Ty jsi ten důvod

48

"Kde sakra jsi?!" slyším rozčilený Harryho hlas v telefonu.
"Doma" odpovím mu klidně.
"Jak doma?! Jasně jsme se dohodli, že za námi přijdeš!"
"A co bych tam měla dělat, Harry? Ona tam přece není sama."
"Samozřejmě, ža tam není sama. Jsme tam všichni. Jinak by asi
nepřijela, nemyslíš?"
"Myslím Brendu."
"Ježíš o čem to zas mluvíš? Co je s Brendou? Jasně, že je s námi.
Patří do party. To si snad ještě pamatuješ ne?"
"Jo pamatuju. A taky si pamatuju, že tenkrát jí přesně takhle
sedávala na klíně."
"Jessico, já se z tebe zblázním! Když jsme tam přišli, byl volný
jen jeden stůl, takže málo židlí. Holky si chtěly pokecat. Brenda
už půl roku chodí s Oliverem. Takže se teď seber a přijeď za námi.
Budeme v tom baru hned vedle."

Brenda chodí s Oliverem? Tak tohle je něco, co mi Cora nejspíš
zapomněla říct. Je mi jí líto. Už o něm sice bez přestávky nemluví,
ale vím, že to, co k němu cítila tenkrát, bylo opravdové. To se
rozhodně nikam neztratilo. Jenom to zřejmě schovává a nosí v sobě.
Teď si uvědomuju, jaký jsem sobec. Já jí sice taky neříkám, jak
zle mi doopravdy je a vlastně jsem jí nikdy ani neřekla, že jsem
byla s Alicí, ale taky mě nikdy nenapadlo se jí zeptat na to, co
cítí.
Jsem hrozný člověk, uvědomím si. Nejen, že jsem selhala v lásce,
ale ani jako kamarádka nestojím za nic. Zatímco ona stále stojí
po mém boku a zajímá se o mě, já o ní nevím téměř nic.

Noční klub je nacpaný k prasknutí. Přesně tak, jak to nesnáším.
Naštěstí tu nebudu muset být dlouho. Poslední autobus mi jede
za dvě hodiny a všichni to vědí.
Dneska už si sice můžu dovolit taxi, ale téhle výhody rozhodně
nehodlám využít. Stačí mi jediný pohled a je mi jasné, že bych tady
dýl ani nevydržela. Jedině kdyby... Ale to se nestane.

"No konečně!" bere mě Harry kolem ramen a prodírá se svíjejícím se
davem ke stolu.
Celá parta sedí v salónku za zavřenými dveřmi, takže hlasitá hudba
sem proniká jen vzdáleně a oni mají možnost si v klidu povídat.
"Kam vlastně pojedeš teď?" zeptá se jeden z kluků a všechny oči se
upřou na Alici.
Sedí tam se svým typickým úsměvem a zdá se, že dosud spíš jen
poslouchala hovor ostatních.
"Asi někam, kde nás bude potřeba" pokrčí rameny.
"Nikde se teď přece neválčí" oponuje jí někdo další. Ani jsem
nestihla zaznamenat komu ten hlas patří.
"Pořád se někde válčí. A navíc...nelétáme jen tam, kde se bojuje,
takže to není nic zajímavého. Raději mi řekněte, co je nového tady"
utne ten rozhovor mile, ale rozhodně.

Sluší jí to. Dlouhé vlasy má rozpuštěné a volně jí splývají
po zádech. Koženou bundičku a úzké džíny doplňuje černé tílko a
tenisky stejné barvy.

"Tady se posaď" postrčí mě Harry k prázdné židli vedle Alice a já
pochopím, že až do této chvíle na ní seděl on.
"Ahoj vespolek" pozdravím osazenstvo, než usednu ke stolu vedle té,
kvůli které jsem tady.

Nemluvíme. Ani jsem vlastně nečekala, že bychom měly. Stejně ani
není o čem. Věděla proč jsem za ní přijela a teď určitě ví, proč
jsem přišla sem.
Nenápadně ji pozoruju a když se ke mně otočí, rychle uhnu pohledem.
Stačí mi, že je blízko.