Severus Snape

Avery

30.10.1989

Severus Snape (29), Juliette Nemesis (25)

Putika U prasečí hlavy se za ta léta, co jej Juliette navštívila naposledy, vůbec nezměnila. Dokonce i štamgasté působili, že zamrzli v čase. Pokynula vysokému hospodskému na pozdrav a ukázala malý útržek pergamenu s pečetí Malfoye. Zarostlý chlap jen znuděně zamručel: „Pokoj tři." Pohlížel na zakrytou ženu jako na prostitutku.

Rychle stoupala po schodech – neměla příliš času, aby Severus nepojal podezření. Krátké podzimní prázdniny se rozhodl strávit se svou přítelkyní, což Juliette nesmírně těšilo, ale právě v tuto dobu se objevila i sova od Malfoye. Kvůli Lupinovi a také kvůli sobě a své bezbřehé znuděnosti se schůzkou souhlasila. Několik víkendů s milým Remusem v cizině se aktuálně jevilo jako nejlepší řešení pro útěk z bystrozorských kójí, které za poslední měsíce nezaznamenaly žádnou aktivitu.

Pětkrát rychle poklepala klouby prstů na dveře a vyčkala, než se dveře otevřely. Do pokoje ji vpustil zpustlý domácí skřítek s hlubokou úklonou. Malfoye a ještě jednoho muže okamžitě spatřila v křesílkách u zataženého okna.

„Slečno Nemesis," protahoval jednotlivá slova Malfoy a pokynul k třetímu křesílku, „toto je Avery, můj společník. Měl by pro vás nabídku."

„Zná pan Avery moji cenu?" Juliette dramaticky stáhla kápi a uvolněně si přehodila nohu přes nohu, aby ukázala, že je zcela uvolněná. Dala si záležet na klidné tváři – všechny urozené čarodějky s čistou krví se chovaly chladně a nevzrušeně.

„Za vás bych zaplatil cokoli," zamumlal chlípně a mladá žena znechuceně přihlížela, jak jí perverzní muž přejížděl očima po nohách, dekoltu, tváři... Čarodějka si byla téměř jistá, že se nacházela v přítomnosti dvou Smrtijedů.

„V pořádku," odtušila distancovaně. „Co potřebujete, pane Avery?"

„Vyzvednout jednu zásilku." Spiklenecky se na Malfoye zašklebil. „Je to velice delikátní objekt, bohužel není v mé moci balík převzít. Nemusíte se obávat o svůj život, nic hrozného to není." Juliette nevěřila, přesto si instrukce vyslechla a nakonec si s mužem podala ruku na důkaz souhlasu. Zvládli s Remusem sehnat mlžný lektvar, jeden balík nebude problém. Než stihla opustit pokoj, Avery jí rukou nevybíravě sjel od lopatek až po zadek, který neopomněl na kratičký okamžik stisknout. Juliette se pokroutil žaludek.

Nic si neobjednala, rozloučila se s hospodským a ihned přenesla nedaleko říčky, která tekla kousek od Severusova domu. V hlavě klela na Averyho adresu, ale vidina dobrodružství a galeonů ji přiměla všechna hanlivá slova polknout. Doma ji přivítal nerudný Severus, který měl jednu ze svých nálad, kdy jej pobouřila i popraskaná váza, kterou ani po letech nedokázali odstranit. Juliette si na ni zvykle, ale kouzelník po ní metal kletby ve dnech, jako byl tento. Při příchodu o čarodějku nezavadil ani pohledem.

„Nemáš hlad?" zeptala se monotónně a poslala svůj cestovní plášť do skříně. Nesrozumitelně něco zamručel, proto Juliette neváhala a vydala se do kuchyně. Rychlá večeře jí pomohla vytřídit si myšlenky. Severusovi dnes přišla obsílka z Ministerstva, které jej informovalo, že byl případ Amycuse Carrowa opět otevřen a on byl předvolán k výpovědi – proto Juliette raději utekla za Malfoyem, aby nemusela čelit zlosti svého přítele.

