Severus Snape

Quirinus Quirrell

4.9.1988

Severus Snape (28), Juliette Nemesis (24)

Remus došel zaplatit hostinskému za jídlo, které zatím ještě nedostali. V jiné zemi jiné zvyky, dokonce i Lupinův ošuntělý hábit vypadal zcela přijatelně ve zdejších podmínkách. Juliette ve svém elegantním černém plášti budila nevítanou pozornost, i když se chránila před vtíravými pohledy kápí.

„Objednal jsem dračí guláš," oznámil dívce otráveně, „nic jiného nemají." Juliette přikývla, že rozumí, a nadále pročítala pergamen. Malfoyovy instrukce byly zmatené a místo lektvaru nepřesné. „Jull, mně to můžeš říct," dotíral tiše jako už tolikrát za uplynulé dva týdny, ale čarodějka byla neoblomná. Napojení na Smrtijeda bylo příliš riskantní, aby o něm komukoliv vyprávěla na počkání. Dokonce ani Severus o ničem neměl tušení – Juliette s celou akcí raději čekala na začátek školního roku, kdy se její přítel vrátil do svého zaměstnání.

„Kdybys to věděl, nepomáhal bys mi," sdělila Remusovi prostě a uklidila pergamen do pláště. „Budeme muset být hodně trpěliví, abychom ten lektvar získali," povzdechla si. Špinavý domácí skřítek postavil na otlučený dřevěný stůl dva korbele bzučivého piva, až pěna přetekla přes hranu dřevěné nádoby. „Děkujeme!" odtušila správnou odpověď a napila se podivné tekutiny.

„Vážně tam není konkrétnější místo než celý Balkán?" Kouzelníkovi podivný nápoj zachutnal a vrátil barvu do tváří. „Skoro to vypadá, že by ten lektvar zvládl umíchat kdokoliv z této oblasti."

„Kdyby to bylo tak snadné, nikdo by si nás nenajímal."

„A ne za takové peníze," přitakal pochvalně. Takové peníze by mu zajistily měsíce, možná i roky bez práce, kdyby udržoval svůj skromný životní standard. „Máme alespoň představu, kde začít?"

„Lektvar, který tě dělá před upíry neviditelným, se bude vařit někde, kde upíři žijí – předpokládám."

„Jsem v šoku, že ho neumíš namíchat sama," ušklíbl se zlomyslně, „když zvládáš snášet Snapeovu přítomnost."

„Upír nebo Smrtijed, to je prašť jako uhoď." Pokrčila lehkovážně rameny a nadechovala se k další větě, když náhle za svými zády zaslechla rozpačité zakašlání.

„Promiňte, slyšel jsem vás říkat slovo upír," zadrmolil nesměle drobný mladík a nervózně se usmíval, aby zmatenou čarodějku a kouzelníka nevylekal. „M-mohl bych si přisednout? Všude je plno a vy jediní umíte anglicky." Vyděšeně přeletěl nevábný lokál i s jeho obhroublým osazenstvem očima a nevědomky se otřásl.

„Ale jistě, berte místo," vyzval jej Remus, zatímco si přitáhl korbel, aby udělal kouzelníkovi místo.

„Moc vám děkuji!" Hodil pod stůl vak přes rameno a uhladil si fialový hábit. Byl jen kost a kůže. „Jmenuji se Quirinus Quirrell."

„Remus Lupin." Kouzelník se zjizvenou tváří přijal roztřesenou ruku.

„Marry," zamumlala Juliette s falešným úsměvem. Lupin jen povytáhl obočí.

„Moc mě těší!" vyjekl nadšeně. „V-víte, já vás nechtěl poslouchat, a-ale když jsem slyšel, že se bavíte o upírech, nemohl jsem odolat. Já se o upíry zajímám, v-vlastně se zajímám o-o černou m-magii."

„Proto jste v těchto končinách?" zeptala se rezervovaně Juliette. Nebylo moudré zapříst hovor s cizincem během důležitého úkolu. Návštěva Ruska pro ni byla velkým ponaučením.

