Ty jsi ten důvod

77

Další, nádherná růže na mém stole mě přiměje k úsměvu, i když
tmavé kruhy pod očima prozrazují, jak dlouhou noc jsem právě
prožila. To, že odešla bez odpovědi mi nedalo spát. Nikdy taková
nebyla. Vždycky odvážně přímočará. Někdy až tak, že jsem se musela
červenat. Tak co se včera stalo?!

Celý den jsem jako na trní jen proto, abych se odpoledne přesvědčila
o tom, že na mě nečeká. Ještě jednou se rozhlédnu po okolí a pak
pomalu vykročím směrem k náměstí. Alice ví, že se tam stavuju každý
den po škole na kávu. Třeba jen neměla čas, vyzvednout mě před
školou, uklidňuju se v duchu.
Prohodím pár zdvořilých vět s kavárnicí a nakouknu do trafiky.
Alespoň tihle dva jsou rádi, že mě vidí, napadne mě, když pomalu
vypiju obsah šálku. Je čas zaplatit a jít domů.

"Miluju kávu v téhle kavárně, zlato" ozve se za mnou dívčí hlas.
Otočím se a oči se mi rozšíří úžasem. Mladá žena na invalidním
vozíku, který před sebou tlačí... Alice?!

Naše oči se setkají. "Ahoj" pozdraví tiše. "Můžeme?" kývne
k volnému místu u stolu.
"J-jistě" vykoktám zmateně a teprve teď mi dojde, že jsem na její
pozdrav neodpověděla.
"Jess, tohle je Sára. Sáro, Jessica" představí nás.
"Jasmínový čaj a cappuccino" odpoví na tázavý pohled obsluhy.
Nevěřícně sleduju, jak ta cizí dívka vezme sáčky s cukrem a vysype
je do Aličina šálku. "V pořádku, kotě?" zeptá se, když položí
lžičku zpět na talířek.

"Proč jsi to udělala?" zaslechnu za sebou známý hlas, ale už se
neohlédnu. Rychlým krokem zamířím přímo do svého bytu a s úlevou za
sebou zavřu dveře. Shodím lodičky a zabořím obličej do polštáře.
Ona není sama. Takže včera se chtěla jen pobavit. Užít si sex
s naivní husičkou a vrátit se k ní.
Já jsem takovej idiot, spílám si, když si vzpomenu jak otevřeně
jsem s ní včera hovořila. Jsem blbá, blbá, blbá! Jak jsem si vůbec
mohla myslet, že by byla sama?! Je krásná, je chytrá, je.. dokonalá.
Na rozdíl ode mě.

Další noc, kdy zírám na strop a ani se nepokouším usnout. Bylo by
to zbytečné. Přemýšlím o dívce se zelenýma očima. O jejím úsměvu
a neposedném pramínku vlasů.
Proč za mnou vlastně přišla? Proč se mnou chtěla jít na rande.
Proč to všechno dělala, když...
Nerozumím tomu a popravdě se to ani nesnažím pochopit. Je to přece
jedno. Prostě to tak je. Měla bych o ní bojovat? S postiženou
holkou?! Nikdy bych se tak neponížila. To se nikdy nestane.