Severus Snape

Provinilec

24.12.1987

Severus Snape (27), Juliette Nemesis (23)

„Tohle jsou nejhorší šťastné a veselé Vánoce vůbec," zachrčela Juliette před praskajícím ohněm, během čehož jí Snape do rukou místo svařáku vtiskl lektvar proti nachlazení. Oba upíjeli ze svých sklenic se zelenou tekutinou. Chuťově to nebylo nijak výrazné.

„Vždycky může být i hůř," zamumlal samolibě a užíval si v klidu strávené Vánoce, během kterých nebyl pranýřován u Juliettiných příbuzných a známých.

„Jak?" zamručela těsně předtím, než si odkašlala. Přísahala by, že má i horečku.

„Třeba tak, že pro mě nemáš dárek," protáhl naoko dotčeně a sáhl pro noviny, jejichž titulek se oproti předchozím dnům příliš nezměnil. ZLODĚJ NEZNÁMÝ, RUSKO SI ŽÁDÁ VYSVĚTLENÍ nebo JED MOROZKO UKRADEN, STOPY UKAZUJÍ DO ŘAD BRITSKÝCH BYSTROZORŮ. Juliette jen zoufale odvracela zrak, zatímco se jí obracel žaludek strachem a trémou, které Severusův strnulý obličej nepomáhal. Nedokázal jí ani vysvětlit, kde se nacházel uplynulé tři dny...

„Mohla bych mít," namítla tiše a otřela si vlhké dlaně do hábitu. Neplánovala to takhle, ale ještě neměla lepší příležitost. Snape nakrčil nos a povytáhl obočí. „Miminko."

Černovlasý muž nesouhlasně našpulil rty, během čehož neodtrhl zrak od novin. Nepřirozeně rychle těkal očima po dvojlistu, tudíž bylo dívce jasné, že čtení pouze předstírá.

„Přemýšlej o tom!" vyjekla. „Bylo by nejchytřejší, kdybych se na nějaký čas ztratila, než se všechno přežene. Pár let..."

„Ne! Jestli najednou ohlásíš těhotenství, upozorníš na nás víc, než bychom potřebovali," zavrčel chladně. Juliette cítila, jak lektvar proti nachlazení přestával zahřívat její dlaně. „Vytáhnout odznak byla blbost, ale stalo se a oni si vzpomněli – ví, že tam byla mladá žena, ale ještě nikdo neukázal prstem přímo na tebe, tak se laskavě přestaň chovat jako provinilec!" Autoritativní kouzelník metal slova jako zakázané kletby. „Všechno jsem zařídil, zapomeň na Rusko a jen opakuj, že jsme byli na Malfoyově sídle na severu Skotska."

„Ale já-"

„Skotsko, Juliette," upozornil přísně a černýma očima ji tvrdě přišpendlil ke křeslu. „Žádné Rusko, žádná vina a především žádné dítě! Raději oželím dárek," pokusil se odlehčit situaci, ale ve tváři Juliette se opět třpytily slzy. „Juliette, nemusíš mít obavy."

„Budu první Bystrozor, který skončí v Azkabanu," zakvílela zuboženě. Tohle byly beze sporu její nejhorší Vánoce... Kuckavě vypila lektvar.

„Nebudeš," pronesl téměř výsměšně Severus. Odložil noviny na stolek. MOROZKO STÁLE NEZVĚSTNÝ, VYŠETŘOVÁNÍ POKRAČUJE, hlásal titulek. „Už se párkrát stalo, že nějaký Bystrozor ztratil nervy a jeho čin překročil hranice." Ušklíbl se. „A potom je tu Bellatrix Lestrangeová..."

„Ona...? To ne!" Juliette odmítavě vrtěla hlavou. Ta mrcha byla zkažená do morku kostí, nikdy se nemohla chtít stát strážkyní zákona!

„Než se přidala k Pánovi zla, měla všechny předpoklady. Jako studentka Zmijozelu byla výjimečná." Juliette neměla sílu odporovat. Před očima se jí udělalo temno, když si představila, že její cela bude sousedit s celou Lestrangeové.

Snape si povzdechl a nejistě pohladil hřbet Juliettiny dlaně. Pomalu přejížděl konečky prstů po chladné pokožce, až se dívce tvořila husí kůže na zbytku těla.

„Jsi chytřejší, Juliette, nebudeš na sebe tolik upozorňovat, jen musíš od matky přinést ten jed."

„Nemůžu se tam vrátit. Hned by věděla, že ten jed mám."

„Nemůžeme už dlouho čekat, Malfoy chce svoji objednávku rychle, když se celá mise tak... zvrtla." Juliette plačtivě přikývla na znamení souhlasu a zcela nečekaně se zvedla, aby se mohla usadit na Severusově klíně. Kouzelník ji pomalu objal kolem beder. Tenké rty na okamžik přitiskl k odhalenému rameni. „Došel bych ti pro věci, ale tvá matka mě nepustí přes práh." Juliette se zachvěla. „Mám dost přísad, umíchám ti lektvar na uklidnění." Položila si hlavu na Snapeovo rameno a nesouhlasně zamručela. Netoužila po dalším lektvaru bez chuti, protože jeho účinky znala. Na pár hodin otupil a zmalátněl tělo, jenže strach přetrvával hluboko pod povrchem, kde sžíral napadeného zevnitř. Severus musel účinky znát, ale třeba od ní chtěl mít jenom klid...

„Nemáš hlad?" zeptala se s nadějí v hlase, že by zabila čas a přišla na jiné myšlenky během mudlovského vaření, jenže černovlasý kouzelník její plány zmařil jediným slovem, a tak spolu v objetí dlouho seděli, dokud oheň nevyhasl a oni se neodebrali do ložnice, kde Sevesus Juliette držel ještě dlouho poté, co usnula.