„A-Ano! Ve S-Skotsku jsou jen ďasovci a k-karkulinky, ale p-pravý upír v při-přirozeném prostředí žije jen tady." Uštvaný domácí skřítek na stůl postavil dvě dřevěné misky s něčím, co Juliette silně evokovalo zvratky. Místo masa plavaly v husté omáčce droby a čarodějce se převrátil žaludek. „Teprve letos jsem složil OVCE a budu učit studium mudlů v Bradavicích, což je v-vážně skvělé, a-ale ch-chtěl bych se stát učitelem obrany p-proti černé magii."

Lupin uznale přikývl a pustil se do guláše, který Juliette zavrhla předem. I mnoholičný lektvar byl snesitelnější...

„Gratuluji! Proč ale nejste v Bradavicích? Prvního září už dávno bylo." Lupin se snažil vlídně konverzovat – mladý muž určitě nebyl nebezpečný, ale svojí roztržitostí by je mohl poškodit.

„Profesor Brumbál mi po-povolil pozdější návrat." Nadechoval se k pokračování, když náhle zasáhla Juliette.

„Když se zabýváte upíry, neslyšel jste o lektvaru, který činí kouzelníky neviditelné v jejich očích?"

„Myslíte m-mlžný lektvar?" zašeptal vzrušeně.

„Ano, i tak se mu někdy přezdívá," připustila zamyšleně. Před přemístěním studovala Severusovy knihy, aby se dozvěděla vše, ale i tak jí mnoho skutečností unikalo. V žádné knize nestálo, kdo a kde lektvar vaří.

„To j-je zajímavé!" podotkl zapáleně. „M-mlžný lektvar vaří samotní upíři..." Juliette a Remus si vyměnily vyděšené pohledy. Tak toto byl ten malý zádrhel, který Malfoy zapomněl zmínit! „...moc složitý, a-aby ho m-mohli vařit normální smrtelníci, ale n-několik ampulek se dostalo mezi kouzelníky. Sháníte ho snad?" zeptal se pobaveně, ale ztuhl, když se mu nedostalo kýžené reakce.

„Studujeme lektvary a z čistě věděckého hlediska toužíme jednu ampulku získat," zalhala přesvědčivě Julitte. „Kde ti upíři sídlí? Jsme ochotni zaplatit."

Quirrell rozechvěle popotáhl, načež hledal podporu u Remuse.

„M-mohli byste jít se mnou," navrhl nejistě a poškrábal se kostnatými prsty na zátylku. „N-nerad b-bych se dostal upírům do rukou, p-pokud mi rozumíte," ušklíbl se, „ale mohu vás doprovodit dost blízko."

„Po čem zde pátráte, když ne po upírech?" Remus Lupin se snažil tvářit přívětivě, avšak nedokázal potlačit horlivost, což přišlo Juliette působivé, ale Quirrell se tvářil stále zoufaleji.

„Č-černá mag-magie zanechává stopy," řekl vyhýbavě.

„Čí stopy?" vydechla Juliette. Nepříjemně tušila, co by na Balkáně mohl vyhledávat, protože v paměti měla vypáleny souřadnice místa, kde Bellatrix zajala Longbottomovi...

„Ř-říká se, že v-v těchto le-lesích žije něco mocného."

„Vy-víte-kdo," odtušila Juliette. Lupin přeskakoval očima z jednoho na druhého.

„Jul, je mu maximálně devatenáct," zamumlal Remus konejšivě, zatímco zpražil dívku varovným pohledem. „Poslední následovníci byli o deset let starší," usykával každé slovo, jako by snad Quirrell drobné napomenutí nemohl ve svém malátném stavu vnímat.

„J-je to pouze teorie," bránil se mladík.

Poobědvali za tiché konverzace o Bradavicích, Quirrell již opatrněji vyprávěl o nových profesorech, mezi které patřila šílená Trelawneyová s nesmyslným jasnovidectvím a Snape, kterého Quirrell označil za povýšeneckého pitomce. Juliette pouze zaťala čelist a Lupin se potutelně usmíval, zatímco s Quirrellem vehementně souhlasil.

Další známá postava na place... Známe její konec, avšak jak moc ji ovlivnila Juliette?