Ty jsi ten důvod

51

Harry netrpělivě přešlapuje před školou. "Tak co? Byla za tebou
máma?"
"Kdo?" zírám na něj nechápavě a nemůžu se zbavit pocitu, že se
zbláznil.
"Moje máma! Byla za tebou ohledně toho záskoku?"
Konečně mi to došlo. Benson. Až do dnešního dne jsem si nedala
jméno mé šéfky do spojitosti s Harrym.
"Jo. Byla. A co?"
"A vzalas to?" ptá se nedočkavě.
"No jo. Nedala mi na výběr" vyštěknu naštvaně, protože až teď si to
vlastně definitivně uvědomím.
"Tak to je skvělý!"
"No, to teda je. Budu se stěhovat bůhví do jakého zapadákova."
"Jessico?"
"No co je?"
"Ty to nevíš?"
"Co?"
"No...ten záskok...je to ve městě, kde bydlí Alice."

Vražedné ticho mezi námi přeruší hlučná skupina studentů,
dupajících po schodech dolů, kamsi za zábavou.
"C-co?!" vykoktám s námahou a doufám, že jen špatně slyším.
"No. Máma doma mluvila o to, že tam někoho hledají, tak jsem myslel
že..."
"Ne Harry! Ty jsi nemyslel!"
Nervózně popojdu pár kroků a pak se ještě nervózněji vrátím zpátky.
"Hned jí zavolám a řeknu jí, že to nemůžu přijmout" sáhnu
po telefonu.
"To bych ti neradil" ozve se mladý muž opatrně. "Neznáš moji mámu."
"Jak neznám?!" osopím se na něj.
"Jess, ona nesnáší problémy. Nesnáší jejich řešení. No a tenhle
považuje za vyřešený. Zkrátka...nemuselo by to pro tebe dopadnout
dobře."

Tohle snad nemůže být pravda, prolétne mi hlavou. Ze všech škol
v zemi to musí být právě tahle.
Ještě pořád nevěřícně zírám na bývalého spolužáka a modlím se
za probuzení z téhle noční můry.
"Jess, já..."
"Já tě fakt nenávidím! Dej mi už konečně pokoj!"