Severus Snape

U Prasečí hlavy

23.1.1982

Severus Snape (22), Juliette Nemesis (17)

Juliette opustila své přátele krátce po příchodu do jediné zcela kouzelnické vesničky v Británii, aby se vydala do omšelého hostince U Prasečí hlavy, kde měla jistotu, že nepotká žádného jiného bradavického studenta. Nejraději by tam nepotkala ani sama sebe, ale už byla se Snapem domluvená.

S vlídným úsměvem pokynula hospodskému, jenž se minimálně rysy ve tváři značně podobal řediteli Brumbálovi, avšak výraz měl mnohem chladnější a odměřenější. Vyzývavě si ji změřil pohledem a když usoudil, že už zřejmě dospělá je, zaměřil se opět na špinavý půllitr ve svých rukou. Nechápala, proč nepoužívá kouzla. Rozešla se k volnému stolku ve stinném koutě a připadala si velice nemístně. Všude posedávali staří kouzelníci a čarodějky, většinu z nich kryla kápě a zbylí na ni vrhali jen nevraživé pohledy. Ve svém elegantním černém kabátku s nebelvírkou šálou působila jako pěst na oko a ona si toho byla vědoma. Modlila se, aby Severus přišel načas, přestože se jí pomalu začínala zmocňovat panika. Proč s ním vůbec chtěla mluvit? Co mu chtěla tak důležitého říct? Nebyla to pouze snaha jej opět vidět? Samozřejmě, že byla! Ale Snape už byl určitě na cestě i se svým převelice přátelským naladěním.

Objednala dva máslové ležáky, špinavé sklenice s díkem odmítla a podala hospodskému požadovaný obnos peněz. Starý čaroděj je nedůvěřivě převzal a otráveně se vrátil zpět za výčep. Juliette každou minutou kontrolovala své hodinky a k velkému potěšení i zděšení do hospody vstoupila přesně v půl jedné zahalená postava v kápi, která se k ní okamžitě rozešla. Už z typu chůze poznala, že se jedná o muže. Tiše si přisedl, zády k podniku, a teprve poté dovolil pohlédnou dívce do své tváře. Měl přesně takovou náladu, jakou předpokládala.

„Tak co jsi chtěla?" vyštěkl okamžitě. Dívka mu beze slov podsunula máslový ležák, zatímco jí v hlavě vířily myšlenky. „Ohledně toho mého místa," připomněl netrpělivě a upil z lahve. Působil uhnaně.

„Ah, jistě," zamumlala, „to místo." Juliette připadalo legrační, že ho nalákala takovým vyděračským způsobem a zcela neoprávněně. „Křiklan se snaží zlomit mě, abych to za něj převzala," rozhodla se říkat pravdu. Snape jen nechápavě povytáhl obočí. „Domluvil mi nějaké asistence na svých hodinách – vážně se mě snaží nalákat."

„Proto jsi se mnou musela nutně mluvit?" vyjekl nevěřícně s notnou dávkou zatrpklosti. „Když už jsem se zbavil Pottera, tak teď mi musíš ztrpčovat život ty?"

„Ne!" vyhrkla rychle a vrtěla hlavou. Nechtěla ho naštvat hned. „Řekla jsem mu, že nikoho lepšího na lektvary než tebe nenajde." Čekala nějakou reakci na kompliment, ale s mužem s vlasy po lopatky to ani nehnulo, jen se znuděně ušklíbl. „Stejně za tebou stojí Brumbál, takže..." Severus zatnul čelist. „No, prostě se budu učit na bystrozora a možná bych občas ocenila radu ohledně lektvarů."

„Vše?" Juliette zmateně přikývla a začala se rychle přehrabovat ve své kabelce. Snape ji se skrývanou zvědavostí sledoval.

„Petunie mi poslala celý kufr Lilyiných věcí hned poté, co se to stalo," ztišila hlas a polkla pelyněk v krku. „Zvládla jsem ho otevřít až po našem setkání v Godrikově dole." Severus chápavě přikývl s bolestně sevřenými rty. „Našla jsem tam i tohle." Vytáhla zpoza stolu malou mudlovskou fotografii, na které byly dvě náctileté děti v letních šatech. „Myslím, že ti patří víc než mně." Pomalu podala obrázek dlouhým prstům, které se nepatrně chvěly. „Jsi to ty s Lily, že?" Očima stále visela na usměvavém chlapci s delšími černými vlasy, šortkami po kolena, obyčejným šedým trikem, které na něm plandavě viselo, a holčičce s plamennými vlasy v zelených volných šatech.