Severus Snape

Staré ponožky

20.12.1987

Severus Snape (27), Juliette Nemesis (23)

Juliette roztřeseně vběhla do rodného domu, obloukem se vyhnula matce a téměř hystericky se zavřela ve svém pokoji, po jehož dveřích se svezla k podlaze. Zhluboka dýchala, jako by právě uběhla maraton a vyklouzla smrti, což ve výsledku byla i vcelku pravda, ale ona si to teprve teď – v bezpečí domova – uvědomovala. Mohli ji zabít a co hůř, mohli zabít Severuse!

Promrzlými a špinavými prsty si vklouzla do rukávu a rozechvěle vytáhla maličkou ampulku s jedem, pro nějž se do Ruska vypravili. Proč? Kvůli Malfoyovu zlatu? Kvůli snaze si něco dokázat?

Mohli dnes zemřít, proboha!

Schovala jed do šperkovnice, jenže náhle jí tato skrýš tak fádní, že ampulku znovu vyzvedla a po krátkém přemýšlení ji zasunula do starých ponožek, které již neměla roky na nohou. Stále ještě zrychleně dýchala, ale již si byla plně vědoma svých jistot. V tomto domě na ni nikdo nezaútočí, a proto ze sebe stáhla zablácený hábit, z nějž odkapávala námraza, která se na ní vytvořila během letu na koštěti, a jako tělo bez duše se odloudala do koupelny, aby si napustila horkou vanu.

„Kde jsi byla?" zeptala se přísně starší čarodějka, Juliettina matka, v dívčině pokoji, kde se pohodlně usadila na postel. Juliette se snažila odpoutat pohled od ponožek, které nepořádně spočívaly v nohou postele vedle plyšového kocoura...

„Chtěli jsme být se Severusem chvíli osamotě," zamumlala, zatímco si z vlasů stáhla ručník a sáhla po své hůlce, „dlouho jsme se neviděli. Brumbál nerad vidí, když opouští hrad."

„Tak to jsme dva," zavrčela čarodějka v pohodlném domáckém hábitu. Sledovala, jak si její dcera natahovala kalhotky a beze studu nechala sklouznout osušku, aby si mohla natáhnout jednoduchý modrý hábit. Juliette nereagovala na rýpnutí. „Když jsi byla v koupelně, přišla sova..."

„Severus?" zeptala se až přespříliš nadšeně, čímž v matce prohloubila podezření.

„Proč by ti měl psát? Doteď jste byli spolu."

„No, on mi totiž... Slíbil, že mi pošle jednu knihu," řekla výmluvně a ledabyle odklidila ponožky, aby si mohla přisednout k matce.

„O lektvarech?"

Juliette ztuhla na místě, ale nesměla smýšlet jako provinilec. Naučeně se pousmála a přikývla. „Co jiného by mi mohl půjčovat?" Zasmála se. „Zná prý pár vychytávek, jak-"

„Tak dost, Juliette!" utrhla se na ni náhle matka a Juliette již podruhé v životě mohla spatřit nevraživý výraz ve tváři čarodějky, jenže tentokrát byla veškerá síla výrazu směřována jí. Juliette zmateně povytáhla obočí. „Nikdy jsem si nemyslela, že bys mi byla schopná lhát o něčem tak důležitém." Starší čarodějka rozlíceně vstala a zatímco si jednou rukou mnula spánky, druhou bezděčně sáhla po hůlce.

„Mami, nevím, o čem mluvíš," zalhala a nejistě se postavila také. Nebylo přeci možné, že by se o bandě kouzelníků vědělo už i v Británii, nebo ano?

„Jul!" zavrčela. „Byla jsi v Rusku?!" Dívka ztuhla, ale němě zavrtěla hlavou. Matčin pohled padl na zablácený hábit. „Čirou náhodou tam zmizel jeden velice vzácný lektvar," mluvila tiše, „v naší zemi zakázaný lektvar, který by tě mohl dostat do Azkabanu." Provrtávala dceru stejně modrýma očima. „Dotyčná osoba, která opustila tamní zem, se prokázala bystrozorským odznakem, na což si složitě jeden z napadených Strážců vzpomněl." Kdyby se Juliette nedržela své lži, hlasitě by protestovala. „Někdo na ně použil kletbu Imperius," sdělila starší čarodějka znechuceně. „Víš, co je to za kletbu, holčičko?"

„Kletba, která se nepromíjí," odříkala naučeně.

„Ani úprava paměti není zrovna legální," poznamenala. „Tohle mi odpusť, ale musím to udělat, abych tě mohla chránit... Lakerimé!"

Juliette nechápala, ale když se jí před očima rozhostila známá svazující tma, okamžitě poznala, že se jí snažila matka nabourat do hlavy. Po letech tréninku odvedla svoji pozornost jinam a začala se soustředit na Severuse v obývacím pokoji, jenž trhal kouzelnické noviny na cípy, které následně mačkal do koulí a ty házel do začarované vázy jako do famfrpálové obruče... Toho večera se dobře bavili. Tma jí opět zalila oči, jak se její matka násilně snažila vytáhnout vzpomínku na Rusko, jenže když se Juliette znovu zaostřil zrak, opět viděla svého přítele, jenž si za vhození Popletala do vázy započetl rovných pět bodů...

„Proboha!" zakvílela starší čarodějka dříve, než se dívčiny oči zaměřily na realitu. Matka srdceryvně vzlykala a stírala si slzy rukávem. „Co ti to udělal, Juliette?!" Trhavě se nadechla. „Nutí tě, aby ses učila nitrobranu... Zneužívá tě pro své věci! Holčičko, miláčku, proč? Proč zrovna on?" Rychle se natáhla k dceři, která se však stále v mírném šoku odtáhla. „Ubližuje ti? Máte spolu snad nějakou smlouvu, kterou tě vydírá?"

„Ne, mami!" vyjekla Juliette dotčeně. „Já Severuse miluju! Miluju ho tak moc, že bych kvůli němu udělala cokoliv!" Zvedla z podlahy špinavý cestovní plášť. Neobtěžovala se vysoušením, jen jej na sebe rychle hodila a se záští cítila, jak se jí opět přilepil ke kůži. „A víš proč? Protože on by pro mě udělal to samé! A nikdy by mi schválně takhle," neuměla najít vhodná slova kvůli svému rozhořčení, „neublížil!" vyprskla a utekla na zahradu, ze které se přemístila do Tkalcovské ulice. Severus se v domě objevil až o tři dny později...