Severus Snape

Tajemná komnata

8.1.1993
Severus Snape (32), Juliette Nemesis (28)

S příchodem nového roku přišla i neodkladná nutnost se ukázat na veřejnosti, aby Juliette potvrdila, že je stále mezi živými a zdravými, a proto ji Alastor Moody přidělil po bok vyšinutého Weasleyho. Setkali se v brzkých ranních hodinách na Ministerstvu, čarodějka ještě před příchodem nejistě matce svěřiala Charlieho, zatímco se soukala do bystrozorského hábitu. Již dlouho nebyla mezi lidmi...

„Slečno Nemesis," pozdravil bujaře drobný kouzelník s rezavými vlasy, které trčely zpod pomačkané čapky, „dobré ráno! Víte, čí Tajemnou komnatu dnes budeme odhalovat?" Zasmál se vítězoslavně, než vložil do rukou mladé ženy pergamen, na němž stálo místo dnešního zátahu. Malfoy Manor. „Ani vám nemůžu říct, jak jsem se o tom dozvěděl, ale slibuji vám, že dnes uděláme velký objev." S vítězoslavným úšklebkem se přesunul i k dalším bystrozorům a nechal Juliette postávat několik metrů opodál samotnou. To nebylo dobré, to vůbec nebylo dobré. Zahnaný Malfoy do úzkých znamenal obrovské riziko pro ni, pro Severuse, pro všechny – Juliette přemýšlela, že ji matka vyslala do smrtijedského panství záměrně.

Přemístění proběhlo hladce, Malfoy se tvářil pouze povrchově překvapeně, když předložili povolení k prohlídce, a s výsměšným pohledem kolem sebe nechal Juliette projít, jako by ji snad nikdy v životě neviděl. Pan Weasley si naštěstí počínal rychle, tudíž čarodějka nemusela s hůlkou na stráži stát dlouho, jenže s každým dalším sebejistým krokem zrzavého muže, Juliette znejišťovala a pohledem se omlouvala Malfoyovi, přestože nemusela.

Weasley s několik svými poskoky otevřel padací dveře v podlaze, Malfoy byl očividně zhrozený a Juliette též, když Arthur Weasley z Tajemné komnaty vypochodoval s ampulkou, se kterou se před lety důvěrně setkala. Faraonův spánek...

„Máte zprávu o původu?"

„Osobně dodám panu ministrovi." Malfoy pyšně vypjal hruď, jako by odhalení nebylo žádným problémem. Morozko ani po nervy drásající hodině nikdo nevypátral a Juliette se mohla společně s ostatními přemístit na Ministerstvo, kde vyplnila mnoho papírů, a odpoledne již vysíleně otevírala dveře matčina domu. Odvykla bystrozorské práci a stres se jí od narození syna vyhýbal, i když občas měla pocit, že Severus veškeré strasti světa taktně zahaloval.

„Seve?" podivila se a zabloudila pohledem rychle k hodinám. Bylo ještě brzy, aby se kouzelník vrátil a vyzvedl ji i s Charliem. O to nezvyklejší bylo, že seděl uprostřed kuchyně a probodával ji černýma očima. Pokusila se o úsměv.

„Juliette." Pokynul k dřevěné židli naproti sobě.

„Charlie spí?"

„Tvá matka ho vzala na návštěvu k nějaké přítelkyni," řekne bez náznaku emocí, ale rychle dodá: „požádal jsem ji o to. Musíme si promluvit o dnešní razii."

„Seve, nevěděla jsem, že půjdu na Malfoy Manor. Prostě jsem dostala příkaz." Usedla, načež se natáhla pro velkou, horkou dlaň kouzelníka, která její drobnou ruku jemně uvěznila. Nezlobil se na ni, to poznala už z prvního doteku.

„Neobviňuji tě z toho, jen potřebuji vědět, kdo na Malfoye upozornil. Kdyby to ještě nějak souviselo s Quirrellem... Kdyby objevili ještě něco, Lucius mohl hodit spoluvinu i na nás dva a to by tě zničilo. Nás oba – i Charlese."

