Severus Snape

Kancelář

27.1.1986

Severus Snape (26), Juliette Nemesis (21), Harry Potter (5)

Juliette usedla do své kóje na Ministerstvu kouzel, dlouze se zadívala do očarovaného okna, které prezentovalo dokonale zasněženou krajinu – kouzelná údržba zřejmě svůj vánoční bonus dostala –, a vyčerpaně vydechla. Pondělní rána nikdy neměla ráda, to dnešní obzvláště, když již cestou do kanceláře slyšela zvěsti o sobotním konfliktu u Malfoyových. Všichni bystrozoři byli v pozoru, jelikož již roky nevyplula žádná památka na dobu temna napovrch. Vznešené kouzelnické rody mlčely a zákon blaženě předl, když se mu nikdo nestavěl na odpor.

Posadila se za pracovní stůl, přivolala si rozpracovaný případ a odevzdaně pročítala řádek po řádku. Vždy si myslela, že jako bystrozor bude od rána do večera v terénu, místo toho pročítala spis o Bellatrix Lestrangeové, která již mnoho let seděla v Azkabanu, a na každoroční žádost Narcissy Malfoyové přešetřovala případ šílené čarodějnice, která by si zasloužila okamžitou smrt. Zcela bez emocí na každé vhodné místo dala razítko zamítnuto a znuděně otočila list. Díky štědře platícímu Molfoyovi a jménu Black za svobodna vlastnila Lestrageová nejtlustší složku ze všech obžalovaných. Nic naplat. Byla přistižena na místě činu a ani se nepokoušela zapírat, zatímco její sestra odhodlaně tvrdila, že Bellatrix tam nemohla být v žádném případě.

Do místnosti vtrhla Juliettina matka bez zaklepání a místo pozdravu na dívku hodila převázaný balíček. Mladá čarodějka zprvu vůbec nechápala, co se děje.

„Ahoj, mami." Sklidila ze stolu a nabídla ženě Pastorkovu židli.

„Ahoj, Jul. Jsem ráda, že jsem tě tady našla." Dívka podezřívavě natočila hlavu ke straně. „Měla jsem obavy, že ses účastnila té noční šarády." Starší čarodějka v padnoucím světle růžovém hábitu si viditelně oddychla, když Juliette záporně zavrtěla hlavou, zatímco se snažila probojovat do balíčku.

„Nedovolí mi opustit kancelář," postěžovala si dívka nespokojeně. „Neustále jenom pročítám zbytečné spisy znovu a znovu a znovu. Tak třeba minutý týden mi dali Lestrangeovou." Těžkopádně položila ruku na vzorně srovnanou kopičku pergamenů. „Všichni ví, že se z Azkabanu v životě nedostane, ale stejně musím napsat zprávu. Takhle jsem si to nepředstavovala."

„Buď ráda, že jsi v bezpečí u papírů!" Povzdychla si. „Zlatíčko, ty vůbec nevíš, co venku čeká. Za měsíc budu dělat prohlídku Molfoyovic panství," znechuceně protáhla obličej, jako by se měla probírat něčím nechutným. „Pokud chceš, můžu tě vzít jako pomocníka, ale připrav se na velký podvod." Natáhla k dceři přes stůl ruce. „Budeš zklamaná z akce, Jul. Doby, kdy bystrozoři tasili hůlky a jejich slovo bylo zákon, je již dávno pryč. Všichni víme, že je Malfoy Smrtijed, ale nic s tím nesvedeme. Prohledáme mu dům, účty, vyslechneme namyšlenou Narcissu a napíšeme do pergamenů, že jsou čistí a vzorní občané kouzelnického světa." Mladá čarodějka posmutněle přikývla. Doby slávy bystrozorů skončily krátce po zmizení Vy-víte-koho, ona přišla již do doby nekonečného papírování, kdy se na Pošukovy metody začínalo nahlížet jako barbarské... Ona měla jeho školu.

Až pomocí hůlky se jí podařilo rozbalit balíček, odkud na ni vypadla džínová bundička s malým autíčkem na zádech. Tutéž poslala Harrymu... V rychlosti prohlédla obal i obsah balíčku. Na malém lístečku stálo několik slov Petuniným zoufale úhledným písmem. Jsi stejná zrůda jako Lily, už nás nikdy nekontaktuj! Petunie.

„Stalo se něco?" optala se elegantní žena, když zpozorovala dceřin prázdný výraz. „Doručila ho mudlovská pošta." Pohoršeně zavrtěla hlavou. „Měla by sis konečně změnit adresu, když s tím chlapem chceš žít..."

