Severus Snape

Bystrozorka

18.7.1985

Severus Snape (25), Juliette Nemesis (20)

Juliette dojatě přijímala gratulace ze všech stran, zatímco se pokoušela neupustil stočený pergamen se svým diplomem, jenž podepsal samotný ministr, čímž ji oficiálně přijal mezi bystrozory. Sametovou krabičku s odznakem svírala ve zpocené dlani, zatímco se pokoušela začarovanou kytici, kolem které poletovali kouzelní motýli a květy matně zářily, podstrčit matce, aby jí ulevila, během čehož jí Alastor Moody necitlivě škubal rukou nahoru a dolu v duchu gratulace.

I přes pocit, že jí paži brzy od těla oddělí, se culila od ucha k uchu a děkovně přikyvovala v rytmu jejich spojených dlaní. Matka ji s hrdě vypjatou hrudí pyšně pozorovala a velice skromně přijímala gratulace k tak nadané dceři. Juliette ve tváři matky viděla, že jí chvála dělá náramně dobře, ale přesto ji vyrušila, aby jí svěřila vlastní náklad.

Den před svými jednadvacátými narozeninami se stala oficiální členkou strážců zákona, dokázala překonat samu sebe a dosáhla svého cíle, jenže teď již neměla žádný pevný cíl, k němuž by se nadále upínala. Mary porodila, Richard se zasnoubil s jinou, Oliver začal podnikat s cizokrajnými bylinami... Pouze Severus setrvával na neperspektivním místě špatně placeného profesora lektvarů, nehledal si přítelkyni a děti zavrhl již před roky. Juliette si živě pamatovala, jak suverénně zavrhl byť jen vtipkování na toto téma. Sama se začínala vzdávat představy dítěte...

„Slečno Nemesis, zajdeme večer na skleničku?" zeptal se dívky sotva třicetiletý bystrozor Kingsley Partorek, když se na pár metrů vzdálila pro novou sklenku. Znala kouzelníkovy sofistikované metody i případy, nikdy však neměla tu čest čelit tmavému muži osobně. Zarděla se.

„Ne dnes," odpověděla tiše, aby na ně neupozornila. Nevydržela by s matkou, kdyby pojala podezření, že o ni úspěšný bystrozor jeví zájem – dle matky byl každý kouzelník lepší než Snape...

„Když vás pozvu i zítra, dáte mi košem?" Juliette si nejistě zastrčila pramen vlasů za ucho a něžně se pousmála. Už nevěděla, jak se chovat, když s ní flirtoval muž.

„To asi ne," zamumlala rozpačitě. Očima permanentně kontrolovala matku.

„V tom případě vás zítra večer vyzvednu doma – bydlíte stále u matky, že?" Juliette se cítila trapně, přesto přikývla a do konce krátké oslavy na její počest si připadala nepatřičně, když na ni všude čekal radostný úsměv muže tmavé pleti.

Na ulici už byla tma, když se s matkou rozloučily a každá se přenesla jinam – matka domu, Juliette nedaleko bydliště Severuse Snapea. Přerostlou trávou se prodírala podél říčky, ve slavnostním hábitu nepozorovaně přeběhla ulici a v naučeném rytmu zaklepala na dveře. Snape otevřel v šedé noční košili, přes kterou měl přehozený černý plášť. Vypadal nerudněji než jindy, avšak Juliette si nehodlala dnešní den pokazit.

„Ahoj, Seve," zašvitořila zlehka a protáhla se kolem kouzelníka, jenž pouze rezignovaně za oběma zavřel. Juliette měla pocit, že dokonce zaslechla jakési mrzuté brblání, přesto téměř tanečními kroky vplula do obýváku, neurvale rozdělala ve vyhaslém krbu oheň a vytáhla z bezedné kabelky lahev ohnivé whisky.

„O co se pokoušíš?" zeptal se odměřeně. Nehnutě postával mezi dveřmi a omrzele si dívku prohlížel.

