Severus Snape

Fénixův řád

21.7.1995

Severus Snape (35), Juliette Nemesis (31)

Vstoupila o pět minut později než Severus, se kterým se tajně premisťovala, ale i za chladného počasí si raději ještě obešla ulici a koupila čaj v zapadlé kavárničce, v níž skoro nikdo nebyl. Všední dny dopoledne normální lidé i kouzelníci trávili v práci, to však Brumbál zřejmě o prazdninách vypustil. Samotná Juliette musela svěřit Charlieho matce a obléct si nejvolnější cestovní plášť, jaký našla, aby zahalila břicho - to byl důvod, proč byla schůzka dnes již neoddálitelná.

Vyčkávala na Grimmauldově náměstí, dokud se nevynořil vstup do požadovaného domu. Sídlo Blacků na ni nelibě dýchlo už mezi dveřmi a čím více se nořila do domu, tím více jí připomínal samotný Azkaban. Tma... Chlad... Sirius Black...

"Dobré dopoledne, slečno Nemesis!" pozdravil přívětivě Brumbál a ostatní nejistě zopakovali jeho slova. Molly Weasleyová se dokonce tvářila tak vylekaně, že Juliette nepodala ani ruku k představení. Celé osazenstvo jídelny tvořily pochybné existence, které by nejraději zavřela do Azkabanu, a její kolegové z práce, kteří se jako jediní alespoň jemně usmáli, když ji po měsících zdravili. Kvůli utajení těhotenství a mateřství již několik let pracovala na svém případu, o jehož důležitosti se sice šuškalo napříč zemí, ale Juliette byla mezitím pouze doma s dětmi a sem tam se objevila na ministerstvu, aby odevzdala matčiny případy.

"Jul," Lupin se jako jediný osmělil, aby dívku políbil na tvář a na vteřinu objal, "jsem rád, že jsi přišla. Sluší ti to," okomentoval, což čarodějku přimělo střelit pohledem na Severuse, který už rozmrzele seděl na židli vedle Brumbála, aniž by se měl potřebu v rámci divadla představit.

"Jul," odkašlal si pobaveně Black a Juliette si až příliš pozdě uvědomila, že oficiálně o Blackovi neměla nic tušit, "jsi silná nátura, většina lidí napoprvé ječí. Remus má recht, jsi kost," zabručel, avšak u něj již nedokázal vydržet zticha Severus.

"Ušetři nás svých pubertálních vylevů, Blacku!" zavrčel, což všechny utlumilo v očekávání ozbrojeného konfliktu, který byl očividně na denním pořádku, protože Weasleyová zmizela v kuchyni a Moody v ruce držel hůlku. Brumbál zaujatě zkoumal konečky svých prstů.

"Cítím se mnohem pohodlněji, když vím, kam si pro tebe mám přijít, Siriusi," zasyčela nazpět, načež z řad bystrozorů zaslechla obdivné: tohle je Nemesis! V očích Tonksové opět zaujala post bohyně, a proto jí mladá dívenka divoce gestikulovala, aby si k ní přisedla. "Cela vedle by ti slušela, že, Severusi?" přivítala se se svým partnerem, který odpověděl posměšným úšklebkem. Přisedla si k Doře a zatímco všichni řešili přesun Harryho na toto hrozné místo, ona se neustále vrtila a upravovala hábit, aby skryla těhotenství. Severus ji několikrát rychle zkontroloval pohledem, jednou letmě naznačil, aby zahalila břicho, ale jinak se věnoval pouze nekonečné hádce mezi ním a Blackem.

Musela uznat, že vše ohledně Harryho měli promyšlené, ale nikdo neřešil, jak se bude chudák cítit, až si o sobě přečte všechnu tu špínu, kterou Denní věštec publikoval každým dnem. Sama by měla pochybnosti o návratu Vy-víte-koho, kdyby neslyšela od Severuse hrůzné vyprávění o smrtijedských setkání a každý den neusínala s pohledem na černé Znamení zla, které bylo mnohem chladnější než okolní kůže a studilo, zatímco ji Severus objímal.

"Výborně, Alastore, to bychom měli!" dovršil Brumbál úlevně, ale Juliette doposud nepochopila, proč se měla účastnit něčeho podobného, kde Brumbál předkládal již hotové plány, Severus do všech ryl, Black se choval jako popudlivý pitomec, Nymfadora si hrála s barvou vlastních nehtů a Weasleyovi sice činili nejpočetnější klan, ale nepřispěli ničím. Na to neměla čas. "Slečno Nemesis, máte nějaké otázky?"