Severus Snape

Malfoy

19.7.1985

Severus Snape (25), Juliette Nemesis (21)

Celou noc vydrželi Severus a Juliette vzhůru. Dívka se pomalu mazlila s kouzelníkovým tělem, ovinula kolem sebe mužské nejisté ruce a položila hlavu vedle Severusovy hrudi. Chvíli nad ránem, když už si černovlasý muž myslel, že drobné tělo usnulo, zajel dlouhými prsty do hnědých vlasů a zabořil do nich i svůj nos, jenž následovaly rty, které Juliette se zatajeným dechem cítila na svém temeni a spáncích.

Předstírala spánek, aby tento okamžik neskončil. Snape poprvé ukazoval city, přestože si myslel, že spí a jeho čin zůstává beze svědků. Obezřetně sjel prsty přes zátylek k obratlům, které mapoval svými prsty jeden za druhém. Juliette se kousla do rtu, aby zamezila nechtěným pohybům, dokud mužská ruka neztroskotala na bedrech, když její vlastník usnul.

Čarodějka se slzami v očích podlehla dlouhému a náročnému dni také. Nechala se hřát mohutnou dlaní a uspat pravidelným dechem vytáhlého kouzelníka po svém boku. Cítila se po dlouhé době jinak – spokojeně se svým životem.

Juliette rozespale otevřela oči, když pocítila ve své blízkosti pohyb. Matrace se zhoupla a peřina náhle přestala být napjatá, což se dívce nelíbilo. Chlad místnosti proklouzl až k jejímu tělu.

„Severusi?" zamumlala do ticha a marně se za mužem natáhla.

Stál u pelesti postele, spěšně se soukal do černého pláště, přičemž v jedné ruce svíral hůlku. Neurčitě se ušklíbl, přiložil dlouhý prst ke rtům a konejšivě zamručel, aby Juliette zůstala potichu. Zmateně Snapeovo nepochopitelné počínání sledovala. Zapomněla i na rozespalost.

Černovlasý muž ve splývavě dlouhém plášti energicky opustil ložnici. Dívka slyšela hlasité dupání na schodišti, když kouzelník sbíhal z patra do přízemí, a dobře známý zvuk rozvrzaných pantů vstupních dveří. Rázem přeběhla pokoj, až dřevěná podlaha párkrát nesouhlasně zanaříkala, a přitiskla se k okenní tabulce. Nos přimáčkla za záclonou na sklo.

Úlisný culík platinových vlasů, arogantně vzpřímené držení těla a pitomou vycházkovou hůl dokázala poznat i v mihotavém světle vzdálené pouliční lampy. Malfoy. Dle matky neusvědčený Smrtijed, jehož Znamení zla zakryly galeony. Jeden z hrstky posledních, kteří se hlásili k čisté krvi, svým oděvem, grimasou a ani postavením vůbec nezapadal do prostředí zapomenuté a ošuntělé Tkalcovské ulice, v jejíž koutech nacházel Snape a v posledních letech i Juliette zázemí.

K noblesnímu muži se rozvážným krokem přihrnula druhá postava. Již od prvního pohledu byl vidět do očí bojící rozdíl. Severusovi zplihle visely vlasy kolem obličeje, přestože byl vysoký jako Malfoy, hrbil se a neorganizovaně vlající plášť v letním větříku jej mnohem více přibližoval k duchu ulice.

Malfoy beze slova před sebe natáhl ruku, jako by chtěl Snapeovi poblahopřát, jenže jakmile se mužské dlaně dotkly, ulice náhle zůstala prázdná a Juliette udeřila do uší pouze hlasité rána, která zapříčinila rozsvícení v protějším domě.

Juliette čekala.

Nejprve u okna, později na posteli, dokud znovu nepodlehla únavě.

Probudila se, až když ji hřejivé paprsky skrze nezatažené okno olizovaly obličej. Místo po jejím boku bylo stále prázdné a přikrývky pomuchlané jako v noci. Protáhla se, netrpělivě proběhla koupelnou, aby nabrala trochu času pro přemýšlení, než se rozhodla sejít dolu a potkat Severuse.

Obezřetně našlapovala po každé plošce schodů, aby na sebe neupoutala pozornost. Rychle přejela pohledem prázdnou kuchyni a již odvážněji se vydala k obýváku, kde kouzelníka nalezla typicky s novinami v rukou a pohoršeným výrazem ve tváři. Vypadal dost ponořeně do Denního věštce, takže si Juliette ani nevšiml.

„Dobré ráno," promluvila jako první. Snažila se být vstřícná a chápavá, jedovatost se jí však probojovala do hlasu, což donutilo Snapea odložit noviny. Mezi očima mu naskočila pohrdavá vráska těsně před tím, než očima zabloudil k hodinám. Čtvrt na jedenáct.

„Dobré...ehm... dopoledne."

Juliette potlačila zoufalé zaječení. V noci jí dovolil se k němu tulit, líbal ji do vlasů, hladil... A teď opět vystavěl svoji zeď.

„Kde jsi byl?" zeptala se nenuceně, přestože prahla po odpovědi. S hraným klidem se usadila do druhého křesla a vzala do dlaní dnešní výtisk Denního věštce. Hned z titulní stránky na ni shlížela ona sama. Byla krásná, usmívala se, kolem květiny létali kouzelní motýli a ona hrdě ukazovala krabičku s odznakem na fotoaparát. Nad černobílou fotkou bylo velkými písmeny napsáno: Velké zvíře, či bestie? Je Ministerstvo v ohrožení? Dříve, než stihla Juliette s poslední špetkou klidu nalistovat článek, Severus promluvil.

„Musel jsem odejít. Doufám, že jsi na mě nečekala..."

„Kam jsi šel s Malfoyem?" přiostřila.

„Sledovala jsi nás?" Hluboký hlas zhrubl.

„Viděla jsem, jak jste se přemístili," sykla. „Malfoy byl ve spolku s Ty-víš-kým, jen mu nedokázali, že byl Smrtijed! Může být nebezpečný a může tě dostat do problémů..."

Snape si pobaveně odfrkl a nevěřícně zavrtěl hlavou. Rychle rozepnul manžetu na levé ruce, vyhrnul hábit i s košilí po loket a vystavil na obdiv své vybledlé Znamení zla. Juliette zalapala po vzduchu. Věděla, že je Voldemortem ocejchovaný, přesto jí vždy přímé ujištění otřáslo od základů.

„Není o nic horší než já," zavrčel stále pobaveně, „i když je Smrtijed."

„O-on je...? On je doopravdy Smrtijed?"

„Ano, Juliette, on je doopravdy Smrtijed," zopakoval ironicky. „Nalož s touto informací, jak uznáš za vhodné," pronesl nonšalantně a převzal si své noviny, „ale dej si pozor. Těžko budeš vysvětlovat, že jsi viděla Smrtijeda, když jsi zrovna s druhým byla v posteli."

Dnešní díl má jedno prvenství: je napsán dnes (první díl, co je napsán v přítomnosti a já jej nelovím ze šuplíku jako ty předešlé)

Dostali jsme se do bodu, kdy "dokáži ovlivnit děj" na popud vašich názorů, myšlenek, námitek... Takže pokud máte nějaké připomínky, náměty, obavy, nebojte se je napsat do komentářů :)