Severus Snape

Pět bodů

12.4.1982

Severus Snape (22), Juliette Nemesis (17)

Velikonoce Juliette strávila v duchu učení. Postupně se prokousala lektvary, obranou proti černé magii, přeměňováním, kouzelnými formulemi a nakonec si nechala bylinkářství, ve kterém se rozhodně cítila nejslabší. Čím více se blížily OVCE, tím více jí připadala i vrba mlátička stejně jako mandragora... Naprosto zmoženě listovala teorií a snažila si zapamatovat vegetační dobu rostlin, způsoby pěstování a využití, ale jakmile do hlavy natlačila novou informaci, další, složitě nabraná, zase vypadla druhou stranou.

„Juliette, nechceš jít na hřiště?" vytrhl ji z opakování blonďatý George z šestého ročníku a nervózně promačkával násadu svého koštěte. Rozpačitě se rozhlédl po celé společenské místnosti, jakoby se snažil získat odvahu. Juliette se také okatě rozhlédla, aby zjistila, kdo George podporuje. Celá skupinka kluků v jejich věku na ně otevřeně hleděla a tiše kývala hlavami, aby přesvědčila dívku, že jejich kamarád je skvělou partií.

„Nevzala jsem si už na tohle pololetí koště," řekla prostě a pokrčila rameny, aby působila spontánně a zároveň zklamaně. Nechápala, jak se mohly drby o rozchodu s jejím přítelem šířit rychlostí zložáru.

„To nevadí!" vyhrkl okamžitě, potěšen, že nedostal jednoznačně košem. „Určitě je v šatně nějaký náhradní Zameták, půjčím ti ho."

„Georgi, já nevím..."

„Juliette, vidím, jak jsi smutná," dívka se zarazila, „trocha čerstvého vzduchu a volnosti ti udělá dobře." Vykouzlil okouzlující úsměv jako její otravný spolužák Zlatoslav Lockhart z Havraspáru a nabídl čarodějce ruku. Juliette ho chvíli sledovala a snažila si uvědomit, zda ji ztráta vztahu vážně tolik zasáhla, jak George popisoval, ale i když došla k rozdílnému názoru, učebnice schovala do tašky a zvedla se.

Když přicházeli na famfrpálové hřiště, zrovna mrzimorským končil trénink, tudíž George bez potíží obstaral ještě jedno koště pro Juliette, které se v ledovém počasí do vzduchu příliš nechtělo. Její nebelvírský kamarád vychovaně počkal, než se odlepila od země, a následně ji tiše následoval. Dvakrát obkroužili hřiště, pak se vydali obhlédnout pozemky Bradavic. Juliette věděla, že to není zrovna povolené, ale jako primus si byla jistá, že se dokáže v případě obtíží obhájit.

„Je mi líto, že vám to nevyšlo," zahájil konverzaci George. Juliette jen bezmyšlenkovitě letěla dál až na úplné hranice Bradavic. „Je to idiot."

„Georgi, já se o tom nechci bavit."

„Promiň. Jen mě napadlo, že bychom mohli jít v sobotu do Prasinek spolu." Juliette zastavila koště na místě, takže ji kouzelník nepozorně předletěl a musel se složitě vracet. „Jako kamarádi, samozřejmě! Abys nešla sama..."

„Mám ještě kamarádky," namítla a začala se pomalu snášet. Byli jen několik stop od brány s okřídlenými kanci.

„Neumím pozvat holku na rande," komentoval svůj výstup nahlas společně s upřímným smíchem.

„Chtělo by to trochu zpomalit," doporučila mu, zatímco nahmatala pevnou zem pod nohama. Koště jí téměř přimrzlo k rukám a boty aktuálně plavaly v blátivé louži.

„Takže nejdřív čaj a až potom sex?" Ušklíbl se rošťácky. Blonďaté vlasy mu trčely do všech světových stran, ale on stále zůstával na koštěti.

„Když to bude v tomhle pořadí," broukla čarodějka a nevěřícně zavrtěla hlavou, že souhlasila.

„Takže?" zeptal se nadšeně o několik měsíců mladší kouzelník a hlas mu vzrušením povyskočil o dvě oktávy.

„Takže po snídaní ve společenské místnosti?"

„Jsi skvělá!" ocenil dívku a předvedl mistrovskou piruetu na koštěti, nad čímž však už Juliette nedokázala zadržet protočení očí a tichý smích. „Koupím ti ten nejlepší čaj v celé zemi!" dušoval se hrdě.

