Ministerstvo kouzel

188 23 0
                                    

18.6.1996

Severus Snape (36), Juliette Nemesis (31)


Juliette si v kanceláři vařila pozdní čaj, když zaslechla ránu, jako by se něco tříštilo, a následně se rozezněl alarm ve všech bystrozorkých kójích, jenže všichni bystrozoři již byli doma. Zabezpečila kancelář, než se klidně vydala do podzemí, ale s každým dalším zaslechnutým hlukem zrychlovala. Nebylo dobré, odkud se ozývaly ony zvuky. V těch místech by neměl nikdo být, dokonce ani ona sama neměla povolení, aby je navštívila, avšak když nalezla otevřené dveře, bez zastávky do nich vběhla. Hodnou chvíli trvalo, než se zorientoval, a ještě déle, než se konečně dostala až ze zdroji hluku.

Zpovzdálí sledovala bojující kouzelníky a čarodějky, ale nedokázala odhadnout, co se děje, dokud ji těsně neminula kletba a za zády se nerozezněl vysoký smích, jenž ji donutil se prudce otočit. To vyšinutě vyhlížející čarodějnici na moment zarazilo. V černých očích zablesklo, zatímco Juliette vyschlo v ústech. Bellatrix Blacková stála proti ní s připravenou hůlkou a rty roztaženými do širokého úsměvu, jenž mladé ženě naháněl hrůzu. Nechtěla bojovat, ale bylo jí zřejmé, že bude muset.

„Jdeš nám pomoct, Jul?" zamumlala na ni opět jako na malou holčičku – podobně jako v Azkabanu. Stáhla hůlku, ale rychle vyrazila k Juliette, která se nezmohla k vyslání kletby. „Jul, Jul, Jul..." Zamlaskala nespokojeně žena a hrubě chytla mladou čarodějku za hábit na zádech. „Objevuješ se na špatných místech. Copak tě maminka neučila, že máš být opatrná?" Juliette byla jednatřicetiletá žena, dvojnásobná matka, ale v přítomnosti Smrtijedky, vražedkyně desítek lidí, se opravdu cítila jako malá dívka, která by uvítala pomoc maminky. „Za okamžik se tu objeví Pán zla, asi bys mu nechtěla vysvětlovat, co tady děláš s Potterem."

„Potterem?" vyhrkla Juliette, ale to ji již Bellatrix silou táhla ke krbu.

„Netvař se překvapeně, je mi jedno, co tady děláš." Pomocí kouzla mladou ženu doslova vhodila do krbu. „Nikdo o tobě nebude vědět, ale vyřiď Agnes, že tímto jsme vyrovnané!" Ze záhybů svých šatů nabrala do hrsti letax, jenž po Juliette nevybíravě mrskla. „Zvládnu dostat Pottera i bez tebe. Dům Nemesis!"

Juliette nestihla vyskočit, pouze sledovala, jak se jí postava Bellatrix Blackové rozplynula v zelených plamenech, načež se objevila v obývacím pokoji své matky. Obranná kouzla domu ji detekovala, proto mohla bez obtíží docestovat až na místo určení, kam ji poslala Bellatrix.

„Mami?" zeptal se nejistě Charlie, který seděl s Adamem před krbem a stavěl mladšímu chlapci kostky, do nichž dítě vždy bouchlo a očarované kostky jej obletěly. Adam si takto vydržel hrát dlouhé desítky minut. „Už jsi doma?"

„Očividně," zaúpěla, když se vyškrábala z krbu. „Kde je babička?"

„Šla pryč, je tady teta." Adam nezaujatě ukázal směrem do kuchyně. Mudlovská sousedka, přesně to nyní nepotřebovala.

„Tak dělejte, že jste mě ani neviděli," Charlie chápavě přikývl, kdežto Adam žužlal kostku – rychle oba políbila, „musím ještě za tátou." Tiše přeběhla obývák, aby ji sousedka nezahlédla, a ze zahrady se přemístila poblíž budovy Fénixova řádu. Dokázala se dostat až do budovy, zřejmě jí ještě nezamezili přístup, avšak nikde po nikom nebyly ani stopy. Doufala alespoň v přítomnost Severuse, který se otevřeného střetu nemohl účastnit.

V domě desítky minut byl pouze odporný domácí skřítek, který kolem ní procházel jako kolem ducha, než vchodovými dveřmi přišel Lupin, Nymfadora a několik dalších členů, ale všichni se tvářili zničeně. Harry?

„Je Harry v pořádku?" přeťala jako první ticho, které rušilo pouze Nymfadořino skučení. Všichni ostatní seděli plačtivě kolem stolu.

„Harry žije, kromě několika šrámům je v pořádku," Juliette úlevou zaklonila hlavu, „ale Sirius nepřežil," zamumlal Remus. Přišel o nejlepšího přítele. „Půjdeš se mnou stranou, Juliette?" Uposlechla a následovala muže až do pokoje, který musel patřit Siriusovi. Barvy Nebelvíru se zbytkem zašedlého domu kontrastovaly tak, jak jen bylo možné, a mudlovské obrázky polonahých žen nutily Juliette klopit zrak. „Snape nás přišel varovat, ale Harry byl s několika dalšími studenty rychlejší... Jen tím chci říct, že jsme Snapeovi vážně vděční. Náš hlavní úkol byl chránit Harryho a to se díky němu povedlo. Nedokážu mu to říct, stále mu moc nevěřím, ale poděkuj mu za mě. Harry je teď prakticky to poslední, co mám. Kdyby Voldemort dostal i jeho..."

„Byl tam?"

„Šel na jistotu," přitakal. Oči vlkodlaka se leskly potlačovanými slzami.

„Je mi líto Siriuse. Upřímnou soustrast!" Přikývl. „Kdyby sis potřeboval promluvit, jsem tady pro tebe."

„Děkuji!" Sklopil zrak ke svým ošoupaným botám. „Slib mi, že i nadále zůstaneš důvěrnicí Snapea." Juliette se nestihla ani zeptat proč a Lupin už odpovídal: „On byl celý život bez přátel, bez jediného spojence, který by to s ním myslel dobře, a já se do něj teď, když jsou všichni mí přátelé mrtví, dokáži vcítit lépe, než bych chtěl. Buď mu oporou, má aktuálně nejtěžší úděl z nás všech!"

„Všichni máme těžký úděl."

„Nepodceňuj Snapea. Dnes zachránil Harryho, příště nás ostatní. Juliette, blíží se špatné časy a já myslím, že lidé, kteří budou v přízni člověka, který může nakonec vše rozhodnou, budou mít velkou výhodu. Nepřiprav se o ni, zatím jsi jediná na Snapeově seznamu lidí, pro které by dobrovolně riskoval."


Díly aktuálně vycházejí poměrně chaoticky a ještě zhruba měsíc tomu tak bude, jelikož se mi státnice blíží rychleji, než bych chtěla :D Děkuji za pochopení!

Severus SnapeKde žijí příběhy. Začni objevovat