Ty jsi ten důvod

1

"Jess, jdeme! Odlep se konečně od těch podělaných skript a zvedni
zadek!" Cora nedočkavě přešlapuje a pobízí mě k odchodu.
No jasně. Studentský klub už je otevřený a v něm bude stoprocentně
i Oliver. Místní fotbalová hvězda, do které je moje nejlepší
kamarádka zamilovaná snad odjakživa. Jediný problém tkví v tom, že
její vyvolený o tom nemá ani tušení. Celý večer na něj bude zbožně
zírat a on odejde s nějakou jinou, jako obvykle. Holky se na něj
lepí jako vosa na bonbón.
"Co na něm vidíš" odfrknu si otráveně. "Vždyť je to obyčejnej
děvkař." "Tomu nerozumíš. Vidělas ty jeho oči? Je prostě úžasnej."
Ještě tam ani nejsme a Cora už má ten svůj zasněný výraz. "Jednou
si mě všimne" usmívá se vševědoucně.
"To se určitě nestane, když tam budeš se mnou" upozorním ji
na fakt, že rozhodně nepatřím k těm oblíbeným jedincům, za kterými
se hrnou davy. Řadím se do škatulky s nápisem šprt a ti popularitou
zrovna moc neoplývají.

Narváno. To fakt nemají nic jiného na práci, než každý večer
posedávat v téhle špeluňce, tlachat o ničem a zalévat si mozky
pivem?! Nechápu to. Hlavně nevím, kde bych na to brala čas a
o penězích ani nemluvím. Buď jsem na brigádě v kavárně nebo
připravuju nějaký referát do školy a nebo se prostě učím. Nemůžu
si dovolit přijít o stipendium, takže dělám vždycky něco navíc
oproti ostatním. Třeba příští týden mám přednášku o diskriminaci
žen na pracovištích. Kdybych to nepotřebovala, vykašlu se na to.
Stejně tam zase bude jen pár lidí. Většina z nich budou snaživci
jako já a jediné co tím sledují, je šplhnout si u profesorů.
Přitom je to téma, které rezonuje současnou společností skutečně
výrazně. Jenže to tyhle burany, svíjící se na parketu, rozhodně
nezajímá.

Jen náhodou jsme našly stůl pro dva, úplně vzadu v koutku klubu.
Cořiny oči se okamžitě rozlétnou po sále a hledají toho, kvůli
kterému jsme tady. Jasně. Je u největšího stolu s další, asi
tisícátouprvní kráskou na klíně.
"Bože, ta bílá mikina mu fakt sluší. Podívej. No není úžasnej?
Doufám, že půjde tancovat. Je nejlepší ze všech tady."
Fakt tomu nerozumím. Ne, že by se mi kluci nelíbili, ale vyvádět
takhle kvůli jednomu? Navíc u něj nemá ani nejmenší šanci. Nikdy
jsem nenašla odvahu jí to říct, ale Oliverův vkus je jasný.
Dlouhovlasé, štíhlé blondýnky s modrýma očima. Cora je snědá, trochu
oplácaná holka s nádherně upřímnýma, čokoládovýma kukadlama a
kudrnaté, černé vlasy jí sahají sotva po ramena.
To neznamená, že by se klukům nelíbila. I dneska ji určitě někteří
vytáhnou na parket a pozvou na drink, ale bude to pro ně jen
promarněný čas.

"Zatančíš si?" Harry. Jeden z těch, kteří nepůsobí tak zhýralým a
laciným dojmem jako ostatní. Pokaždé, když jsem tady, přijde
k našemu stolu a já s ním strávím pár chvil na parketu.
Vlastně se mi docela líbí. Chytrý kluk se slušným prospěchem i
vychováním.
Už několikrát jsem se přistihla, že přemýšlím o tom, jaké by to
bylo s ním chodit. Byl by stejně pozorný jako každý večer tady?
Dokázal by pochopit, že nemám tolik času jako ostatní holky? Jak
asi líbá?
Teď, když se mnou tančí, se mě jen lehce dotýka, jako by měl strach,
že mi ublíží. Byl by takový vždycky?

"Tančila jsem hned vedle něj! Bože, je skvělej! Kde se to asi
naučil?" Nadšená Cora mi hlásí každý, sebemenší detail z právě
prožitých chvil.
Její idol před chvílí nechutně osahával jednu z holek na parketu
a ona je snad oslněná i tím.
Přejdu to mlčením, protože vím, že něco říkat je zbytečné. Nakonec
bychom se pohádaly.

"Proč se někdy trochu nebavíš?" přistane přede mnou sklenice s pivem.
"A proč ty mi nedáš někdy pokoj, Alice!" odsunu od sebe alkohol co nejdál.