Severus Snape

Harry Potter

13.8.1982

Severus Snape (22), Juliette Nemesis (18), Harry Potter (2)

Luliette poklidila rozházené hračky, ale neopomínala kontrolovat hodiny na krbové římse. Severus Snape nahlásil svoji návštěvu po sově, ta se však k Juliette dostala teprve před hodinou, a mladá čarodějka teď musela s vypětím všech svých sil a kouzelnických schopností udělat matčin dům opět obyvatelným. Nechala vařit čaj, utřela prach, zametla, rovnala obývací pokoj... Sotva se zvládala vyhýbat poletujícím košťatům a dalšímu náčiní.

Kouzelník zaklepal na dveře přesně ve dvě hodiny. Juliette jediným tahem hůlky uklidila všechna košťata a prachovky, než se rozešla otevřít. V předsíni ještě zkontrolovala svůj ležérní vzhled v zrcadle a vzala za klidu.

„Zdravím, Severusi."

„Juliette," opětoval s pokynutím hlavy. Černý cestovní plášť jej zahaloval až ke krku, kde plynule přecházel na černé vlasy, které od kadeřnického zákroku Juliette nepatrně povyrostly.

„Pojď dál," vybídla mladá čarodějka zamlklého kouzelníka. „Jak se máš?"

„Nenastal žádný důvod, aby se má nálada od posledka změnila," odvětil. Juliette protočila oči, ale nijak kouzelníkovu odpověď nekomentovala. Nechtěla se hádat.

„Tudy," směřovala Snapea do jediného zkulturněného pokoje v celém domě. „Udělej si pohodlí. Čaj?" Zavrtěl hlavou. „Kafe? Rybízový rum? Ohni-"

„Přišel jsem si pro svoji učebnici, kdybych chtěl popíjet, zůstanu v Prasinkách," vyhrkl ostře, ale když jej Juliette vyhledala pohledem, rychle ucukl a mírně zrůžověl.

„Takže?"

„Čaj, prosím," zamumlal sotva slyšitelně a sám nad svým chováním pokroutil hlavou. Juliette se jen vítězně zašklebila, zatímco mávnutím hůlky přivolala předpřipravený čaj na ozdobném podnosu. Za doprovodu slov accio Lektvary přistála na stole i zmiňovaná učebnice.

„Ani nevím, jak bych ti měla poděkovat," vydechla a naposledy knihu pohladila po hřbetě, „našla jsem v ní naprosto všechno. Dopisoval jsi to ty?"

„Pár rad tam nechala matka, ale-" odmlčel se, když se pro učebnici lektvarů natahoval, „prakticky je to má práce."

„Je to geniální," zhodnotila mladá čarodějka se světle žlutou blůzou, která jí byla těsnější. „Mohl bys vydat vlastní učebnici, která by pomohla naprosto radikálně změnit úroveň lektvarů v celé společnosti."

„Jsem profesor, ne studnice radosti z poznání," odtušil ironicky „Až se rozhodnu dělat dobré skutky, poznáš to."

„Už jsem to poznala." Zasmála se a k Severusově překvapení si sedla těsně vedle něj tak, že se při sebemenším pohybu dotýkali boky. Juliette ležérně vytáhla nohy na sedadlo a udělala si pohodlí. Kouzelník působil dojmem, jako by byl na skřipci a čekal na další bolestivé popotáhnutí. „Vážně nevím, jak ti poděkovat. Řekni si, co chceš."

„Kdybych něco chtěl, řekl bych to rovnou." Dívka nesouhlasně vrtěla hlavou, a proto se Snape pokusil nejistě o vtip: „Třeba jsem jenom chtěl, abys neměla důvod mě zapálit. Moje vlasy by už víc neunesly."

„Máš u mě doživotní stříhání zdarma," nabídla pobaveně a bez ohledu na kouzelníkovu pohodlnost zapletla prsty do konečků černých těžkých vlasů. Nechápala, proč o ně víc nepečoval. „Mohla bych je zase zastřihnout..."