„Georgi, já už do vzduchu nepůjdu," zareagovala na jeho nataženou ruku, „pravděpodobně bych hned spadla jako obří kroupa."

„Budeš ta nejvíc sexy kroupa, která kdy v Bradavicís spadla." Užuž slézal z koštěte také, ale Juliette jej zastavila a nasměrovala zpět k hradu. Řekla mu, že potřebuje tichou procházku pouze se svými myšlenkami, a když ještě slíbila, že nebude myslet na svého bývalého přítele, neochotně zmizel nad famfrpálovým hřištěm. Juliette však vůbec nepotřebovala tiše truchlit, s rozchodem byla smířená již několik týdnů před definitivním rozhodnutím, přesto nechtěla žádného pozorovatele pro sebe ani pro temnou postavu, která se chvatně přibližovala k bradavické bráně.

„Zdravím, Severusi," pozdravila zahaleného mladíka a srovnala s ním krok.

„Juliette."

„Kde jsi byl?" přátelsky se optala. Házela si koště z jedné ruky do druhé a zlehka vykračovala, přestože jí v botách nepříjemně čvachtalo a Snape funěl vedle ní.

„To je moje věc," odtušil podrážděně. Všimla si koženého tráku od brašny pod jeho černým pláštěm.

„Byl jsi na nákupech?" zkusila a prst zahákla za brašnu. Muž ji okamžitě setřásl, jakoby ho mohla popálit. „Koupil jsi mi něco hezkého?"

„Za prvé: jsem profesor a ty studentka, tudíž nemáš žádné právo na mě sahat; za druhé: stejný důvod pro to, abys mě nezpovídala; za třetí: jsi s koštětem mimo povolenou zónu – srážím Nebelvíru pět bodů; a za čtvrté: taky mě nezajímá, co jsi tu s tím klukem dělala," vyjmenoval více než otráveně, ale Juliette jen tak snadno nesetřásl.

„Až mě bude příště Křiklan posílat zase do nějaké tvé hodiny, řeknu si o pár bodů pro Nebelvír navíc." Zameták si přehodila frajersky přes rameno tak, jak to vídala u hráčů famfrpálu. Vážně si náhle přišla naprosto bezstarostná a neohrožená, i když její boty vydávaly divné zvuky.

„Nechci tě na lektvarech ani vidět," zavrčel. Klikatá cesta je rychle vedla do hradu a Severus stále zrychloval.

„Vlastně mám být zítra u prváků, abych pomáhala při vaření. Křiklan si myslí, že je dobré, abychom na takhle malé děti dohlédli, aby si zbytečně neublížily."

„Budu tam já, to stačí." Shodil z hlavy kápi. Vlhké vlasy mu visely zplihle kolem uší a ani chladný vítr je nevychýlil.

„Musím tam jít, ať se ti to líbí nebo ne." Hůlkou otevřela dveře a nechala jako prvního projít Severuse. „Křiklan s tím už počítá, ale mohla bych si tam dělat na svých věcech ke zkouškám..."

„Nevezmu si tě na svědomí."

„Jsem dobrá," prohlásila pyšně. Společně kráčeli po chodbách a občas na ně někteří studenti pohlédli. Snape se už pomalu přestával pohybovat po hradě tajně, jelikož i u něj už od Velikonoc mělo dojít k přímé konfrontaci se studenty. „Obvykle mi nic nebouchne."

„Obvykle?" zparodoval posměšně její hlas a zavrtěl hlavou. Juliette vrhala zabijácké pohledy po pobaveném Snapeovi, který se automaticky začal stáčet do sklepení. „Chováš se jako malé děcko," stroze zhodnotil.

„A proto skvěle zapadnu mezi prváky," zabručela pobouřeně.

„Měla by sis opatřit bezoár." Zastavil se před dveřmi do učebny lektvarů a dal tak jasně najevo, že tam se jejich cesta musí rozdělit. Juliette na několik vteřin nechápala, což si černovlasý kouzelník viditelně užíval. Arogantně ukazoval, že on je ten chytřejší, který nepotřebuje žádnou pomoc během svého vyučování.

„Mám to brát jako varování před neúmyslným otrávením?" Snapeovi pobaveně blýsklo v černých očích a na rtech se mu usadil samolibý škleb.

„Výborně, slečno Nemesis! Pět bodů pro Nebelvír!"