Ty jsi ten důvod

30

Znovu sedíme na hebké, bílé kožešině před krbem. Vnímám teplo,
které se line z otevřeného ohniště a vnímám její přítomnost.
"Jess, já..." promluví do ticha. "Asi se tě potřebuju na něco
zeptat." Její hlas zní váhavě a já pochopím, že rozhovor, který
přijde, se ponese ve vážnějším tónu.
"Na co?" ozvu se opatrně.
"Líbí se ti, když...když jsme spolu?"
"Co tím myslíš?" zeptám se nesmyslně, protože moc dobře vím, kam
tím míří.
"Ptám se, jestli se ti líbí, když tě líbám nebo když se tě dotýkám.
Je ti to příjemné?"
"Proč se mě ptáš na něco takového?" Odvrátím hlavu, abych se na ni
nemusela podívat a obě víme, že jen oddaluju chvíli, kdy odpovím.
"Protože to nevím" řekne prostě a znovu mi vezme vítr z plachet
svou upřímností.
"Víš,říkám ti, co k tobě cítím. Jak šťastná jsem za každou chvíli
s tebou a myslím to vážně. Jess, já...miluju tě. Jen...jen nevím,
co cítíš ty."
Chápu ji. Nemůže to vědět, protože jsem jí to nikdy neřekla.
Pane Bože! Líbí se mi to všechno, na co se mě ptá! Líbí se mi její
polibky. Miluju, když se mě dotýká, ale ona je první. Jak mám vědět
jestli je tohle to, co chci navždy?
"Dáš mi pusu?" zeptám se nejistě a nakloním se tak, aby pochopila,
že tohle je opravdu to, co teď chci.
"Vážně?" zeptá se překvapeně.
"Jo. Prosím" snažím se ty nepříjemné otázky nechat někde
v nedohlednu. "Líbej mě."
A ona mě poslechne. Ponoří se do mých úst a dá mi všechno po čem
toužím. Nebráním se, když mě pomalu zbavuje jednoho kousku
oblečení po druhém.
"Jess! Jsi tak krásná! Miluju tě! Chci tě! Strašně chci, abys byla
moje!"
To jak se mě dotýká, mě přivádí k šílenství. Vážně jsem ještě
před chvílí přemýšlela o tom, že můžu potkat něco jiného?! Vážně
může být ještě něco, co by mě spoutalo ještě víc?! Ne!!! Chci ji!
Jenom ji! Prosím, pokračuj, zapořím prsty do jejích vlasů.

Hebké rty na mém břiše mi zavelí zůstat ve střehu. Ona chce...!
Ne! Tohle ne!!!
"Takhle to nechci!" zasténám zoufale v posledním okamžiku.
"Bože!" uslyším vzápětí. "Dovol mi to!"
"Ne! Pojď ke mně" přitáhnu si ji zpět ke svým ústům.
"Kočičko, proč?" zeptá se vyčítavě, když znovu přikryje mé tělo tím
svým.
"Řekni mi to" šeptá vzrušeně a já už nechci lhát.
"Stydím se" zašeptám popravdě. "Je tu světlo a já nechci, aby ses
dívala na...tam dolů."