Ty jsi ten důvod

63

"Jessico, počkej" doběhne mě Nikol už před školou. "Všichni to tu
víme."
"Jak víme?! Ty mi tady teď říkáš, že víte o tom, jak ten kluk
žije?! Že ho doma mlátí nějakej cizí chlap a vy nic neděláte?!
To si ze mě děláš srandu?! Tahle země je plná úřadů, které mají
hájit zájmy dětí a tenhle chudák skončí ve škole, kde to nikoho
nezajímá?! Tak podívej, možná jsem tu jenom na záskok, ale slibuju
ti, že než odejdu, tak tohle se tu změní!"
"Počkej. Ty tomu nerozumíš. Jeho otčím je velké zvíře. Plukovník.
Nikdo si na něj netroufne. Je to nejvyšší šarže tady ve městě."

Konečně jsem pochopila to váhání a pohled, který neustále uhýbal
tomu mému. Alice! Ty to víš taky! Ty víš, co se děje za zdmi jejich
domu! Ty?! Proč?! Proč jsi mě na to upozornila, ale sama neděláš
nic? Ty přece nejsi zbabělec! Tak čeho se bojíš?!

"Alane, půjdeme!"
........?
"Ještě máš úkoly a uděláme spolu večeři."
"Říkala jste, že byste si dala taky zmrzlinu..."
"Přešla mě chuť. Tak pojď."
"Jess!" Zelenooká dívka vstala od stolu.
"Co?! Chceš mi taky říct, že víš všechno?! To nemusíš! Vím to!"
"Počkej!" chytí mě za paži.
"Je to můj přímý nadřízený. Nemůžu nic dělat!"
"Tohle už nejsi ty. Že ne?" dívám se jí do očí a znovu jsem to já,
kdo neuhne.
"Tak nic nedělej!"
"Počkej! Zjistila jsem všechno, co jsi chtěla."
"Proč?! Aby ses necítila provinile?! Fakt si v tohle malém městečku
prima žijete! Co nechcete vidět, nevidíte! Co nechcete vědět,
nevíte! Super! Tak si to tady užijte!"

"Půjdeme dneska ven s Kennym?" dívá se na mě klučina s nadějí.
"Ne. Dnes ne."
"Vy se na Alici zlobíte, že jo?"
"Ne. Jistě, že ne. Proč si to myslíš?" prohrábnu zrzavého ježka.
"Slyšel jsem vás. Ale Alice je hodná. A moc dobře vaří" usměje se
nesměle. "Když se mi kluci smáli, vždycky jim řekla, že to nemají
dělat. A ..... často k ní chodím na jídlo. Teď teda ne, když jsem
u vás, ale...před tím..."
Zvonek přeruší tenhle rohovor.
"Jess...to jsem já. Myslela jsem...nechcete se s námi s Alanem
projít?"
Chlapec slyší celý hovor a já vím, že nemůžu říct ne."Jo, jasně.
Hned jsme dole" řeknu, ale nejsem přesvědčená o tom, že to chci.

Miluju ji. Udělala bych všechno pro to, aby mi odpustila, ale...
Dnešní večer není ten příhodný čas. Musím mít prostor na to, abych
ji pochopila a to teď nemůžu. Jdeme mlčky vedle sebe.
"Jess?" dívají se na mě ty smaragdové oči. "Prosím, zkus mě
pochopit."
"Ty víš, že nemůžu... Alice já...."
"Co?"
"Ne...nic....to už je jedno."