„Pojď se najíst," zašeptala muži do ucha, když jej lákala do kuchyňky. „Dobré jídlo, já... To zní jako dobrý plán na večer, že?" Mrtvý pohled ji okamžitě zchladil, ale poslechl. Tiše se posadil a znechuceně začal žvýkat kousky dušené zeleniny. Juliette při tomto pohledu netrpělivě svírala vidličku s přesvědčením, že kdyby držela hůlku, už by na muže seslala nějakou kletbu.

„Jaký je tento rok v Bradavicích?" zeptala se mile, přestože ji Bradavice vůbec nezajímaly. Večeře byla dobrá, tak proč se v tom tak rýpal?!

„Neschopní, malí-" Juliette poslední slovo raději přeslechla.

„Neměl by ses z toho přelíčení tolik stresovat," prohodila náhle. „Nic na tebe nemají, jdeš tam jenom jako svědek, který zajisté nic neviděl." Strategie všech volných Smrtijedů byla stejná: Jsem oběť, nic jsem neviděl, neslyšel a o ničem nevím. Malfoy v tom byl výjimečně dobrý.

„Nebudeme se o tom bavit."

„Tak o čem chceš mluvit?" vylítla jako rarach a se zacinkáním odhodila vidličku. „Nechci večeřet potichu tak, jako večeřím každý večer, když tady nejsi!" Frustrovaně vydechla, zatímco si promnula kořen nosu. „Mluv, Seve! Zabav mě, abych nemusela myslet na takové hlouposti, jako je tvé předvolání!"

Kouzelník ztuha požvýkal kousek masa, těžce polkl a černé oči se do Juliette zavrtaly, než pomalu řekl: „Přišel ti dopis." Sáhl líně po hůlce a přivolal jej. Juliette ho rychle přečetla, ale pokud jí do této chvíle nevřela krev zlostí, teď by dokázala metat i zakázané kletby do všech stran. „Kdo píše?" zeptal se posměšně a když jej zpražila pohledem, výmluvně dodal: „Mluvím, konverzuji, dělám přesně to, co jsi chtěla."

„Píše nám Mary. Pořádá oslavu svých narozenin a jsem zvaná i s rodinou."

„Nebudu tady, takže máš perfektní příležitost konverzovat i s kouzelníky, kteří nejsou jednou nohou v Azkabanu," pokusil se o vtip, jenže u Juliette narazil.

„Nikam nejdu!" zavrčela nepříčetně. „Zve celé rodiny, nebudu tam trčet jako poslední trpaslík v zahradě, zatímco ostatní budou tančit v páru," zdůraznila hlasitě, „bavit se o svých snoubencích a manželech a v neposlední řadě si porovnávat děti a těhotenská břicha." Snape celý bledý seděl s mírně pootevřenými rty. „Co z toho budu mít? Všichni mě budou litovat a lítost schovávat za povzbudivá slova, že jsem hvězda ve svém oboru, přestože jsem tam v životě nic nedokázala! Pokud ovšem nepočítám zabití Notta, protože to mi určitě přidává na ženskosti."

Pokusil se zachytit její rozechvělé ruce, ale vytrhla se a odskočila od stolu. Všechny tyto pocity v ní bublaly již dlouho, avšak pozvánka na veselou narozeninovou oslavu plnou šťastných a spokojených lidí zapůsobila jako spínač.

„Juliette..."

„Ne! Zajímá tě vůbec, jak se cítím? Uvědomuješ si, čemu jsem díky tobě vystavována, zatímco ty si v bezpečí sedíš na hradě? Před všemi musím předstírat, že s tebou nemám nic společného, čekám na tebe jako největší zoufalec, pohřbívám se tady zaživa," rozhodila rukama, „a jsem ti dobrá jenom v posteli!" Kouzelník se nadechoval k námitce, ale byl opět zastaven. „Jen v posteli," znechuceně zopakovala, „a nemám z toho ani jedno pitomý dítě!"

Neudržela se a propukla v pláč.

Severus se postavil také, váhavě se ji pokusil obejmout, jenže dnes drobná čarodějka nemínila ustoupit. Vzpurně vystrčila bradu a hůlku zamířila doprostřed mužské hrudi.

„Jdu si lehnout do ložnice," promluvila stejně odlidštěným hlasem jako v předvečer na Averyho s Malfoyem. „Ustel si jinde."