Severus Snape

Obrtlá ulice

27.7.1997

Severus Snape (37), Juliette Nemesis (33)

Smutek po dlouhých hodinách nahradila zlost a potřeba najít viníka. Podle Pastorka, který Juliette celý zničený přišel hroznou zprávu o skonu Moodyho uprostřed noci oznámit, zradil Mundungus Fletcher. Ten by neměl před Juliettinou hůlkou šanci.

K rozhodnutí, že vystopuje zrádcovskou pijavici jménem Fletcher, dospěla minuty před svítáním. Adam s Charliem tiše spali v jedné posteli společně s hračkami a čarodějčina matka v obýváku, kde si každou noc přeměnila gauč v postel. Provizorní domek byl stísněný a přestože z něj vůbec nedýchalo kouzlo domova, byl mnohonásobně bezpečnější než dům v Londýně. Dle bezpečnostních kouzel se tam často někdo pohyboval...

Přemístila se za vesnicí. Příčná ulice spala, rozbřesk zřejmě nic nezměnil, jen pár opilých kouzelníků se povalovalo kolem Děravého kotle, avšak ani v jednom z nich nepoznala nechutného Dunga. Nepředpokládala, že by Mundungus přestal být ostražitý, když právě nechal zemřít Alastora, jednu z posledních loučí naděje v temnotě. Všichni si sice mysleli, že Alastor nebyl zcela zdravý na duchu, ale nikdo si nikdy neodvážil zpochybňovat jeho schopnosti.

Juliette si nechránila tvář kápí, proto se jí několik polekaných lidí, kteří se i v neděli loudali do krámků v ulici, polekaně klidilo z cesty, když rychle procházela celou Příčnou ulici, aby se dostala do Obrtlé. V ní už žilo mnohem více kouzelníků. Opilí pobudové zdobili každý kout, někteří se na Juliette dokonce odhodlali chlípně zahvízdat, či špinavými hůlkami vyslat neškodná kouzla jejím směrem, která bez zájmu odrážela. Snažila se hlahol ignorovat, jenže nebyla úplně neznámou čarodějkou uprostřed nechvalně proslulé Obrtlé, kam se stahovali právě tací jedinci, na které bystrozoři často dělali zátahy. S vážnou tváří si Juliette razila cestu napříč Obrtlou, i když každého nechutného kouzelníka a čarodějku nízkých mravů sjela rychlým pohledem.

„Někoho hledá," mručeli si pro sebe dost nahlas přihlížející, aby si objasnili Juliettino podivné chování. Mladá čarodějka se však nestáhla, i nadále profesionálně mapovala okolí. Kdyby tato lůza už věděla, že Moody v noci zemřel Vy-víte-koho hůlkou, nedivili by se.

„Na Snapea by nešla sama," zafuněl nazpět další zašlý kouzelník, který se nevhodně tiskl k odhalené čarodějce, „to by si ani Ministerstvo nelajzlo." Skupinka pobudů byla z očividně nové informace ohromena a zároveň zastrašena. Čarodějka tlumeně vyjekla, ale u Juliette tato zpráva vyvolala opačnou reakci. Již neskrývaně se ke skupince rozešla.

Puch alkoholu vytvářel kolem kouzelníků doslova clonu, jenže ona nesměla dát najevo slabost, a proto se přiblížila více, než bylo zapotřebí. Zděšení hloučku se znásobilo, ale utíkat úzkou uličkou mezi domy se nerozhodli – Juliette už tušila, že právě tam se mnohem větší zlo než ona ukrývá.

„Dobré ráno!" pozdravila rázně. Kouzelníci s čarodějkou se odhodlali něco zamumlat, zatímco nemotornými prsty hledaly v alkoholem nasáklých hábitech svoji hůlku. „Zaslechla jsem jméno Snape."

„No, jasný, madam Nemesis," poškrábal se na zátylku vysoký hromotluk, ke kterému se tiskla vychrtlá žena.

„Kde?"

„Madam, víte... on se tu objevil, ale..."

„Mluvte! Kam šel? K Borginu a Burkesovi?" zkusila. Do nejoblíbenějšího obchodu na Obrtlé se stahovali všichni Smrtijedi, kteří se na veřejnosti prezentovali jako sběratelé. Malfoy byl příklad za všechny galeony. S Borginem si byl dokonce tak blízký, že si od něj odkoupil rozplývavou skříň – o kterou Malfoyova rodina před lety během neočekávané bystrozorské prohlídky přišla –, díky níž se do Bradavic dostali Smrtijedi a napáchali nemalé škody, ačkoliv hlavní Smrtijed oné noci byl na místě bez ohledu na skříň.

„Ne, madam," vypískla žena. „Je tam s Dungem." Mávla k úzké uličce za nimi, která vedla maximálně nějakému obchůdku na dvorek.

