Severus Snape

Zoo a moták

17.12. 1983

Severus Snape (23), Juliette Nemesis (19), Harry Potter (3)

„Severusi, chvátám," vyhrkla mladá čarodějka a protáhla své štíhlé tělo kolem vysokého muže v černém. Rukama se ji pokusil zachytit za pas, ale dívka byla rychlejší. „Vážně nemám čas."

„Chtěl jsem tě vidět," řekl posmutněle. Juliette se zastavila a v rychlosti svého kamaráda pevně objala. Z pláště mohla cítit ingredience do lektvarů. „Už dva týdny jsme se vůbec nepotkali," postěžoval si, zatímco rukou sjel níže, než kam by si obyčejný přítel dovolil. „Chybíš mi."

„Teď před Vánocemi se nezastavím." Hůlkou si přivolala teplý kabát. „Slibuju, že v lednu budu mít volno," natáhla se pro rychlou pusu, „ale teď už fakt musím jít."

„Kam?"

„Musím Harryho vyzvednout u paní na hlídání a slíbila jsem mu vánoční zoo."

„Je to mimino, nepotřebuje brát na podobná místa," namítl s nakrčeným nosem. Nikdy se mu nezamlouvalo, když Juliette láskyplně štěbetala o Harrym, kterého on nikdy nenazval jinak než Potter.

„Je mu tři a půl, navíc každý má rád zvířátka."

„Když nejsou ve vhodném konzervačním roztoku, tak mě tolik nedojímají," pronesl uštěpačně.

„Jsi nechutný, Severusi." Vyšťouchala muže ze svého bytu, aby mohla zamknout. Netrpělivě se podívala přes zábradlí dolů na další poschodí, aby měla jistotu, že nikdo není v doslechu ani dohledu. „Jestli chceš, můžeš jít s námi a přemýšlet, jak nacpat slona do ampulky, ale rychle."

„Tvůj kluk nejde?"

„Můj kluk je v Norsku, takže odpověď zní ne." Nedbale pozapínala všechny knoflíky na svém kabátu.

„A vrátí se dneska?"

„Ne. Proč..." Zarazila se a probodla kouzelníka pohledem, když jí jeho záměry došly. „Spí u mě Harry, ale když budeš hodný, možná bych si s tebou mohla popovídat v obýváku."

„Přijdu večer," oznámil potěšeně a bez dívčiny reakce se přemístil. Juliette s protočením očí následovala jeho vzoru.

Vyzvedla Harryho v sousedství své nevlastní sestry Petunie, ke které nikdy neměla příliš blízko, povyzpravila chlapcovy šaty, které mu původně nebyly vůbec určeny, a dovedla jej do městské zoo, kde si oba užili zábavné odpoledne. Harry byl nesmírně nenáročné dítě, se zápalem komentoval každé zvířátko a obličej fascinovaně přitiskl na terárium, ve kterém na sebe rozzuřeně syčeli dva chřestýši a hrozivě přitom cukali konci ocasů. Harry o nich ještě dalších několik desítek minut povídal a vymyslel si pohádku, že se hádali kvůli lepší postýlce na kameni pod lampou. Juliette mu jeho názor nebrala, naopak jej podporovala. Ke konci dnu mu koupila za mudlovské peníze plyšového lva a složitě se díky mudlovským dopravním prostředkům navrátila do svého bytu, který Harry důvěrně znal. Poslední dobou hlídala chlapce stále častěji.

„Teto, já chci pohádku," žadonil, jakmile jej Juliette vyzula a vpustila dovnitř. Kvůli důvěryhodnosti si s Richardem pořídili i televizi a další mudlovské vymoženosti, aby zavřeli pusu Petunii a jejímu zabedněnému manželovi Vernonovi. „Kačera!"

„Nejdřív umýt ruce a potom se můžeš jít dívat, ano?"

„Jo!" zavýskal vzrušeně a rozutíkal se do koupelny. Čarodějka mu byla v patách, aby asistovala malému černovlasému chlapci, jenž ještě do umyvadla pořádně nedosáhl. Nenápadně hůlkou přivolala malou stoličku, na kterou si mohl stoupnout. „Přijde Richard?" zeptal se, zatímco stříkal vodu do všech světových stran, jak se vůbec nesoustředil na mýdlo.