Severus Snape

Úplněk

25.9.1988

Severus Snape (28), Juliette Nemesis (24)

„Seve, nechceš toho už nechat?" zeptala se tiše Juliette, když celá rozespalá uprostřed noci vstoupila do kuchyně, kde se už kouzelník druhý den pokoušel uvařit lektvar, o jehož existenci neměla ani potuchy. Dokonce i ingredience jí byly vesměs neznámé, pouze tušila, že nebudou nejlevnější. Na kuchyňském stolku byl z části rozdrcený měsíční kámen a v jejím hrnku na čaj se luhovala páchnoucí rostlina, ze které již zbýval pouze stvol s posledním listem. Uprostřed spouště se skláněl Snape nad starým kotlíkem a soustředěně míchal podle pokynů na pergamenu.

„Jdi spát, Juliette," požádal ji netrpělivě, sklonil se nad kotlík a znechuceně přivoněl. Lektvar upouštěl stříbřitou páru, která páchla jako mokrý pes. Krčila nos, avšak ani to ji neušetřilo.

„Měl by ses taky vyspat, ráno se vracíš do Bradavic a už jsi dva dny skoro nespal, jen se chováš jako šílenec." Po Lupinově odchodu se začal přehrabovat v knihovně, listoval knihami a dlouho do noci se probíral pergameny, dokud spokojeně nevytáhl jednu obálku, jejíž obsah Juliette neodhalil. Ještě tutéž noc odeslal vlastní dopis a druhý den je u snídaně vyrušila sova, která přinesla objemný balík, který Snape tajně zaplatil, aby Juliette neviděla, na kolik jej jeho rozmar přišel. „Seve, v Bradavidích budeš mít mnohem lepší podmínky pro své pokusy," snažila se kouzelníkovi domluvit, jelikož ji neorganizovaný a roztržitý muž v zakramařené kuchyni děsil.

„Jedna dávka se vaří téměř celý měsíční cyklus," poučil ji, přestože veškerou pozornost věnoval lektvaru. Všude po malé kuchyni se válely nepovedené várky lektvaru v různých fázích a zbytky přísad. On sám by studenty za podobný přístup zabil. „Dnes je prakticky poslední den."

„Úplněk?"

„Úplněk nebo novoluní je pro lektvary nejlepší, to bys měla vědět."

„Jistě, že vím!" zamrmlala uštěpačně čarodějka a naklonila se nad kotlík, ale zápach ji donutil se rychle stáhnout. „Budeš to už mít?"

Nevraživě přelétl dívku černýma očima a neochotně přiznal: „Nikdy jsem takový lektvar nevařil, ale podle postupu už bych měl být za polovinou. Je to úplně nový lektvar."

„Jak ses k němu dostal?" zeptala se nezaujatě. Přemýšlela, zda dokáže vyčistit svůj hrnek na čaj, jehož stěny zezelenaly vlivem louhování rostliny. Také nevábně páchla.

„Malfoy mi poslal před měsíci složení – byl to zbytek honoráře za Morozko. Za velké peníze odkoupil recept do své sbírky, načež mi poslal opis." Soustředěně dvakrát promíchal lektvar, ale jeho tvář nepoznamenalo vůbec žádné spokojení. Zřejmě obsah kotlíku neodpovídal předloze.

„Máme opis vzácného lektvaru a ty jsi mi o tom neřekl?" Dramaticky povytáhla obočí. Hodiny na stěně ukazovaly půldruhé ráno, Juliette potlačila zívnutí.

„Přestože jsi v lektvarech nejschopnější nebelvírka, kterou jsem kdy potkal, i tak pochybuji, že bys dokázala lektvar docenit, a jsem přesvědčen, že není ve tvých schopnostech ho připravit."

