Severus Snape

Sirius Black

31.7.1992

Severus Snape (33), Juliette Nemesis (29)

„Seve?" zavolala Juliette, zatímco se snažila rozklepanou rukou přivolat šálek čaje pro kouzelníka, jenž se doposud zdržoval v patře, kde dospával probdělou noc. Charlieho bolelo bříško, ale po příletu poštovní sovy bylo špatně i čarodějce. „Seve!"

„Co se děje?" zamručel ode dveří. Rána byla s vysokým kouzelníkem složitá i po letech soužití a v letních měsících, kdy měl prázdniny. Na okně přistály další dvě sovy, které již přitáhly pozornost i štíhlého kouzelníka v tmavě šedém županu. „Umřel někdo?"

„Čti!" Podala muži ranní výtisk Denního věštce, který přinesla první z sov. Nemusel číst dlouho, obří titulek byl všeříkající. Sirius Black uprchl z Azkabanu! Tiše sledovala, jak se Severusův obličej stahoval hněvem. Dvě nové sovy se netrpělivě dožadovaly pozornosti hlasitým houkáním, ale ty Juliette záměrně přehlížela, jelikož si již prve všimla, že větší z sov nesla na noze kromě dopisu ještě kroužek ministerstva. Předpokládala, že ji povolají, když šlo o něco tak závažné, jakým byl útěk sériového vraha Siriuse Blacka. Nepociťovala strach jako většina občanů kouzelnické obce, ale přemáhal ji vztek a touha po pomstě, protože to právě on před lety dovedl Vy-víte-koho až k prahu Lilyina domu. Tento chlap, kterého znala z malých rodinných oslav Potterových, zradil její sestru.

„Nechce se mi věřit, že by byl pitomec Black něčeho takového vůbec schopný," poznamenal kouzelník s úšklebkem, ale ani on nepropadal panice. Byli dobří, uvědomovala si Juliette, jejich rodinu Black ohrozit nedokáže, ale i tak měla nutkavou potřebu doběhnout pro jejich maličkého syna, jenž nad ránem usnul. „Zajímalo by mě, jak to udělal."

„Lepší otázka zní proč," zamumlala čarodějka zadumaně. Dvě nové sovy bez ostychu přistály na jídelním stole, až mokré nohy zanechaly na bílém ubrusu otisky. Sova s ministerským kroužkem a dopisem s pečetí majestátně vypjala hruď tak, jak to dělali kouzelníci na Ministerstvu. Juliette již nedokázala ptáka přehlížet, zatímco si Severus nezaujatě listoval novinami.

„Kdo by chtěl být zavřený v Azkabanu?" odfrkl posměšně. „Beztak o tom bude vědět ten zablešený Lupin!" zavrčel již s menším nadšením. Brumbál po náhlé indispozici Zlatoslava, Juliettina spolužáka z Havraspáru, nabídl pracovní pozici profesora obrany proti černé magii Remusovi, přestože se o místo jako první ucházel Severus – tak jako každý rok. Juliette si na začátku léta prošla opět kolotočem nadávek a rezignací ze strany svého přítele.

„Na Ministerstvu si myslí, že utekl kvůli Harrymu," namítla a zamávala muži pergamenem před nosem. „Vážená slečno Nemesis, tímto dopisem vás žádáme o okamžité navrácení do služby na základě výjimečné události a to útěku nechvalně známého vraha Siriuse Blacka. Vedoucím bystrozorem vaší směny je Agnes Nemesis, ochrana H. Pottera (Kvikálkov, Zobí ulice). Pro více informací se neprodleně hlaste na výše zmíněném stanovišti u vedoucího směny. S přáním hezkého dne, Ministerstvo kouzel. Alastor Moody, vedoucí Odboru kouzelnické obrany," přečetla na jeden nádech, načež si povzdychla. „Doufám, že ho brzy chytí."

„Já doufám, že tam nepůjdeš. Tvojí vedoucí je tvá matka a ta by určitě nerada viděla, jak někde pronásleduješ vraha."

„Musím se tam dojít minimálně podívat, ale zatím ještě můžu dělat, že sova po cestě zabloudila," navrhla, aby uklidnila Snapea, ale ministerská sova dotčeně zahoukala. „Myslíš, že je to vážně kvůli Harrymu? Vždyť Lily s Jamesem už dostal – co by mu záleželo na dítěti? Podle mě je to nepravděpodobné, leda by..." Odmlčela se, aby si mohla rychlý záblesk vzpomínky promyslet.

„Co?"

„Vzpomínáš, jak jsem ti vyprávěla o setkání s Brumbálem? Mluvil o možném návratu Ty-víš-koho – co když ho chce Black nějakým způsobem přivést zpět, nebo se minimálně pomstit Harrymu za to, že Ty-víš-koho zastavil?"

„Juliette, on nebyl jediný, kdo Lily zradil," zamručel tajemně, přesto čarodějka věděla, že nemá smysl z něj informace páčit, „jenže teď už nemá žádný smysluplný důvod Pottera zabíjet, i když já bych to udělal hned."

„Pomsta," připomněla.

„Byl jedenáct let v Azkabanu, těžko bude myslet až tak přímočaře, aby zosnoval plán a šel se pomstít někomu, kdo ho bezprostředně neohrožuje. Určitě je to už jen prázdná schránka – což se však příliš nezměnilo od jeho školního já," utrousil Severus kousavě. Juliette si všimla, že se zastavil na rubrice Předpověď počasí a pouze znechuceně pohlédl z okna, za nímž pršelo, ačkoliv v novinách bylo vyobrazeno sluníčko.

„Že mi na něj dáš v Bradavicích zase pozor?" žadonila.

„Nepřipomínej mi Pottera, když do střetnutí s ním mi zbývá ještě krásných třicet jedna dnů!"

To znamenalo ano a to Juliette naprosto stačilo. Dopila rychle svůj čaj, zbavila i druhou sovu obálky – její matka ji urgentně svolávala do Zobí ulice – a přivolala si cestovní plášť. Rychlý polibek Severusovi a mohla odejít.

„Počkej! Co Charles?"

„Seve, po celé noci teprve před dvěma hodinami usnul, tak ho nebuď, a stačí, když mu uvaříš nějakou zeleninu k obědu. Musím letět! Miluji tě!" Severus se nezmohl na slovo, pouze nevěřícně civěl za čarodějkou, jako by byla přelud.