Severus Snape

Legilimens

25.8.1984

Severus Snape (24), Juliette Nemesis (20)

Juliette vyběhla z obchůdku madam Malkinové, přidržovala si nový hábit a rozhlížela se po Příčné ulici, aby zahlédla postavu v černém. Severus slíbil, že se setkají, aby jí ukázal nové kouzlo, dívka však viděla pouze houfy rodin, které pobíhaly od jedno krámku ke druhému, jen aby sehnaly vše potřebné pro následující školní rok v Bradavicích, jenž se neodmyslitelně blížil.

„Jdeš pozdě," pronesl podrážděně hluboký hlas za čarodějčinými zády, až sebou trhla a málem jí upadl nový hábit na chodník.

„Madam Malkinová neměla na starost jenom mě," připomněla bruneta a rychlým krokem se společně s vysokým kouzelníkem vydala do postranní ulice, aby nebudila nevítanou pozornost. Od seslání zakázané kletby na Notta před necelým půlrokem se jí začala postupně stranit širá veřejnost. Kamkoliv přišla, kouzelníci i čarodějky ustupovali a nezachraňovala ji ani spojitost s matkou, váženou bystrozorkou. V doprovodu ospravedlněného Smrtijeda sklízela body navíc... Jakmile zašli za roh, Snape vzal pevně dívku za ruku a přemístil se s ní do svého domu, kam Juliette chodila poslední dva měsíce častěji než domu – pokaždé ve vší počestnosti.

„Nemáš hlad?" zeptala se jen tak mimochodem, když z tašky mimo nový hábit vytahovala i dvě porce jídla z Děravého kotle, kam stihla před madam Malkinovou zajít. Severusova kuchyně stále neobsahovala nic a dívka zvažovala, že profesor zvládá během prázdnin žít pouze ze vzduchu.

„Ne," zavolal z obývacího pokoje. Juliette slyšela skřípání nábytku, přesto muže nevyrušovala, dokud vše neuložila na své místo a nepoužila na pokrmy chladící kouzlo, jelikož Snapeův dům postrádal ledničku.

„Severusi?" Zarazila se pobaveně ve dveřích. Pomocí vznášejícího kouzla právě zvedal jedno z křesel do vzduchu, aby jej postavit na stůl v rohu místnosti. „Budeme tančit?" Zasmála se nejistě. Začínala se nového kouzla obávat.

„Ne," zamumlal. Soustředil se, aby na sebe vše pečlivě naskládal. „Začnu tě učit nitrobranu."

„Co to je?" Přešla pomalým krokem do středu vyklizeného obýváku, přičemž se neopomněla tanečně otočit kolem své osy. Tak dlouho netančila...

„Něco moc důležitého," oznámil a začal dívku aranžovat, kam se má postavit, čemuž nerozuměla, ale dobře se bavila nad Severusovým koncentrovaným výrazem. „Jsi připravená?"

„K čemu?" vyprskla smíchy. Připadala si jako loutka pod taktovkou nezkušeného loutkáře.

„Odraz mě," sykl. „Máš hůlku?"

„Jo, ale pro-"

„Legilimens!" vykřikl dříve, než Juliette dopověděla otázku.

Čarodějce se před očima okamžitě rozhostila tma, kterou protínaly barevné šmouhy a neurčitý šum, v němž nedokázala rozeznat žádný hlas, dokud jeden nezačal dominovat. „Drahoušku, ty tu sovu trápíš!" ozval se rozesmátý hlas její matky, ta však vypadala mnohem mladší. Juliette v zorném poli překážela velká sova, která vyděšeně houkala a roztahovala křída, jako by brzdila vlastní let, ale nezpomalovala, protože malá dívka stále šlapala na dětském kole... Na vteřinu se zase propadla do tmy a pod koleny cítila palčivou bolest, ani ta ji však nedokázala vytáhnout z rychlého sledu obrazů před slepýma očima. Natáhla ruku a vrazila svému spolužákovi facku, Oliver byl ale věkově sotva ve druhém ročníku... Tma. Běžela dlouhou chodbou za rezavými vlasy, byla dívce sotva po ramena, přesto s ní dokázala srovnat krok. „Jul, běž se najíst," pronesl laskavý hlas, přestože překrásný obličej hyzdily slzy. „Ale, Lily!" vypískla Juliette a nepoznávala vlastní hlas. Byl vyšší a hlavně mnohem smutnější, než jak se dívka v realitě cítila. „Jdi, prosím!"