„Seve, já jsem bystrozor! Dostala jsem licenci," zavýskala jako malé děcko. Nedokázala v tento okamžik kontrolovat emoce na rozdíl od černovlasého kouzelníka, jenž se stále tvářil, jako by spolkl kořen mandragory. „Dokázala jsem to!"

„Gratuluji!" odtušil chladným šepotem.

„Dneska se se mnou musíš napít!" rozhodla, přivolala dvě skleničky a rozmáchle se zmocnila whisky, kterou jí Snape daroval po složení OVCE. Chtěla putovní láhev již konečně vyprázdnit, ale černovlasý muž ji zarazil, když láhev vytrhl z dívčího držení.

„Ne," sykl, což štíhlou brunetu zarazilo.

„Děje se něco?" Lahev si již klidněji převzala nazpět.

Mrzutě se otočil a tiše jako duch začal stoupat po schodech do své ložnice. Juliette se prosmýkla mezi futry dříve, než stačil hůlkou zavřít a zamknout, za což schytala další podrážděný povzdech.

„Severusi Snape, okamžitě mi řekni, proč se chováš tak divně!" I s lahví si založila ruce na prsou a vypjala hruď. Měla tak dobrý den, než se rozhodla podělit o svoji náladu s černovlasým mužem, jenž pomalu zalézal do rozestlaných peřin.

„Spal jsem," zavrčel do polštáře.

„Lžeš!"

„A není to jedno?" vyjekl náhle. „Pátrej po pravdě jako bystrozor na případech, které za to stojí, ne na mně." Poslepu nahmatal peřinu a přetáhl si ji i přes hlavu za stálého mumlání: „Stejně na můj případ už nebudeš mít čas."

Čarodějka zprvu nevěděla, zda slyšela správně, nicméně rázně postavila láhev na noční stolek, prudce si sedla těsně za jeho záda a pevně sevřela mohutná ramena. Jak dlouho se už jej takto důvěrně nedotkla? Měsíce? Rok...

„Bojíš se, že o mě přijdeš?" zeptala se až překvapivě chápavě a něžně, než jak se projevovala po celou dobu v Severusově přítomnosti. Konejšivě mnula napjaté svaly skrze šedou noční košili. „Seve, i teď bylo náročné skloubit studium s tvou prací, ale vždycky jsme nějakou skulinu našli. Nepřestanu být tvá kamarádka, když teď budu bystrozor." Nedokázala dostatečně potlačit vzrušení v hlase z čerstvé noviny.

„Nebojím se," zachrčel. Juliette si jej zkoumavě přeměřila a i když k ní byl muž zády, nedokázala si odpustit pohrdavý úšklebek. Věděla, že dusno vytváří pouze Severusova nejistota, která ji hřála u srdce. Pokud ji kouzelník nechtěl ztratit, musel k ní něco cítit, což muselo pro začátek stačit. Pro Juliette to znamenalo dostatečně pevné základy.

„Já taky ne," šeptala, zatímco ochablé tělo překračovala a ulehala k Snepeovi tváří v tvář. „Dnes budu spát u tebe," vydechla spokojeně. Štíhlýma nohama v punčochách hladce vklouzla pod pokrývku, mezi prsty stále mnula mužská ramena, za nimiž se táhla jako můra za světlem. Zanedlouho už svá kolena třela o noční košili.

Tiše spolu leželi několik dlouhých minut, než se kouzelné přesýpací hodiny za sotva znatelného šramocení neotočily.

„Je půlnoc," pronesla tajemně Juliette. Její dlaně již dávno sjely z mužských ramen na předloktí, kouzelník však stále neprotestoval.

„Ano."

„Nový den."

„Ano."

„Mám narozeniny," vydechla energicky, čímž zničila intimní atmosféru. Očekávala gratulaci, překvapení, sarkastickou poznámku na věk...

„Hmm."

„Chtěla bych dárek," zamumlala s hranou arogancí a zaťala nehty do silných paží, aby jí Severus neutekl.

„Jaký?"

„Polib mě."