„Mami!" zarazila ji rychle drobná brunetka se slzami na krajíčku. Hlavou jí létaly myšlenky, které nedokázaly rozluštit, kde se stala chyba. Vždy byla před Harrym i Petunií opatrná, nečarovala, chovala se jako mudla... Jak mohli Durleyovi zjistit, že byla čarodějka a zakázat jí styk s Harrym?

„Co? Snape je moc špatná partie! Kdybys tenkrát neutekla ze schůzky s Pastorkem-"

„Dursleyovi mi zakázali styk s Harrym," zamumlala rychle, aby její matka přestala rozebírat kouzelníka, s nímž trávila mnoho času, ale to nebylo podstatné. „Nějak zjistili, že jsem čarodějka." Zvedla modré oči s prosbou o radu. „Jak?"

„Ten kluk jim to řekl." Pokrčila nezaujatě rameny. Mezi prsty vytáhla zpod štosu papírů na své polovině stolu fotografii, na níž se Pastorek s Juliette usmívali. Tenkrát zkoušeli fotoaparát kvůli důkazům a Juliettin kolega ji vystavit v jejich společné kóji. Matka při pohledu na obrázek vypadala spokojeně.

„Nic jsem Harrymu neukázala..."

„Je mi to líto, Jul, ale za pár let bude v našem světě a skrze toho," našpulila horní ret a konejšivě pohladila fotografii, „chlapa by ses k němu mohla dostat."

„Mami, jmenuje se Severus – Severus Snape – a já jsem s ním šťastná." Starší čarodějka sebou u posledního slova škubla.

„Tak proč neustále děláš, že bydlíš se mnou?" S matkou na toto téma nebyla rozumná řeč. Byla krásná, chytrá, vlivná, nebezpečná, a přesto se u posuzování Juliettiných nápadníků chovala naprosto přízemně. Očekávala krásného kouzelníka s perspektivní prací, jenž zvládne vydělat dost galeonů, aby dokázal její dceru zabezpečit, až ji přestane těžký život u bystrozorů bavit. Juliette nic z toho nechtěla. Byla zamilovaná do geniálního kouzelníka, jehož povolání a plat byly žalostné, což si i on sám uvědomoval, ale Juliette imponovala tajemná a nebezpečná osobnost oproštěná od vzhledu, majetku či postavení. Severus měl postavení, byl Smrtijed – elita na opačné straně spektra. To matka nedokázala ocenit.

„My spolu nejsme..."

„Tohle mi vysvětli! Miluji tě, zlato, to víš, ale tohle je hloupé! Proč toho chla... Snapea chceš, když o tebe očividně nestojí? Jsi krásná, chytrá, úspěšná! Všichni kouzelníci na tebe stojí frontu, ale ty se zakoukáš do toho nejztracenějšího případu v zemi. Smrtijed! Proboha, Jul, vzpamatuj se!"

„Možná spolu nechodíme, ale já vím, že ke mně něco cítí."

„To říkala Lestrangeová o Ty-víš-kom taky a podívej se, kam ji to dostalo!"

„Tohle není totéž, já vím, že... Prostě si jsme blízcí," Juliette kostrbatě vysvětlovala, ale vždy se pokoušela vyhnout slovům fyzická blízkost. Od jejích narozenin k sexu prozatím nedošlo.

„Až budeš těhotná a on se k tobě nebude znát, nebreč u mých dveří!" zavrčela starší čarodějka podrážděně a rozčíleně se zvedla. „Kingsley Pastorek by tě za hůlku netahal a kdyby bylo nejhůř, postavil by se k tomu jako chlap. Snape se nedokázal postavit ani za sebe! Radši se krčil za Brumbálem, aby neskončil jako jeho kamarádi – to je loajalita! V tomhle by se mohl od Lestrageové učit! Ta přijala zodpovědnost za své činy..." Čarodějka v růžovém hábitu bez barvy v lících za hlasitého klapání podpatků dodusala ke dveřím, ve kterých se ještě naposledy a váhavě otočila. „Ohledně prohlídky Malfoyova panství ti dám ještě vědět a přijď večer domu, budu vařit ratatouille a přijde babička. Můžeš pozvat i Kingsleye..."

Myslíte, že Juliettina matka zvítězí, nebo dokáže někdy Snapea přijmout jako vhodného muže pro svoji dceru?

Jak vnímáte Juliettinu matku? (Až když jsem to dopsala, tak jsem si vybavila Umbridgeovou...)