Ty jsi ten důvod

82

Je to poprvé, co přebírám iniciativu. Vezmu ji za ruku a společně
vejdeme do sprchy. To já nastavím správnou teplotu vody. Potom se
natáhnu po tubě se sprchovým gelem a pomalu roztírám jemnou, bílou
pěnu po jejím těle. Nakonec ji zahalím do měkké osušky.

"Pojď ke mně" pobídnu ji tiše, když si lehnu na prostornou postel
a ona se posadí vedle mě.
"Můžeme jen spát" řeknu nesměle.
"To by ti nevadilo?" zeptá se, když váhavě ulehne vedle mě.
"Ne" usměju se na ni. "Máme spoustu času, lásko."
Přehodím přes nás lehounkou přikrývku a přitisknu se k ní.
Vím, proč je najednou tak zdrženlivá a můžu jen tušit, kolik úsilí
ji to stojí. Její srdce bije stejně rychle jako to moje. Slyším,
jak těžce dýchá. Vnímám její vzrušení, protože já jsem na tom
stejně. Zároveň ale cítím její strach. Obavy, že něco pokazí.
Že nechtěně udělá něco, co nechci.
"Miluju tě" nakloním se nad ni. "Taky se bojím" přiznám rozechvěle.
"Ale...chci tě. Chci s tebou...všechno."

Její ruce mě prudce obejmou a během okamžiku se ocitnu pod ní.
"Miláčku!" tiskne se na mě.
"Řekni to znovu! Prosím! Řekni, že jsi moje!"
"Jsem celá tvoje. Miluju tě! Copak to nevidíš?!"

Už na nic nečeká. Konečně! Prudce mě líbá a její hladové dlaně si
berou každou moji část. Horké rty se přitisknou k mému hrudníku.
Dává si na čas a chvíli jí trvá než mezi ně vezme jedno z mých
ňader. Usměje se, když se nedočkavě vzepnu a důvěřivě jí ho vsunu
do úst.
"Nespěchej, kočičko. Vezmu si tě úplně celou. Moc tě chci. Ale chci,
aby se ti to líbilo" šeptá mi smyslně.
"Líbí se mi to. Už nemůžu čekat" vezmu její ruku a pomalu si ji
sunu po bříšku dolů.
"Ty zlobíš" usměje se tím svým ďábelským způsobem.
"A tobě se to líbí" zašeptám zoufale.
Umřela bych, kdyby mě teď odmítla. Ale ona to neudělá.
"Ano!" zasténá a jednoduchým, rychlým pohybem rozevře moje stehna.
Pane Bože!
"Alice!" vykřiknu, když se mě poprvé dotkne.
"Psssst" zavře mi ústa polibkem.
"Stěny jsou tady jako z papíru" napomene mě něžně, ale nepřestane
se mě dotýkat.
Pár vteřin jí stačí k tomu, abych se prohnula ve slastné křeči.

"Promiň" zašeptám nešťastně o chvíli později a stydlivě schovám
obličej do jejího krku.
"A co?"
Něžný tón jejího hlasu mě přinutí se k ní přitisknout ještě víc.
"Ty víš" zašeptám jenom.
"Já...moc jsem tě chtěla."
Tichý smích mě donutí otevřít oči.
"Nesměj se mi" poprosím tiše.
"Nesměju se tobě. Jsem...jsem šťastná" odpoví a znovu přitiskne
rty na ty mé.
"Kočičko moje. Tohle...bylo to úžasné. Ty jsi byla úžasná" líbá mě.
"Stydím se" zašeptám zoufale.
"A proč? Stydíš se proto, že se ti to líbilo?"