Severus Snape

Stopař

22.7.1997

Severus Snape (37), Juliette Nemesis (33)

„Alastore, nechci se do takových věcí míchat," promluvila tiše Juliette, která se v zahradě starého domu setkala s kolegou bystrozorem. Neexistovalo méně soukromé prostranství než samotné Ministerstvo. Každý druhý zaměstnanec buďto aktivně či pasivně pracoval pro Vy-víte-koho, tudíž Alastor Moody často přesouval schůzky někam pryč. Dnes si vybral Juliette a její zahradu.

„Fideliovo zaklínadlo," zamručel pochvalně starý muž, jehož kouzelné oko se upíralo k prázdnému domu. „Mám takový pocit, že ses do toho už zamíchala, Jul." Přenesl váhu na protézu nohy a vykročil k čarodějce. „Ale tentokrát po tobě nechci, abys dělala Potterovi chůvu. S touhle nabídkou jdu jen po ověřených kouzelnících a čarodějkách, u kterých vím, že to dokážou."

„Hledáš sériové vrahy?" zasmála se uvolněně, i když se pod zkoumajícím pohledem kouzelníka nedokázala uvést do pohody. Celý svět se zbláznil, nic ji už nedokázalo překvapit.

„Hledám stopaře," oznámil jako samozřejmost.

„Stopaři už staletí nejsou." Nechápavě zavrtěla hlavou. Jeden upřímně pobavený úsměv jí vyklouzl. „Zakládáš vlastní inkvizici, Alastore? Myslíš, že Ty-víš-kdo a jeho čistky nestačí, nebo že Fénixův řád se úzce neprofiluje na Smrtijedy?" Prohrábla si dlouhé hnědé vlasy, které volně klouzaly po látce letních šatů. Nikdo nesměl vědět, že dům je neobývaný.

„Fénixův řád po smrti Brumbála není dostatečně stabilní," odfrkl. „Každý by v něm chtěl místo, to jo, ale ani polovina není schopna přímé konfrontace s nepřítelem a loajality. Ani přesun Pottera není stoprocentní a to využíváme celou Weasleyovic rodinu. Všichni dělají, že bojují proti Ty-víš-komu, ale nikdo se mu nepostaví – slaboši!"

„Proto ta elitní jednotka stopařů?"

„Stopaře chci jen na jedinou věc. Dostanou Snapea." Kouzlené oko se rychle stočilo na Juliette, aby ji prozkoumalo důkladněji než kouzelníkovo vlastní oko. Juliette nejprve těžce polkla, než začala nesouhlasně vrtět hlavou. Vystopuje kohokoliv, jen ne jeho.

„Nemůžu."

„Agnes to tvoje dítě pohlídá." Mávl podrážděně rukou. „Jako jedna z mála máš šanci se k Snapeovi dostat dost blízko, abys měla příležitost. Nezabije tě v první vteřině, co tě zahlédne."

„Ale já jeho taky ne, Alastore!" Objala se pažemi, jako by jí byla zima, přestože vzduch byl až neobvykle teplý. „Nabídni to někomu jinému, jako matka nemůžu..."

„Myslíš, že ostatní nemají děti?" vyprskl zuřivě. „Pamatuješ na Longbottomovi? Taky měli doma jedno dítě, ale když se k nim dostaly informace o Lestrangeové, neváhali. Byli skvělí bystrozoři!"

„Ale jak dopadli?! Co má ten kluk z rodičů? Jsou z nich trosky, na které se musí dívat!"

„Jsou hrdinové, kteří přispěli k dopadení Lestrangeové! Máš šanci změnit pro Charlese svět! Zastav toho šmejda, než přijde vyvraždit i tvoji rodinu!" zakřičel, zatímco dlaně nerudně svíral v pěst. „K ničemu tě nevycvičili, jestli upřednostníš pohodlí jednoho malého kluka před možností zachránit svět!" Nemohl pochopit, jaké city Juliette chovala ke svým malým dětem a jaké city tajila o Severusovi, ale dnes Moody minul – nemohl si najít horšího spojence.

Přestože ji Moody svými řečmi pobouřil, nedokázala v sobě potlačit zahanbení, že nedokáže učinit, k čemu byla roky vedena. Její matka by pravděpodobně dokázala skrýt svoji mateřskou starostlivost a vyrazila po boku Moodyho do útoku. Zabila by Snapea bez mrknutí oka, ale kvůli Juliette nesměla. Nesměla zabít otce vlastních vnoučat a Moody, nejvěrnější přítel rodiny Nemesis, to měl právo vědět. S těžkým svědomím se nadechla, aby z přítele udělala pronásledovatele.

„Alastore," obě kouzelníkovy bulvy tvrdě hleděly na náhle nejistou čarodějku, „mám dvě děti. Charlieho a Adama." Bystrozor nadzdvihl ježaté obočí, avšak ani tak neshledával žádný problém. Jedno nebo dvě děti – pro něj to bylo stejné, nepodstatné. Juliette se ještě jednou zhluboka nadechla. „Přísahám, že nikdy nepůjdu proti tobě, moc mi na tvé důvěře záleží, a proto mi slib, že se nic nezmění, ať ti teď řeknu cokoliv." Moody zpozorněl. „A nikomu to neříkej," doplnila rychle. „Severus je otcem Charlieho i Adama."

Dlouhou dobu panovalo dusivé ticho, během kterého starý kouzelník opakovaně sahal po hůlce a znovu ji odkládal. Juliette rozeznávala v jeho rysech změnu, s jakou se na ni nyní díval. Znechucení hrálo prim.

„Celou tu dobu," zavrčel tiše, ale myšlenku nedokončil. „Je v tom domě? Celou dobu nás poslouchá a zatímco ostatní nasazují životy, aby ho dostali, ty mu vaříš večeři a zahříváš postel?" vyprskl rozběsněně a rázným krokem začal kulhat k domu. I kdyby uvnitř Severus byl, Fideliovo zaklínadlo by zmařilo Alastorovu veškerou snahu.

„Alastore, ne! Není tady, už měsíce se nevídáme." Juliette svěsila poraženecky ramena. Přijde o všechny a ani tak možná nedokáže své syny ochránit. „Říkám ti to, protože chci, abys pochopil, že se nemůžu zapojit. Bojím se nechávat děti osamotě, chci chránit Harryho, ale Severus je..."

„Zamilovala ses do největšího šmejda v zemi."

„Ano," přiznala zahanbeně. Nemohla se bystrozorovi podívat do očí.

„Jsi s Ty-víš-kým?"

„Ne!" Zarytě vrtěla hlavou. „To bych nikdy neudělala! Jsem na vaší straně."

„Věřím ti," zamručel nakonec. „Tak se připrav na přesun Pottera za soumraku v sobotu. Budeme potřebovat jištění."

„Alastore, já nemůžu. Prosím, pochop to!" Natáhla ruku, aby mohla prosebně přiložit dlaň na mužské předloktí. „Chci jen zmizet všem z očí."

„Učila ses od nejlepšího." Protočil oči a ohrnul horní ret, jenž brázdila široká jizva. „Snapeova holka," odfrkl pobaveně, než se bez rozloučení přenesl, jenže Moodyho hlasité přemístění za okamžik následovalo druhé a Juliette neměla zdání, komu mohlo náležet.

Moody vyzradil Juliette čas přemístění Harryho do Doupěte, jenže někdo očividně poslouchal a kromě cenné informace o přesunu Harryho se dozvěděl i o tom, že má Juliette děti (a s kým). Máte představu, kdo by mohl odposlouchávat? A jak by mohl s informacemi naložit?