Ty jsi ten důvod

6

Ještě mám nejmíň hodinu než mi pojede autobus. Cora tančí s jedním
z nápadníků, který netuší, že jen mrhá svým časem a Harry stojí
opřený u baru. Jeho oči co chvíli zalétnou ke mně, jako kdyby tušil,
že můj tajný plán je vyplížit se nenápadně ven a uniknout tak jeho
nadějím na společně strávené chvíle.
I Alice už opustila parket. Křehká blondýnka jí sedí na klíně
a právě teď usměrňuje její neposedný pramen vlasů. Vzápětí se dočká
odměny. Líbají se tak, že vůbec nepochybuju o tom že každý z jazyků
je v ústech té druhé. Nejvíc mě na tom šokuje fakt, že tohle mi
odporné rozhodně nepřipadá.

"Půjdeme?" A sakra! Ty dvě dokázaly natolik upoutat mou pozornost,
že jsem zapomněla sledovat čas. "Jo. Jasně" pokusím se o úsměv.
Plán s tajným únikem zjevně nevyšel.
Nadšená z toho teda rozhodně nejsem. Vlastně ho neznám. Nikdy jsme
si spolu nepovídali, takže ani netuším na jaké téma bych měla
zavést hovor.
Zřejmě je na tom stejně. Celou cestu mlčíme. Teprve když vystoupíme
z autobusu, vezme mě za ruku. "Tak kudy?" rozhlédne se kolem sebe.
"Tam" ukážu kamsi před sebe. Pomalu jdeme tmou a pokračujeme
v tichu.
"Tady bydlím" zastavím se před nově natřenými dveřmi. "Nepozveš mě
třeba na čaj?" zeptá se náhle. "M-myslím, že na to už je trochu
pozdě." Tohle mě překvapilo. "Ale pusu mi snad dáš ne?" nakloní se
ke mě. "J-jo. Jasně."
Jeho rty na těch mých. Nemůžu říct, že by se mi to líbilo. Je to
studené a vlhké. Najednou mám jeho ruce pod kabátem. "Harry, počkej!
Tohle nechci!" zkouším ho odstrčit. "Přestaň dělat fóry. Všechny to
chcete" prudce mi vytáhne košili z džín a jeho ledové ruce mi
hladově putují po těle. "Pusť mě! Přestaň!" bráním se, ale je
mnohem silnější.

"Okamžitě z ní sundej ty špinavý pracky!!!" Neznámá síla ode mne
odtáhla ty hrubé ruce a odhodila toho kluka stranou.
"Jsi v pořádku?" studené, ale hebké prsty něžně otírají slzy z mé
tváře. "Není ti nic?"
Ten hlas znám. Kde se tady vzala? Ona ví, kde bydlím?!
"C-co tu děláš?" zeptám se, když konečně otevřu oči. "Nic. Jen...
jen...to je jedno. Už půjdu."
"Špehuješ mě nebo co?! Poradila bych si s ním i bez tebe!" "Jo. To
určitě jo" souhlasí se mnou překvapivě, protože to co jsem řekla
je samozřejmě nesmysl. Bůhví jak by to dopadlo, kdyby se tady
neobjevila.
"Jenom si příště líp vybírej s kým půjdeš domů" řekne mi už
na odchodu. "Do toho ti snad nic není, nemyslíš?" zavolám za ní.
"Ne. To není. Ale Harryho znám zjevně mnohem líp než ty. A jdi
už dovnitř. Je zima."
"Alice!" "Co ještě chceš?" Nesnáším ten její otrávený tón.
A nesnáším ji. Nesnáším ji za to, že mě viděla v téhle potupné
situaci.
"Víš co bych opravdu chtěla?" vyštěknu na ni vztekle. "Nikdy, ale
opravdu nikdy tě už nepotkat!"
Dlouhou dobu se na mě jen dívá a mlčí.
"Dej si pozor na to, co si přeješ. Některá přání se ti můžou velmi
snadno vyplnit" řekne pak tiše, než odejde.