Severus Snape

Doušek živé smrti

28.5.1982

Severus Snape (22), Juliette Nemesis (17)

„U Merlinovy brady, Severusi, vážně mě pan ředitel shání v tuto dobu?" vyptával se pomatený kouzelník svého mladšího kolegy, jenž pouze mdle kývl hlavou na znamení souhlasu. „Ale já tady mám práci!" vyjekl obtloustlý stařík ustaraně a rozhlédl se po třídě, kde všude, kam jen oko pohlédlo, vřely kotlíky sedmého ročníku.

„Je to akutní," odvětil zcela plochým hlasem Snape. Juliette nad jeho hlasem jen znechuceně zavrtěla hlavou, čímž upoutala pozornost své kamarádky u vedlejšího kotlíku. Sjela mladého profesora pohledem a pobaveně zkřivila obličej, jakoby Juliette odpovídala na němou otázku o jeho vzhledu a chování: žádný krasavec.

„To není dobré," zamumlal si spíše pro sebe Křiklan, nesměle se otočil po své třídě a po důkladném přemýšlení nakonec řekl: „Budete to muset vzít za mě, Severusi. Vaříme Doušek živé smrti jako součást opakování k OVCE; pamatuji se, že jste byl vynikající při tomto lektvaru."

„Myslím, že mohu panu řediteli sdělit i pozdější termín setkání," cukal se Snape a nechtěně zavadil o Juliettin pohled, která již neskrývaně poslouchala jejich rozhovor. Kotlík spořádaně bublal a ona měla čas, než dojde na další přísady.

„Ne, to ne!" zamítl roztěkaně Křiklan a začal se cpát do pláště, jenž si z bezpečnostních důvodů před začátkem hodiny svlékl. „Albus- Chci říct: profesor Brumbál by nebyl rád, kdybych ho takto odmítl." Nesmlouvavě zavrtěl hlavou. „Severusi, dohlédněte mi tu na to! Děkuji vám!"

„To jsem zvědavá," poznamenala plavovlasá Mary, která znala většinu Juliettiných setkání s tímto nesympatickým mužem. Poslední dobou se poměrně často bavily na jeho účet od rána do noci. Polemizovaly, s jakou dívkou by mohl chodit – došly k názoru, že by to byla nějaká přechytračená příšera, které by se i Snape bál; většině stupidních věcí říkaly snapeovina a když některá měla špatný den, zbylé přítelkyně ji neustále nabádaly, aby se netvářila jako Snape, i když jej Juliettiny kamarádky neznaly.

„Neměl by na nás zapomenout," sdělila své myšlenky Juliette a další dva nebelvírští studenti u jejího stolku škodolibě přikývli. Mary se ani nemusela hlásit, vždy byla pro každou špatnost.

„Myslíš, že bude lepší sexy Mary nebo hloupá Mary?" zeptala se zamyšleně blondýnka na svoji roli pro následujících padesát minut.

„Ty jsi Snape!" ocenil ji nevěřícně Richard, nebelvírský vtipálek s překvapivým nadáním pro lektvary, které tomu Juliettinému nemile konkurovalo. Oba se již několik let hlásili do Křikova klubu a udržovali pevné přátelství.

Mladá čarodějka viděla, jak se vedle Richarda snaží utrousit poznámku i Oliver, ale to už se Mary aktivně hlásila a neopomněla několikrát zapištět: „Pane profesore, prosím! Prosím vás! Pane-"

„Co chcete?" osopil se na ni podrážděně Snape, čímž částečně uhasil její nadšení pro věc, ale blondýnka se statečně držela. Juliette dusila svůj smích v pohledu do kotlíku. Lektvar už začínal pomalu tmavnout.

„No, víte, pane profesore," protahovala dívka každé slovo, přičemž si s hranou nervozitou natáčela dlouhý pramen vlasů na prst. Všichni u stolku pochopili, že se rozhodla pro svoji excelentní roli hloupé blondýny. „Mně to nějak nebublá," postěžovala si frustrovaně dívka a plačtivě popotáhla. Juliette zahýkala smíchy a nevěrohodně se to pokusila skrýt za alergickou reakci na asfodel, který začala uklízet zpět do krabičky, aby měla místo pro fazolky dřímalky.