„Zadrž! S tím podezřením přišel Weasley." Málem se nahlas zasmála, když si uvědomila, jaký vyšinutý trouba ji mohl vystavit většímu nebezpečí než hostitel Vy-víte-koho. Vždy nadšený kouzelníček, jenž mudlům přikládal přehnaný význam, na ni v žádném případě záměrně nepolíčil. „Ohledně zdroje byl tajemný, ale šel v podstatě na jistotu."

„Weasley?!" zasyčel Severus nepříčetně, až Juliette na okamžik ztuhla dlaň v mužské. „Ten malý, zrzavý-"

„Seve, Arthur Weasley někde vyštrachal informaci, která se náhodou ukázala jako pravdivá. Zbytečně to prožíváš, našli jen Faraonův spánek a pár bezvýznamných artefaktů – Malfoy zaplatí všimné a svět se nezboří," tišila muže naproti sobě. Uvolňovala se v jeho hřejivé přítomnosti.

„Ukázal ti Lucius někdy svoji skrýš?"

„Ne?"

„Ani mně ne. Nikomu ji neukázal, ví o ní jenom rodina – on, Narcissa a jejich syn Draco, který je shodou okolností ve stejném ročníku jako Potter s Weasleyem... To skrze Pottera a mladého Weasleyeho se tato zpráva dostala až k Arthuru Weasleymu. Potter s Weasleyem mi před několika týdny ukradli nějaké přísady z kabinetu," Juliette se celá napjala, když poprvé v životě zavedl řeč na jejího synovce, „aby připravili mnoholičný lektvar, jedna jejich spolužačka se z toho experimentu stále ještě vzpamatovává na ošetřovna, jenže se jim očividně podařilo proniknout až k mladému panu Malfoyovi a lstí z něj vylákat tuto nebezpečnou informaci... Je od Luciuse pošetilé vkládat svá tajemství do malého chlapce, jenže minulost nezměníme a mně se nelíbí, že moji budoucnost může narušit dítě."

„Proč by to Harry dělal?"

„Protože je to Potter, který musí strkat nos všude!" vyprskl s nechutí. Juliette si uměla představit, jak mu před očima vytanul obraz arogantního Jamese, kterého ani ona nemusela, jenže dokázala respektovat Lilyino rozhodnutí. „Domnívám se, že měl od Arthura instrukce."

„Ale proč?"

„Protože Weasley poslední dobou skomírá, jeho rodina žije z ruky do úst a mudlovské vynálezy nikoho nezajímají, ale dneškem si zase vysloužil své místo na výsluní..."

„Harry by určitě nikoho neosočoval."

„Potter se stal součástí jejich rodiny.

„Harry je naše rodina, Seve! Náš synovec."

„Naším synovcem bude Draco Malfoy, dokud nezjistím, kolik toho ví, Juliette!" Bruneta odmítavě zavrtěla hlavou, jenže kouzelník v černém hábitu jí nedal šanci promluvit. „Potter je v bezpečí, chovají se k němu jako ke svému – podle Brumbála – a my oba musíme v první řadě hledět na našeho syna Charlese. Zůstane sám, když oba půjdeme do Azkabanu." Vydechl nosem všechen vzduch z plic, než se pomalu postavil, zatímco stále držel mladou čarodějku za ruku, a obešel stůl. „Utěšme se tím, že vše je v pořádku."

„Kdyby se něco v Bradavicích dělo, řekl bys mi to, že?" Severus se urychleně usmál a přikývl. „Seve, tohle je vážně!"

„Není," zašeptal. Sklonil se k ženě, kterou políbil na šíji. „Tvá matka se vrátí až večer a já mám zítra narozeniny..."

„Nikdy jsi je nechtěl slavit," namítla omámeně, avšak už se nedokázala nadále soustředit na Harryho.

„Slavím každý den, kdy jsi se mnou."

Děkuji za komentáře k minulému dílu - moc mě potěšily :)