„A ve tvých je?" vyprskla uraženě čarodějka. Snape jen něco nesrozumitelně zamumlal, ale raději se věnoval kotlíku. „Nemá pro nás Malfoy nějaký další úkol?" zeptala se opatrně, aby zněla nedočkavě, protože jinak by nezjistila, zda po mlžném lektvaru nepátrá sám. Malfoy mohl hrát na všechny strany, nepochybovala o jeho nedůvěryhodnosti.

„Stavoval jsem se na Malfoy Manor minulou sobotu, když jsem tě nenašel doma." Dlouhými prsty sáhl do hrnku a bezprostředně vytáhl zdeformovaný list rostliny, který hodil do kotlíku, jehož obsah začal okamžitě měnit barvu. Úzké rty na okamžik cukly do malého úsměvu. „Poněkud překvapivě se na tebe Malfoy vyptával. Měl nejapné poznámky ohledně našeho vztahu, ale nakonec ti poslal pozdrav a přání úspěchů." Zašklebil se. „Zvláštní." Poklepal hůlkou na kotlík, lektvar začal vřít, ale záhy oheň uhasil. „První fáze je úspěšná."

„Ano, zvláštní," přitakala zamyšleně Juliette. Samotnou ji překvapovalo, že Severus netoužil zjistit hlubší důvod této drobné interakce. „Co je to vůbec za lektvar?"

„Jenom lék pro někoho, koho jsem znával. Nic zajímavého." Jediným mávnutím hůlky uvede celou kuchyňku do pořádku, což by chtěla Juliette také umět, ale unavenost jí zamezovala si vše plně uvědomovat, pouze spokojeně sledovala, jak se její porcelánový hrnek vyčistil od slizkého nánosu. „Pojďme si lehnout, Juliette." Jednou rukou objal dívčin úzký pas a druhou vpletl do dlouhých vlasů na šíji. Byl téměř o celou hlavu vyšší než ona.

„V kolik se budeš přemisťovat?" zašeptala. Bez plápolavého ohýnku byla v kuchyni neprostupná tma, ale zápach mokrého psa přetrvával v teplém vzduchu. I Severus lektvarem načichl...

„Brzy ráno, už se asi neuvidíme." Veškerá koncentrovanost z mužského těla vyprchala a on se pod vlivem únavy zcela uvolnil, načež se opřel bradou o čarodějčino temeno hlavy. Zbožňovala okamžiky, kdy byl Severus rád za její fyzickou přítomnost, protože takových momentů nebývalo mnoho.

„A příští týden?"

„První zápas sezóny," zamumlal nakřáplým hlasem. Juliette se nemohla zbavit pocitu, že na ní pomalu usínal. „Hraje moje kolej, nemůžu chybět." Juliette odváděla Severuse za ruku do ložnice v patře, přičemž z něj stahovala špinavý hábit. Páchl, ale sprchu by už nezvládl.

„Bude se mi stýskat."

„Hmm..." Svalila kouzelníka na měkkou matraci. Sám přes sebe přetáhl peřinu. Juliette jej napodobila, na rozdíl od něj už byla dávno převlečena do své noční košile. Slibovala si od dnešního večera něco víc, doufala, že konečně Severus ustoupí a začne spolupracovat na potomkovi. Mary již čekala druhé dítě...

„Miluju tě, Seve!" zašeptala, políbila spícího kouzelníka na čelo a natočila se k oknu, aby mohla zahlédnout jasně zářící měsíc. Krásný úplněk, jemně tónovaný do modra. Nemohla z něj spustit zrak, zatímco si vzpomněla na Remuse, s nímž by mohla příští víkend vyrazit zpět na Balkán. Škoda, že za týden už měsíc nebude tak úchvatný jako dnes, určitě by ho dokázal Lupin docenit více než Severus, jehož zajímaly pouze páchnoucí lektvary.

Co mysíte, že Severus připravoval za lektvar?

Moc děkuji za zvýšenou přízeň, a proto bude příští díl něco jako "prémiový" - dozvíme se něco nového o Juliettině matce...