Severus Snape

Suchý květ

22.7.1984

Severus Snape (24), Juliette Nemesis (20)

Juliette se za noc mnohokrát vzbudila, lapala po dechu a mnutím spánků se snažila zahnat noční můry, lépe řečeno jednu vzpomínku, která se pravidelně opakovala.

Běžela chodbami ministerstva, těžce popadala dech, ale odmítala přijmout porážku, když za každým rohem ještě viděla cípy hábitu, jenž byl na dosah... Poslední ze Smrtijedů se vydali do bystrozorských kójí, aby vykradli nastřádané materiály o Vy-víte-kom a získali polohu případného místa, kde by mohl přebývat. Nic nemohli najít. Vy-víte-kdo zmizel – Lily to stálo život!

„Stůj!" ječela z plných plic, ostatní bystrozory ztratila daleko za sebou, vzdali to, jen ona pokračovala. Zrychlila, když se blížili k átriu, hůlku drtila v dlani. Vůbec nepřemýšlela, co udělá, až Smrtijeda dostihne, prostě jej musela jen zastavit, aby nikomu dalšímu už neublížil. Měla na prsou hroznou tíhu za Longbottomovi, za Jamese, Lily i Harryho. Nesměla dopustit, aby někoho dalšího potkal stejný osud.

Vyřítila se z postranní chodbičky vedle výtahů, pozvedla hůlku a z plna hrdla zařvala: „Avada kedavra!" Pár zrnek letaxového prachu ze Smrtijedovy hrsti padlo do krbu a vyvolalo zelené plamínky, zatímco zelený záblesk ozářil celý rozlehlý prostor átria včetně fontány se sochami i Juliette, která byla nucena přimhouřit oči, přesto jí strnutí a následné zhroucení postavy neuniklo. V hlavě si okamžitě vybavila výraz Greengrasse, kterého v zimě dostal Moody. Už před půl rokem se setkala se smrtí, nikdy ji však nepřivolala sama...

„Nemesis!" křičeli ostatní bystrozoři po dlouhých vteřinách, kdy Juliette konsternovaně stála na místě a zmateně hleděla na nehybné tělo. Věřila, že se pohne, vyskočí, zaútočí... Rychlejší z bystrozorů se sípavým dechem přiběhli, okamžitě zamířili k mrtvému a v prvním kroku sejmuli muži kápi. Moody přikulhal vzápětí.

„Dostala ho," zamručel, aniž by se k zasaženému dostal. „Odveďte ji do mýho kanclu a přivolejte ministra, tohle svinstvo nevyřešíme!"

Zhluboka dýchala a dvakrát se musela zastavit, aby nevstala a nešla zkontrolovat Snapea. Nevěděla, zda chtěla jen zjistit, že je v pořádku, nebo se ujistit, že ji jako bývalý Smrtijed nenapadne. Severus je přítel, opakovala si, dokud znovu neusnula, ale stejný sen ji probudil za pár hodin znovu.

Byla nevyspaná, přesto zaspala kouzelníkův tichý odchod, na který ji upozornil kousek pergamenu prostrčený pod dveřmi ložnice. Krátký, nedbale napsaný vzkaz bez emocí, ale zároveň bez zášti. Na podobný přístup si za poslední dobu odvykla, když i její vlastní matka byla jejím činem znechucena, ale držela se. Nechtěla své dceři přitížit, odmítla svědčit u soudu, zároveň však dívku ani nepovzbudila, přestože ji přijala zpět pod svoji střechu a svá křídla.

Juliette nesměle prošmejdila všechny poličky staré kuchyňské linky, jež nakonec vydala pouze polotvrdý chléb, sklenici marmelády a dvě shnilé mrkve. Nasucho polykala krajíček chleba s minimem zavařeného ovoce, pomalu žvýkala každé nové sousto a promýšlela dnešní den. Severus ji přímo nevyhostil ze svého domu, jen napsal, aby nečekala na jeho příchod... Po krátké úvaze došla k závěru, že počká a pokusí se navázat v konverzaci tam, kde přestali.

Nebylo přeci možné, že by mu na ní vůbec nezáleželo po tom všem, co zažili, kolik času spolu strávili a jak moc se sblížili... Opustila ho na pouhé tři měsíce, aby se dala dohromady. Občas si během probdělých nocí představovala, že by byl na rozdíl od Richarda jejím přítelem On. Určitě by ji podržel, když zapříčinila smrt Smrtijeda, nevyčetl by jí, že je hloupá a naivní, když si myslela, že nic z toho nebude mít následky... V jednom pravdu měl – nemyslela, když hrály roli vteřiny a ona stála před rozhodnutím, co je zákonné a co správné. Rozhodla se, jak rozhodla, ovšem Richard neměl právo ji soudit.