To Juliette stačilo, rozeběhla se pryč, přestože za sebou ještě slyšela volání, aby to nedělala, že na Snapea sama nestačí. Starost lůzy, která utíkala před zákonem podobně jako Snape, byla až dojemná.

Ulička mezi domy se stáčela, opilcům zmizela z očí, ale čím hlouběji se nořila, tím jasněji rozeznávala tiché mručení, které vydával nějaký člověk. Zpomalila, když uviděla tyčícího se Severuse nad malým tělem Mundunguse. Severus varovně syčel ke kouzelníkovi slova, kterým nerozuměla.

Ztratila odhodlání. Už zase, když před ní vysoký kouzelník stál.

Čekala, Dung jí již nemohl uniknout, jenže během tichého vyčkávání – Severus k ní jednou podrážděně zvedl oči – rozpoznala, o co se její druh snaží. Komplikovanými kouzly měnil Severus kouzelníkovy myšlenky, než ho mávnutím hůlky propustil. Malý kouzelník se okamžitě přemístil.

„Ne!" vydralo se Juliette ze rtů ve chvíli, kdy se Dung otočil a v polovině pohybu zmizel. Černé oči ji rozzuřeně probodly, načež vysoký muž čarodějku natiskl na stěnu jednoho z domů, aby se skryli případným pozorovatelům z oken či ulice. Juliette měla problém vytlačit z hlavy myšlenky, že nyní nesmí myslet na Severuse jako na milence, ačkoliv ji jemně držel za pas.

„Co jsi to udělal?" vyjekla tlumeně. „Kvůli němu dnes v noci Ty-víš-kdo zabil Moodyho!" Až v tuto chvíli si uvědomila, že Severusova tvář je tak bledá a pošpiněná černými kruhy kolem očí, že noc zřejmě probděl podobně jako ona. Byl u toho!

„A ty jsi ho přišla pomstít?" odfrkl posměšně. Byl chladnější a odměřenější než kdy jindy. „Seber se a jdi domu, než se něco stane!"

„K čemu jsi ho navedl? Má zradit a zabít někoho dalšího? Dalšího bystrozora? Nebo snad dokonce mě?!" Dlaněmi zatlačila na kouzelníkovu hruď. „Mohla jsem ho dostat!"

„Za co? Za to, co neudělal?"

„Zradil-"

„Ne, Juliette, on ne." Čarodějka byla naprosto zmatená. „Ale dělám vše pro to, aby tomu ostatní věřili. Oficiálně je on mým tajným zdrojem."

„Nerozumím ti." Ohrnul horní ret v nehezkém úšklebku. „Opustil Moodyho na bojišti, vyzradil Harryho přesun..."

„Málokdo vydrží pohled na Pána zla," poznamenal výsměšně, „ale lepší Moody mrtvý než živý." Juliette nevěřila vlastním uším. Silou od sebe kouzelníka odstrčila, až sama zavrávorala. Hůlku pohotově připravenou. Severus svoji stále ledabyle svíral mezi dvěma prsty jako mudlovskou cigaretu. „Nelíbí se mi Juliette, že někomu říkáš o našich dětech. Ohrožuješ vše, o co se snažím!"

„To ty!" vyhrkla zděšeně. Ta dutá rána za domem, která následovala Moodyho, to byl on, Severus! „Mohlo to všechny stát život!"

„K Pánovi se bez obětí nedostanu."

„Jsi obyčejný Smrtijed jako ti ostatní!" vykřikla v návalu zoufalství a následně jen bolestně sledovala, jak vysokého muže s černými vlasy a strhaným výrazem zasáhla, jenže na omluvu už nedokázala sesbírat slova. Nedostatkem vzduchu a zdravého rozumu se rozbrečela. Proč jiné páry mohly mít život o tolik jednodušší?

„Jednou to pochopíš," hlesl, než se přemístil.

Juliette několik minut setrvala na místě. Nemohla se vrátit domu v takto zbídačeném stavu, matka by z ní okamžitě vše vytáhla a to si nemohla dovolit. Alastor by získal svého vysněného stopaře, který by při pohledu na Severuse Snapea neznejistil. Juliettina matka se stejně pokusí najít skutečného viníka a smrtí Dunga se nezastaví. Smrtijedi právě zamávali rudým hadrem před jejíma očima.

Juliette sebou trhla, když si opilec s čarodějkou po boku nejistě odkašlal. Zbytek lůzy je obezřetně následoval.

„Madam, jste v cajku?"

Do bitvy o Bradavice už nezbývá ani rok a vztah Juliette a Severuse je stále horší a horší...

Jak myslíte, že to dopadne?

Najdou k sobě ještě někdy cestu?

Jak by si měla Juliette získat Severusovu pozornost, o kterou stojí?