Severus Snape

OVCE U Tří košťat

25.6.1982

Severus Snape (22), Juliette Nemesis (17)

Živá irská hudba, vrchovaté korbele máslového ležáku a vzduchem volně poletující sklenky s rybízovým rumem, odgenskou starožitnou a ohnivou whisky. Juliette držel při zemi pouze silný stisk Richardových paží, když se společně točili dokola mezi ostatními páry. Byla zpocená, mentálně vyčerpaná, ale šťastná jako ještě nikdy. Zkoušky OVCE složila! Sice výsledky měly dorazit až za měsíc, Juliette však nepochybovala o svém excelentním výkonu.

„A nyní trochu zpomalíme," zakřičel podnapilým hlasem zpěvák mladé kapely Sudičky, zachytil další ohnivou whisky a bez rozmyslů ji do sebe kopl. Studenti v první řadě povzbudivě zaburáceli. „Patron lásky!" zahřměl zhrublým hlasem a celou hospůdkou U Tří košťat se začala linout líbezná melodie, kterou následně doplnil i hluboký hlas frontmana. Čarodějka koutkem oka spatřila, jak se Mary zamilovaně vnořila do náruče svého přítele. Juliette přítele neměla, s Georgem se stýkala, jen když některý z nich něco potřeboval, navíc byl v nižším ročníku, tudíž se nemohl mimořádné výpravy do Prasinek účastnit.

Richard po vzoru všech ostatních obtočil paže kolem přiopilé dívky, ruku možná položil až neúměrně dolu a druhou ještě níž. Juliette spojila své ruce za kouzelníkovým krkem, čímž si k sobě chlapce přiblížila o další kus. Pod rouškou alkoholového opojení se brzy opřeli čely o sebe a dívali si zmateně do očí. Čarodějka nevěděla, zda se chce odtáhnout, nebo překročit hranici přátelství, ale Richard situaci vyřešil sám. Jednou se hravě otřel svým nosem o ten Juliettin a když se dívka pobaveně usmála, okamžitě hrubě přitlačil své rty na její. Líbal dravě, nenechal čarodějku ani nadechnout a rukama již neskrývaně mapoval horké tělo pod sebou. Juliette cítila, jak jí vyhrnul šaty až těsně pod zadek. Spolupracovala.

„Nepůjdeme ven?" zaimprovizoval zbrkle Richard mezi trhavým nadechnutím. Čarodějka stále spojovala jejich rty při každé příležitosti. Nepřemýšlela nad správností svých činů. Dnes udělala obávané OVCE, je s přáteli v Prasinkách, pije, baví se a dokonalé zakončení tohoto dne jí nabízí pohledný kouzelník – odmítala odmítnutí.

„A co nahoru?" navrhla zadýchaně.

„Jsi geniální!" ocenil vysoký černovlasý kouzelník a znovu se tvrdě přisál k jejím rtům. Na dalších pět minut ztratili pojem o čase. Juliette vnímala pouze kraťoučké okamžiky, kdy se od sebe odloučili, ale touha je přemohla dříve, než se stačili vydýchat.

„Počkej!" zamumlala čarodějka před posledním prohloubeným polibkem.

„Proč?"

„Pokoj." Juliette nedokázala složit složitější větu. Veškeré znalosti a mozkovou kapacitu vyčerpala na týdenní maraton zkoušek OVCE, které zvládla. Měla chuť se znovu rozkřičet, aby světu sdělila, že to dala.

„Dojdu to zařídit," slíbil potěšeně. „Dej si zatím něco k pití."

„Počkám venku," sdělila rozhodnutě. I když na sebe neviděla, cítila, jak jí tváře hoří. Vyklopýtala před hospůdku do teplé červnové noci a ticho bylo pro její hudbou ztrápené uši přímo ochromující. Hospůdka byla chráněna kouzly, aby nerušila zbytek poklidné vesničky, tudíž po překročení prahu celý svět veselí usnul. Nad temnou Hlavní ulicí občas přeletěl netopýr nebo sova, odněkud zpovzdálí přicházely zvuky roztržky mezi kočkami a za hlasitého prásknutí se přímo doprostřed ulice přemístila zahalená postava. Juliette musela hodně zaostřit, aby siluetu pořádně viděla. Sedla si na kamenný patník a čekala na Richarda. Čerstvý vzduch jí dělal dobře.