Severus Snape

Neporušitelný slib

14.12.1996

Severus Snape (36), Juliette Nemesis (32)

Juliette Rockwoodovi poděkovala, načež Smrtijed zmizel. Nejdříve si však ještě stihl rychle přepočítat svoji tučnou provizi mezi dveřmi. Juliette se ve finále rozhodla několik lektvarů prodat, aby vydělala peníze na kouzelníkovu mlčenlivost. Nechtěla sahat vlastním dětem na věno z dříve vydělaných galeonů...

Severus se objevil do několika minut s kufříkem, který jasně svědčil o tom, že nese lektvary, ale dokud nezavřel a nezabezpečil místnost, nevydal ani hlásku. I Juliette čekala, ale byla rozhodnutá dnes Severuse minimálně políbit. Potřebovala jej.

Poslední kouzlo.

„Seve," vydechla slabě Juliette, načež natáhla ruce k muži, jenž stál kamenně na místě. „Doufala jsem, že se setkáme dřív..."

„Nemám zrovna času na rozdávání," zamručel rozmrzele. Otevřel kufřík a začal na dřevěný stůl pokládat jednu ampulku za druhou. Čarodějka s vlasy v pevném uzlu neměla tušení, co připravil, ale ani ji to nezajímalo. „Pár léčivých dryáků. Můžeš je klidně prodat, ale nejdi pod třicet galeonů – použil jsem kvalitní přísady."

„Seve, já se nechci bavit o práci." Zvedl černé oči a ohrnul horní ret, což připomnělo úsměv.

„Všechno je v tuhle chvíli práce. Chceš informace."

„V první řadě chci svého přítele zpět! Tohle je šílené! Kluci si už pomalu nedokáží vybavit tvoji tvář," pokusila se Juliette zahrát na kouzelníkovu citlivou strunu, ale rozhodila jen sebe. Na okamžik skryla tvář v dlaních, abych skryla pochybení.

„Lépe když zapomenou," odtušil. „I ty by sis měla přestat lhát. V tuhle chvíli tvoji rodinu tvoří už jen kluci a matka." Zamyšleně postavil černou lahvičku na stůl. „Mám už jen pár měsíců... při troše štěstí."

„O čem to mluvíš?"

„Brumbál zemře – mojí rukou."

„Co?"

„Vím, že jsi mě slyšela," ušklíbl se pobaveně, ale bolest mu dokázala čarodějka vyčíst z očí.

„O něčem takovém se nežertuje! Nechovám z tomu pošetilému starému bláznovi žádné sympatie, ale o jeho schopnostech by pochyboval jen hlupák. Kdo jiný dokáže zaštítit školu a Harryho? To je šílené! Proč ti to Ty-víš-kdo nakázal? Nevěřím, že by se Brumbál jen tak snadno vzdal..."

„Školu zaštítím já a nikdo mi to nenakázal. Jen provádím službu mnoha kouzelníkům."

„Proč?"

„Protože Brumbál umírá, protože Pán zla jinak zabije Draca Malfoye a protože jen zabitím Brumbála se doopravdy dostanu do vnitřního kruhu Smrtijedů, kde trůní Lestrangeovi a kde sídlí důležité informace. Stanu se stínem Pána zla a nikdo už nebude pochybovat o mých činech, kterými budu moct chránit tebe s dětmi, studenty a dokonce i Pottera." Naposledy zašátral v aktovce, aby vytáhl dva balíčky, zabalené v čistém pergamenu. Jeden zdobilo rozmáchlé A a druhý úhledněji napsané C. Adam a Charlie. „Mohla bys je dát klukům na Vánoce? Na nějaké Vánoce?"

„Nemůžeš se obětovat!" zakvílela Juliette, když jí došel výsledek všeho. „Už ne! Máš mě, Charlieho a Adama. To nám nemůžeš udělat! Miluju tě!"

„Juliette, už je rozhodnuto."

„Není! Brumbála jsi ještě nezabil, můžeš couvnout a zmizet s námi ze země."

„Juliette..."

„Ne! Teď se mnou půjdeš domu, sbalíme věci a zmizíme. Nikdo se nikdy nemusí dozvědět, kde budeme."

„Složil jsem Neporušitelný slib, Juliette! Slíbil jsem Narcisse, že pokud její syn selže – a on selže – přeberu na svá bedra jeho úkol." Odfrkl. „Když nezmizím teď, existuje stále malá naděje, že možná jednou..." Odkašlal si. „Vezmi klukům dárky a zkuste si naposledy užít normální Vánoce. Mám neblahý pocit, že už zanedlouho nebude důvod k žádnému veselení."