Ty jsi ten důvod

5

"Co chtěla?" přihrne se Cora. Naštěstí se značným zpožděním. "Ale
nic. Znáš ji" odpovím ledabyle a jsem ráda, že nebyla přítomna u mé
další, tentokrát soukromé potupy.
"Co čteš?" kývne směrem k mému počítači. "Hledám látku na
přednášku. Sice to mám mít až za měsíc, ale víš jak jsem na tom
s časem."
"Ukaž" nakloní se zvědavě. "Konflikt v Jižním Súdánu se přiostřuje?
Budeš fakt mluvit o tomhle zvěrstvu?" dívá se na mě udiveně. "Ještě
nevím. Ale je to zajímavé téma. Moc se tady o tom neví, takže mě to
docela láká.
"To jsi celá ty. Jednou bych si od tebe fakt ráda přečetla něco
nedeprimujícího. Třeba jak ráno vstaneš a prostě jen zjistíš, že je
hezký den."

"Půjdeš si zatancovat?" Harry nezklamal. Zase je tady s tím svým
nesmělým, chlapeckým úsměvem a čeká až se zvednu, aby mě mohl
zbožně vzít kolem pasu.
Stejně jako vždycky si vybral sérii ploužáků, takže mě lehce objímá
a pomalu se pohupuje v rytmu hudby.
Tentokrát nemyslím na to, jaké by bylo se s ním líbat. Cítím na
sobě cizí pohled a docela mě to znervózňuje. Nenápadně se rozhlížím
kolem sebe a snažím se zjistit, koho právě teď tak moc zajímám.

Alice. Sedí nedaleko, čelem k nám a nepokrytě mě sleduje. Neuhne
pohledem ani když se naše oči setkají. Co z toho sakra má?!
Pak se zvedne, vezme za ruku jednu z nejkrásnějších dívek v sále
a odvede si ji na parket.

"Myslel jsem, že bych tě dneska mohl doprovodit" řekne z ničeho nic
ten hezkej blonďáček, jehož ruce ještě stále svírají můj pas.
"To asi není dobrý nápad" pokusím se o slušné odmítnutí. "Ale proč?
Přece víš, že se mi líbíš" přitiskne mě k sobě trochu víc. To mi
není úplně příjemné. "Bydlím daleko" doufám, že tenhle argument bude
dostačující a zase se od něj odtáhnu. "To mi nevadí. Byl bych moc
rád, kdybys mi to dovolila" skloní hlavu a jeho obličej se rázem
ocitne jen pár centimetrů od toho mého. "Zkazilo by ti to večer"
zapřu nenápadně ruce do jeho ramen, abych mu zabránila dostat se
ještě blíž. "Poslední autobus mi jede v jedenáct."
"Tak to tě vyzvednu v půl jedenáctý" usměje se a mně se trochu
uleví, protože jeho pohyb směrem k mým ústům ustal.

Konečně sedím zpátky u stolu. "Sluší vám to spolu" pronese pochvalně
Cora. "Už jsem myslela, že se k ničemu nerozhoupe" zajásá nadšeně,
když jí řeknu o svém nečekaném doprovodu. "To by mi snad ani
navadilo" zamumlám si tiše jen pro sebe a rychlým pohledem přelítnu
chumel lidí na parketu.
Ta, kterou hledám, tančí nedaleko. Je ještě pořád s tou samou
holkou. Čelo má opřené o to její. Jednou rukou jí drží kolem pasu,
zatímco ta druhá bříškem palce pomalu obkresluje konturu jemných,
dívčích rtů. Fascinuje mě ta něha, se kterou to dělá. Tohle nemá
nic společného a s neohrabaným Harryho objetím. Když ji pak políbí,
pocítím něco, co neumím pojmenovat.