Severus Snape

Lísteček

24.12.1997

Severus Snape (37), Juliette Nemesis (33)

Černý plášť obepínal Juliettino tělo, zatímco žena se sklopenou hlavou postupovala dále do své kóje. Pastorek byl oblečený v hábitu totožné barvy a jeho tvář byla stejně sklíčená jako ta čarodějčina. Ačkoliv od Alastorovy smrti již uplynuly měsíce, nikdo se s jeho smrtí ještě nesmířil a ani šílená situace nedovolovala nosit žádné výraznější oblečení či veselejší výraz ve tváři. Pád Ministerstva přišel tak rychle, že nebyl ani čas bojovat. Jednoho dne přišla čarodějka do práce a ve vedení seděli Smrtijedi s pokyny od nejvyššího.

Na rozkaz Vy-víte-koho Juliette ze dne na den přestala řešit Narcissu Malfoyovou a místo toho začala pátrat v celé Británii po zmizelém Harrym, jeho mladých přátelích a komplicích. S Pastorkem předstírali, že se nechali zlomit stejně snadno jako ostatní bystrozoři, ale velmi často zavírali oči, když se před mini zjevily některé z nešťastných dětí, které byly na seznamech hledaných.

„Přišla jsi?" podivil se rozespale Pastorek. Jmelí nad stolem se zachvělo, aby na sebe strhlo pozornost, ale Juliette jej okázale ignorovala. Neměla o nic větší radost než Pastorek, ale nikdo po smrti Alastora mimo její matku o Adamovi a Charliem nevěděl, takže se během služby o Vánocích nemohla vymlouvat na děti jako většina zaměstnanců.

„Jen na chvíli," ujasnila. Roztrpčeně prohrábla nové složky na stole a jen se znechucením vyvěsila na nástěnku vedle přeškrtnuté fotografie Harryho Pottera další hledané.

„Skoro nikdo dnes nepřišel," utrousil bystrozor s černýma očima, které však neměly s těma Severusovýma nic společného. Pozornost muže opět sklouzla k pergamenům na stole. Pracoval na hlášení ze včerejší hlídky, již vzal za Juliette. Čarodějka mu nemohla říct, že ve spěchu sháněla a balila dárky dětem, a proto si vymyslela historku, že s matkou chtějí osobně zkontrolovat jedno sídlo, v němž by se mohli Harryho stoupenci ukrývat.

„Ve výtazích jsem potkala mnoho lidí..."

„Jen Snape je schopný řešit pracovní záležitosti o Vánocích," odfrkl téměř posměšně, ačkoliv nenávist vůči tomu člověku doslova prýštila z každého slova. Snape zabil Brumbála, zranil někoho z Weasleyů, informoval Vy-víte-koho o Harryho přesunu a v závěru všeho je to právě Snape, jehož tažení proti Fénixově řádu se jeví jako nejúčinnější... Jenže ani Pastorek si nemohl dovolit zaútočit na Severuse přímo na Ministerstvu.

„Kde je?"

„Nedělej si planou naději, má kolem sebe tolik patolízalů, že ho ani neuvidíš, natož abys s ním mohla být sama." Zhluboka se nadechl, když zahlédl v Juliettině tváři odhodlání Smrtijeda vyhledat. „Doufám, že mu půjdeš alespoň po krku," zamručel podrážděně, načež pokynul k Harrymu. „Chce toho kluka zabít, nechápu, jak ho můžeš stále považovat za přítele."

„I Brumbál mu věřil," zkusila použít nenáviděnou větu, aby kolegu umlčela. Stále nevěděla, jak moc může svému – dnes již bývalému – milenci věřit, ale pojilo je pouto společných dětí, minulosti, slepé důvěry... I po měsících odloučení věděla, že by jí vědomě neublížil.

„Dokud ho nezabil," připustil kousavě. „Nedělej hlouposti!" zavolal Pastorek za Juliette, když stále ještě v cestovním plášti vyběhla na chodbu a zamířila k výtahům. Tušila, kde se zasedání ohledně chodu Bradavic koná, a nemýlila se. Již od výtahu slyšela Severusův agresivní hlas.

„...chod Bradavic je uspokojivý!" Zaslechla Juliette Severusův hlas, když tiše vklouzla do dveří. Mnoho kouzelníků si jí nevšimlo, ale černé oči muže, kvůli kterému přišla, ji vyhledaly okamžitě. Tvářil se stále stejně nedostupně, zatímco pevně svíral hůlku, přesto na její nežádoucí přítomnost neupozornil.

„Stížnosti na chod školy se hromadí," brblal nespokojeně starý kouzelník ve zdobeném hábitu. „Dochází stále k míšení mudlorozených studentů s dětmi z rodin s čistou krví a mnohé rody..."

„Podíl mudlorozených studentů je již po staletí majoritní," odsekl Snape. Juliette se několikrát střetla s černýma očima, když černovlasý kouzelník předstíral, že ve své nadutostí pouze hledá záživnější podněty mimo podsaditého kouzelníka. Stále svíral hůlku. „Není realizovatelné, aby byl celý hrad udržován v chodu pouze pro studenty z čistokrevných rodin." Juliette se zády přitiskla ke dveřím. Několik tichých pozorovatelů po chvilce přestala zajímat – jako bystrozorka měla právo být téměř všude.

„Mudlovští šmejdi by měli být posláni mezi své!" vykřikl další ze zpruzených kouzelníků, kteří by nejraději od rána posedávali u vánočního stromku s punčem v ruce.

„Mnozí jsou ze smíšených rodin," oponoval Severus. „A mnoho takových má před sebou velkou budoucnost. Nikdo z vás, pánové, není tohoto původu?" Nadzdvihl zkoumavě obočí, čímž rozpoutal všeobecný hlahol, jenž postrádal hlubšího smyslu. Díky chaosu vysoký kouzelník stočil svůj pohled na Juliette a mírně jí pokynul hlavou.

Juliette se pokusila rty naznačit slovo ahoj, avšak i takto maličký kontakt se Severusem stačil k tomu, aby se jí stáhl žaludek. Stále ho milovala a věřila mu, i když věděla, co provedl.

Přitiskla se ještě více na dveře a stiskla dlaně v pěst, jenže jí tam něco překáželo. S rozšířenýma očima rychle opustila konferenční místnost, aby mohla rozbalit malý lísteček na chodbě.

Dnes o půlnoci u Lily.

V každém písmenu poznávala Severus rukopis.

V tomto příběhu se již pomalu chýlíme ke konci, a proto pro vás připravuji nový příběh, jenž bude ve znamení Snamione. Již brzy se s novým vyprávěním ozvu a doufám, že vás Snamione osloví stejně jako příběh Severuse s Juliette.

Máte "Snamione" rádi?

Myslím, že to bude originální, ačkoliv byl vztah Hermiony a Severuse ztvárněn již mnohokrát.

Čeká vás zlomená Hermiona, mocný Severus a kouzelnický svět bez naděje...