Ty jsi ten důvod

46

Hebký, plyšový pejsek je jen o málo větší než přívěšek na klíče.
Posadím ho před sebe na stůl a konečně se napiju kávy. Je studená,
ale přesto musím uznat, že chutná výborně.
"Dám si ještě jednu" zavolám na ženu za pultem.
"Usmíváte se" položí přede mne další šálek. "To je dobře, slečno.
Víte, život je někdy možná trošku moc složitej, ale pokud se člověk
dokáže smát, je všechno jednodušší."
"Myslíte?" podívám se na ni s nadějí.
"Jistě. Tahle hračka byla až do dnešního dne to nejcennější, co
pan Denwer měl. Jeho dcera na něj nemá čas a téměř sem nejezdí. Dal
vám ji. Dal vám ji i přes to, že je to jediná připomínka toho, že
má vnučku. Vidíte? Všichni lidé nejsou zlí."
"Já vím. Lidé nejsou zlí" odpovím nejistě té sympatické ženě. "To
já."
"Vy? Slečno, někdo jako vy nemůže být zlý. Možná jen něco špatně
pochopil a zachoval se podle toho, co v tu chvíli cítil. Každý z nás
dělá chyby. A všichni za ně musíme zaplatit."
"Myslíte?" dívám se na ni a po tváři už se mi znovu kutálejí slzy.
"Jistě" usměje se na mě. "Byla jste u Alice. To je moc hodná holka.
Všichni ji tu mají rádi. Kdybyste byla taková, jak mi říkáte, nikdy
by vás ani nepozvala dál."

Co ty víš o tom jaká jsem? Co víš o tom jak moc jsem jí ublížila?
To, že vypadám jako neviňátko, ještě neznamená, že jsem dobrý
člověk.
Do odjezdu vlaku zbývá ještě hodina. Znovu kráčím tou rozkvetlou
alejí. Odešla jsem brzy. Jen proto, že ta žena mi lhala. Lhala mi
o tom, kdo jsem.

Najednou vím, co mám udělat. Otočím se, rychle přejdu náměstí a
za chvíli znovu stojím před domem s číslem 56.
Z kapsy vytáhnu plyšáka a z tašky vylovím obálku se stříbrným
řetízkem. Opatrně ho omotám hračce kolem krku a dám si záležet, aby
čtyřlístek byl přesně na hrudi pejska. Potom chvíli zaváhám a z krku
si sundám to jediné, co mi po ní zbylo. Dvě spojená srdce skončí
na stejném místě jako talisman pro štěstí. Políbím malý, roztomilý
čumáček a vhodím ho do poštovní schránky se jménem Alice Taylor.
Miluju tě, lásko. Dávej na sebe pozor. Vím, jakou práci teď děláš.
Jenom se, prosím, vždycky vrať. Budu na tebe čekat. Nezáleží
na tom, že ty o tom nevíš. Budu tady. Budu tady i když vím, že už
mě nechceš. Vždycky tě budu milovat.