35

199 14 11
                                    

"Co s tebou zas je?" dívá se na mě Cora nechápavě. "Bloudíš tu jak
mimozemšťan" šťouchne do mě.
"Nic" zavrčím jenom.
Fakt nemám náladu jí objasnit příčinu své nálady. Co bych jí taky
měla říct? Že jsem posledních pár dnů strávila v posteli s Alicí
Taylor a teď se mi stýská? Tak na to teda fakt nejsem připravená.
"Tak promiň, no" pronese kamarádka smířlivě. "A hoď sebou nebo
přijdem pozdě."

Hodiny se vlečou až neuvěřitelně pomalu. Žádný z profesorů nedokázal
ani upoutat mou pozornost, natož vzbudit ve mě nějaký zájem.
Tohle přece vůbec nejsem já! Alice! Co mi to děláš?! Jediné co teď
chci je vrátit se domů, zalézt do postele a být aspoň v myšlenkách
s tebou.

"Už se těším na čtvrtek" poskakuje kolem mě Cora cestou na oběd.
"Co asi dostal Oliver k Vánocům? Určitě to bude mít na sobě. Doufám,
že to bude něco černého. Černá mu neskutečně sluší."
Ještě, že tohle se nezměnilo, pomyslím si s úlevou, protože můj
svět se během chvíle převrátil naruby. Ještě před pár dny bych si
opravdu nemyslela, že budu vděčně poslouchat Cořino plkání o tom
sebestředném, namyšleném blbečkovi.

"Běž napřed. Musím ještě na záchod" pošlu kamarádku opačným
směrem než se vydám já. Ještě dvě hodiny, pomyslím si otráveně.
Na WC samozřejmě nepotřebuju. Potřebuju jen být chvíli sama. Rychle
za sebou zavřu dveře kabinky.

"Půjdem zítra po škole do klubu?"
Proboha! Ani tady nejspíš nenajdu chvilku jen pro sebe. Nějaký dvě
holky se teď nejspíš fintí před zrcadlem dívčích toalet.
"Zítra nemůžu. Musím na přednášku tý šprtky ze třeťáku. Víš jak
na tom jsem. Potřebuju nějaký plusový body za aktivitu. Doufám, že
tam bude Brettner a všimne si mě. Jinak mě určitě vyrazí."
No vida, zašklebím se. Šprtka ze třeťáku ti holka, ale moc nepomůže.
Pokud vím, tak zmiňovaný profesor má zítra doučko přesně pro takový
blbky jako jsi ty. Kdybys byla jen trochu chytrá, byla bys tam a
nenudila se na mé přednášce. Už jsem chtěla vzít za kliku a vyjít
jakoby nic. Měla jsem v úmyslu setřít ty nány přezíravým pohledem
a odejít středem. Další věta mi v tom ale zabránila.
"Myslíš tu blondýnku, jak po ní jel Harry?"
"Jo. To je ona. Vůbec nechápu, co na ní tak skvělej kluk viděl."
"Taky už ji nechal ne? Dlouho jsem je spolu neviděla."
"A divíš se? Prej je to ještě panna. Chápeš to?! Je ve třeťáku,
takže jí musí bejt dvacet nebo jednadvacet a je to panna!"
"To je blbost ne? Jak to vůbec víš?"
"Harry to vyprávěl ráno před školou. Prej byl mezi svátky v klubu a
vsadil se tam s tou holkou...s tou jak je teď v Súdánu, kdo ji o to
připraví dřív..."

Ty jsi ten důvodKde žijí příběhy. Začni objevovat