Severus Snape

Profesor lektvarů

22.1.1982

Severus Snape (22), Jeliette Nemesis (17)

Pátky byly pro Juliette nejnáročnější z celého týdne. Tři hodiny lektvarů v nevětrané třídě udělaly s jejím zdravým uvažováním své, proto bezmyšlenkovitě přikývla i na nabízenou asistenci u druháků. Profesor Křiklan nadšeně zatleskal svými baculatými dlaněmi a vyzval zbytek kurzu, aby si z mladé čarodějky vzal vzor. Zároveň ji po hodině nenápadně nabídl své místo na pozici učitele lektvarů.

„Slečno Nemesis, vaše znalosti jsou vynikající," horoval zapáleně a neustále jí cpal ananasové lupínky, aby si zlepšila den, dle jeho slov. „Mohla byste studentům mnohé nabídnout a zbytek učitelského sboru ve vás má důvěru. Profesorka McGonagallová si vaše organizační schopnosti nemůže vynachválit."

„Sám jste říkal, že profesor Brumbál už zaměstnal nového profesora lektvarů," odvětila nezaujatě. Své výsledky a vše ostatní vždy přizpůsobovala kariéře bystrozora, proto odmítala zabřednout v tomto kamenném vězení a dívat se na znuděné obličeje, které by na svých hodinách lektvarů potkávala pravidelně. Byla by schopna ve své apatičnosti uřknout polovinu ročníku.

„Já," vyjekl a okamžitě ztichl. Chvíli hledal vhodná slova, než začal pomalu, rozvážně hovořit: „Jste taková moje vrba a já ve vás mám naprostou důvěru, proto vám nebudu už nadále nic zatajovat." Povzdychl si a upravil okrasný polštářek v klíně. „Brumbál se zbláznil!" vyhrkl naprosto otevřeně, až sebou dívka cukla. „Už na začátku školního roku přijal toho svého Smrtijeda! Vede za mě zmijozelskou kolej a připravuje se na výuku, ale... Slečno, pochopte, že je to můj kolega a mně nepřísluší takhle mluvit, ale je to Smrtijed. Snažil jsem se to Brumbálovi rozmluvit, ale on věří v jeho nevinu, proto jsem se rozhodl najít vlastního nástupce sám a vy, vy byste byla naprosto dokonalá, slečno Nemesis."

Juliette s pootevřenými rty sledovala rozčarovaného Křiklana, jenž se naprosto vymykal svým naučeným vzorcům chování, ale nešokovala ji jeho nabídka, dech jí vyrazil nový učitel lektvarů. Naprosto nepochybně se bavili o Snapeovi.

„Snape byl ve vaší koleji," prolomila po chvíli ticho, „myslím, že se na něj můžete spolehnout. Navíc je na lektvary mimořádně nadaný – díky tomu se dostal i do vašeho klubu, nemýlím-li se?"

V očích profesora se blýskla něha a on zahanbeně sklopil zrak. „Jste stejně chytrá a laskavá jako vaše sestra." Juliette se nesměle zavrtěl v křesle při zmínce Lily. Nikdy se mu neměla svěřovat s tak intimní informací, ale pociťovala k tomuto muži jistou důvěru a oblíbila si své privilegované místo.

„Je profesor Snape v Bradavicích?" Oběma zacukaly koutky při slově profesor. Oba viděli před očima zatrpklého mladíka, který připomínal spíše vytáhlého pavouka než úctyhodného profesora lektvarů.

„Ano, ráno jsem s ním hovořil," přitakal Křiklan již klidněji. Svoji nirvánu nalezl v další hrsti ananasových lupínků.

„Mohla bych vás požádat, zda byste mi prozradil, kde ho naleznu?" Plná potlačovaného nadšení se vykláněla ze svého místa, jakoby věřila, že jí jinak důležitá informace unikne.

„To vám nemohu říct, i kdybych to věděl," přiznal. Nabídl Juliette lupínek.

„Jak ho tedy mohu kontaktovat? Za celý rok jsem ho ještě ani neviděla."

„Sklepení je pro něj ideálním místem, které neopouští. Kvůli tomu procesu si raději nechává i jídlo posílat po skřítcích," říkal tlumeně hlasem, z nějž bylo znát jasné pohrdání. On sám měl rád přítomnost lidí, okázalé hábity a bezdůvodné tlachání. „Pokud ho opravdu potřebujete, zkuste sovu," navrhl lehkovážně.