věděl o mnohém...

Rázný krok prozradil Juliettina milence, kterého se odmítala vzdát, rychleji, než se objevil ve dveřích salonku. Málem se otočil na patě, když zaklesl oči do ženiných. Rookwood vychytrale zmizel rychleji, než jej stačil vysoký tmavovlasý muž oslovit a osočit z podvodu.

„Zdravím, Severusi," pronesla dostatečně nahlas, aby formálnost setkání mohl zaslechnout i odcházející majitel sídla. Naštvaný Snape pochopil.

„Slečno Nemesis, jak překvapující vás vidět... Co potřebujete?" zvučně odpověděl. Ledový hlas donutil v dáli zavřít Rookwooda dveře pravděpodobně od svých komnat. Teď už se Juliette nebála mluvit otevřeně. I Severus odhodil zábrany. „Zbláznila ses?! Co tady děláš? Co po mně teď chceš?"

„Lektvary," odsekla, čímž na okamžik sebrala Severusovi vítr z plachet. „Uvaříš mi lektvary a předáš je. Jen obchodní vztah – pro obecenstvo. Tohle je jediný způsob, jak se vídat alespoň občas."

„Pán zla může kdykoliv prolomit moji obranu," odfrkl. „Zabije nás oba, když se to stane. Nutíš mě skrývat další věc – jak dlouho to můžu ještě vydržet, než už toho bude prostě příliš? Juliette," pokusil se vyslovit stejně znechuceně, to Juliette pochopila, ale z úst ve finále vyšlo mnohem jemnější oslovení, téměř teskné, „žádal jsem tě, aby ses do toho nezaplétala!"

„Zaplétám se, protože mi je jasné, že Brumbálovi lidé nedokáží Harryho uchránit. A Brumbál nedokáže ochránit tebe." Severus roztrpčeně uhnul pohledem. „A já nedokážu zachránit Adama s Charliem, když nebudu mít informace," naléhala, avšak muž tentokrát neochotně přikývl. „Stačí mi dvě krátké schůzky do měsíce." Černé oči ji donutily svoji odpověď ještě jednou upravit. „Jedna? Klidně lahvičky plň nepovedenými lektvary tvých žáků, ale přines něco, co můžeme považovat za artikl."

„Už neučím lektvary," odvážil se o sobě prozradit něco víc. Bylo zjevné, že si nebyl jistý, zda by měl mladou ženu ještě více zasvěcovat do svého soudobého života. „Mám teď obranu."

„Páni!" zalapala po dechu Juliette. Tak ráda by jej políbila, aby mu pogratulovala k životnímu úspěchu.

„Pokud se budeme setkávat, chci ti dodávat lektvary, které potřebuješ."

„Netuším, který lektvar by se mi měl hodit," přiznala. „Seve, potřebuji vědět, co se chystá."

„Dnes ne. Nemáme čas. Na zadání objednávky obvykle nepotřebuješ víc než pár minut." Juliette se napjala. Další měsíc čekání a obav... „Za čtrnáct dní ti dám přes Rookwooda vědět, kdy se setkáme." Čarodějka posmutněle přikývla. Neodvážila si muže nárokovat, přestože se k němu cítila silně připoutána. Milovala ho celým srdcem. „A Juliette?" Srdce poskočilo, když se k ní Severus sám naklonil, aby dvěma prsty upravil sukni šatů. Zahalil vybízející stehna, přičemž ženě jemně pohladil kůži palcem. „Uprav se, Rookwood se neumí kontrolovat."