Severus Snape

Hřbitov

31.12. 1981

Severus Snape (21), Juliette Nemesis (17)

Temná postava se odevzdaně skláněla nad hrobem. Černýma očima hypnotizovala dvě jména vyryta do náhrobku, její sympatie a pozornost však patřily pouze jednomu. Pomocí hůlky odsunula z jedné poloviny smuteční věnce a moře očarovaných svíček, aby utvořila místo pro svoji omšelou svíci. Se zkřiveným výrazem od bolesti přiložila špičku hůlky ke knotu a během okamžiku knot vzplál, zatímco muže opustila osamocená slza.

Za zády mladíka v černém cestovním plášti se ozvalo hlasité prásknutí, které se nepříjemně rozléhalo hodnou chvíli po celém Godrikově dole. Muž sebou prudce trhl, sevřel hůlku křečovitěji a spočinul pohledem na dívce, která jen omluvně zvedla ruce na znamení, že se vzdává. Překvapivě ani nesvírala hůlku.

„Víš, co je dnes za den, Severusi?" zeptala se tiše, jakoby znovu chtěla nastolit posvátné ticho, které bylo díky jejímu přenesení narušeno.

Severus neodpověděl, jen se zarytě otočil zpět k náhrobnímu kameni. Plamínek jeho svíce divoce zápolil s poryvy větru.

„Je zvláštní, že tento strastiplný rok končí a všichni věří, že už nikdy nebude tak špatně. Že Ty-víš-kdo zmizel," odmlčela se, aby nalezla sílu v mrazivém doušku nočního vzduchu, „ale nikdo už nevidí, že vzal sebou naše nejbližší."

Opět se drobná čarodějka o několik kroků přiblížila k zasmušilému kouzelníkovi, jenž ji dokázal ukázkově ignorovat. „Lily mi moc chybí," přiznala teskně. „Je mi vážně líto, že jsem ji nemohla poznat líp, i když byla mojí sestrou – nevlastní," dodala rychle, když ji černovlasý mladík probodl pochybovačným pohledem. Sinalou tvář mu jen z části osvětlovalo pole plamínků, ale i tak čarodějka dokázala nalézt v temných nepřístupným očích bezbřehou bolest. Srdce se jí úzkostlivě stáhlo pokaždé, když se na něj zadívala. Lily se jen v několika krátkých okamžicích své malé nevlastní sestře otevřela, dovolila jí nahlédnout do minulosti svého srdce a i když Severuse nikdy nemilovala více než přítele, obě věděly, že Severusovo srdce neslo cejch s jejím jménem.

Dívka nejistě přešlápla z nohy na nohu, netušila, jak pokračovat, aby přiměla muže hovořit. Někde, v naprostém koutku myšlení, doufala, že jediný on jí může porozumět.

„Četla jsem v Denním věštci..." Ztěžka polkla. „Budeš mít proces? Nemůžou tě zavřít do Azkabanu, že ne? Slyšela jsem, že za tebou stojí sám Brumbál."

„Jsem pro něj zbabělý hlupák," procedil mezi zuby znechuceně ledovým hlasem. Těžké prameny černých vlasů mu kvůli větru padaly do mrtvých očí.

„Kdybys byl hlupák, nežil bys," odvětila jednoduše. Bezpečně věděla, že na levém předloktí má vypálené Znamení zla, že se nechoval čestně, že nikdy nepodporoval dobro a nic nedělal nezištně, ale odmítala ho přimíchat do kotlíku společně s ostatními Smrtijedy. Stejně jako ostatní věřila Brumbálovi a on věřil muži vedle ní.

„Napíšeš mi, jak to dopadlo?"

Černovlasý mladík s hákovitým nosem znovu neodpověděl, jen si plynulým pohybem zastrčil hůlku do rozevlátého hábitu. Několik minut strnule stáli a hleděli na místo posledního odpočinku Potterových.

„Dva měsíce," vydechla nevěřícně, když si vzpomněla na svoji první otázku. Snape jen povytáhl obočí. „Dnes jsou to přesně dva měsíce, co zemřela Lily s Jamesem. Dva dlouhé měsíce a já mám pocit, jakoby to byly roky. Tolik zmatku..."

Kostelní zvon začal odbíjet půlnoc a čarodějka už měla na jazyku šťastný nový rok, Severusi, kouzelník se však bez jediného slova přemístil.

První kapitola!
Moc děkuji za každé přečtení a ohlas!