Ty jsi ten důvod

53

Sophia Benson dodržela slovo a prostřednictvím svého podřízeného,
mě zbavila nejpalčivějších problémů. Nemůžu říct, že bych pociťovala
nějakou zvláštní vděčnost. Vždyť mě do téhle situace dostala. Ale
měla jsem aspoň o starost míň.
Navíc mi společnost bezplatně poskytla nádherný, třípokojový byt
a zvýšila mou mzdu téměř na dvojnásobek. Bylo by to úžasné, kdyby...
Kdyby to bylo někde jinde.

Už jsem tu týden a vím, že to nemůžu dál odkládat. Nechci, aby se
Alice dozvěděla o mé přítomnosti od někoho jiného. Nechci vypadat
jako zbabělec, který se jí vyhýbá. Další věc o kterou taky vážně
nestojím je to, aby si myslela, že ji snad pronásleduju.
Musíme si promluvit a v klidu si vysvětlit, co se vlastně stalo.

Znovu stojím před zeleně natřenou brankou a chystám se zmáčknout
zvonek s jejím jménem. Asi bylo naivní si myslet, že už se to nikdy
nestane. Ruka se mi chvěje stejně jako tenkrát.

"Ahoj. Hledáš Alici?" Malý, střapatý klučina přiběhne k plotu
spolu s obrovským psem. "Ona tu není" popotáhne pihovatým nosem.
"Aha. A nevíš, kdy se vrátí?" zeptám se rozpačitě.
"Mamíííííííííí" dětský hlásek se rozlehne ulicí.
"Co je Tomíku?" vyjde ze dveří sousedního domu mladá žena.
"Dobrý den" všimne si mě okamžitě. "Hledáte Alici?"
"Ano, ale prý není doma" kývnu směrem k dítěti.
"To je pravda. Jsou na cvičení. Můj manžel je tam taky" přikývne.
"Staráme se jí o Kennyho. Tomík ho miluje."
"A on miluje mě" vloží se do hovoru klučík a obejme velkou psí
hlavu. "Chceš si ho pohladit?" nabídne mi velkoryse.
"To snad raději ani ne" couvnu od plotu ostražitě.
"Je hodnej. Neboj se."
"Můžete, jestli máte ráda psy. Kenny je takovej hodnej troubelín.
Alice ho má z útulku" usměje se žena. "Je to německý ovčák. Bůhví,
proč se ho někdo zbavil."
Ta velká obluda sedí vzorně za brankou, zírá na mě a vrtí ocasem
co jí síly stačí. Kdybych si myslela, že se psi umějí smát,
přísahala bych, že se chechtá na celé kolo.
"Nechcete jít na chvíli dál?" zeptá se ta sympatická brunetka.
"Když má armáda takovouhle akci, není tu skoro s kým promluvit."

Sedím na stejně udržované zahradě jako má Alice, piju kávu a
poslouchám vyprávění o těžkém životě s vojákem. Prcek je někde
uvnitř domu a chlupatá příšera si udělala pohodlí na mých nohou.
"Vážně se nemusíte bát" uklidňuje mě žena. "Kenny je zlatíčko."
Zvíře zaslechlo své jméno a jako by chápalo o čem je řeč, položilo
mi svou obrovskou hlavu na klín.
"Stýská se mu. Viď, broučku?" podrbe psa mezi ušima.