Ty jsi ten důvod

13

"Podívej. Vidělas tu fotku?" mává mi Cora telefonem před obličejem.
Když se její ruka konečně uklidní a já dokážu zaostřit na obrazovku,
zjistím, že se koukám na Aličin profil na FB. "Ty maskáče jí fakt
seknou, že jo? Vypadá drsně." Fotka z letiště těsně po příletu.
'Díky vám všem za krásné přivítání. Mám vás ráda' čtu pod ní.
"Je prostě skvělá" jásá dál moje kamarádka, zatímco já pořád ještě
zírám na tu o které mluví.
Nemám facebook. Tyhle sociální sítě mě nikdy nijak neoslovily.
Možná i proto, že nebylo příliš mnoho těch, které bych si mohla
přidat do přátel. Ona jich tam má jistě desítky.
"Co nic neříkáš?" šťouchne do mě kamarádka. "Měsíc potíš přednášku
o Súdánu a pak, když tady máš někoho s kým o tom můžeš mluvit, tak
nic. Musí být statečná. Já bych tam nejela ani za nic."
"N-no. To jo. Já taky ne" nezmůžu se ani na jednoduché souvětí.

To, že tuhle aplikaci v telefonu nemám, neznamená, že nevím jak ji
použít. Už během první volné chvíle ji nainstaluju společně
s messengerem.
Nemám její číslo na mobil, ale tohle by mi mohlo umožnit s ní
komunikovat. Alice Taylor zadám do vyhledávače a netrpělivě čekám
až se mi výsledky zobrazí. Poznám ji na první pohled, přestože těch
jmen vyskočí nespočet a fotka na její úvodním profilu je stará
několik let. Hledaný obrázek z letiště se mi ale nezobrazí. Jistě.
Má nastavené soukromí pro přátele. Tedy pro všechny, kromě mě,
pomyslím si a překvapí mě, že cítím zklamání. Z čeho vlastně?
Z toho, že mezi ty vyvolené patří půlka univerzity a já ne? Nikdy
jsem přece nechtěla být jako ostatní.
Chvíli přemýšlím a pak opatrně, jako bych snad ani nechtěla, kliknu
na tlačítko 'poslat žádost o přátelství'.

Po zbytek dne se nedokážu soustředit vůbec na nic. Jsem jako dítě,
které čeká jestli dostane ten dárek, který tak strašně chce.
Nepouštím z ruky telefon a čekám. Snad každou minutu kontroluju,
jestli se na displeji neobjeví zpráva o přijetí, ale ona mlčí.
Prosím, prosím, prosím! Musím ti říct jak moc mě mrzí, co jsem
řekla. Musím ti říct, že jsem to tak nemyslela. Musím ti říct, že
se o tebe fakt bojím. Že nechci, aby ses tam vrátila. Alice! Musím
ti říct, že nevím jak budu žít, jestli se ti něco stane!