Severus Snape

Lacarnum Inflamare

8.6.1982

Severus Snape (22), Juliette Nemesis (17)

„Mělas to vidět!" horoval Oliver, přičemž zvládal máchat rukama do všech světových stran. „Byl jsem už asi na páté části toho mého školního trestu a normálně tě někdo předběhl."

„Zpomal!" požádala Juliette spolužáka a zastavila. Nechápala vůbec nic z toho, co na ni uprostřed chodby chrlil. Očividně jej něco moc potěšilo. „Co se stalo?"

„On ho podpálil!" zavýskal stejně vysoko jako trpaslenka. „David Davidson! Znáš toho malýho kluka z Mrzimoru? Zapálil Snapea, když mu bouchl kotlík. Nebylo to sice tak geniální jako Richardova exploze," protáhl samolibě, jelikož u sebevražedného kousku asistoval a celou školu mohl obohatil novou historkou Čtyř neohrožených Nebelvírů, „ale na druháka slušný. Snape prý zrušil další hodiny, takže do konce týdne učí Křiklan, což nás nijak neovlivní, ale zachránili jsme stovky životů," zakončil své vyprávění a spiklenecky drcl do mladé čarodějky s neobyčejně těžkou brašnou.

„Stalo se mu něco?"

„David je na ošetřovně a asi bude v pohodě, ale už jsem mu stihl poslat odměnu za nás všechny, buď v klidu!" Zrzavý chlapec se na každém kroku vyzdravoval s přáteli, čímž Juliette zpomaloval. Chvátala – nevěřila, že ji to vůbec napadlo – do sklepení. Kabinet Snapea byl jejím cílem.

„Myslela jsem Snapea," sykla. Vztek se jí pomalu zmocňovat už od okamžiku, kdy se odhodlala mladého profesora lektvarů navštívit, aby uznala jeho kvality. S matkou si od osudné hodiny lektvarů vyměnily mnoho sov a právě její matka dokázala vysvětlit, jak stupidní nápad, který měli, mohl klidně celou učebnu stát život. Juliette se vyděšeně odvracela od dopisů, ve kterých matka líčila průběh takového zasažení až po smrt. Jako bystrozorka nedokázala úplně odhadnout míru únosnosti pro obyčejného kouzelníka...

„Co já vím? Zrušil hodiny, takže asi žije." Pohodově pokrčil rameny. „Už máš konec?"

„Ne," zalhala Juliette, přestože končila stejně jako on přeměňováním. McGonagallová nebyla jejich alchymistickým uměním nadšená o nic víc než Snape, naštěstí alespoň ona si s tím vším Juliette nespojovala. „Musím jít."

„Jo, jasný! Měj se!" volal za ní Oliver, jenž se okamžitě přidal k nové skupince kolemjdoucích.

Juliette odhodlaně scházela do sklepení a vzpomínala, kde se nacházely vstupní dveře do Snapeova kabinetu. Navštívila jej pouze jednou a to hodinu před asistencí. Vše bylo stísněné, staré lahvičky s lektvary hyzdily každou volnou plochu a svazky knih v nepochopitelném systému nastrkané do polic; vše působilo dojmem, že se chystá každým okamžikem sesypat a roztříštit.

Dívka zaklepala. Poprvé... Podruhé... Před třetím zaklepáním se dveře na skulinu otevřely a dívka spatřila vzteky sinalého profesora s podivně rozcuchanými vlasy. Něco bylo jinak, ale nedokázala uhodnout co.

„Zdravím, Severusi." Dlouhou dobu tápala, zda by neměla přejít na formální oslovení pane profesore, ale když mu stanula tváří v tvář, nedokázala udržet hranici. Znala ho skrze Lily, nemohla se zcela odvrátit a hrát cizí.

„Přišla ses zasmát na můj účet?" Povytáhl obočí, jakoby se chtěl sám začít smát zatrpklým smíchem.

„Ne," odtušila tiše. „Můžu dovnitř?" Snape po zaváhání uhnul ze dveří a nechal ji projít.