3

242 19 1
                                    

"Vůbec se mi tam nechce" skuhrám cestou do sálu, kde mám mít
přednášku. "Budeš dokonalá jako vždycky" uklidňuje mě Cora. "Jo.
Kéž by. Mám trému" mumlám nešťastně.
Normálně strach před těmito akcemi nemívám, ale dnes je to jinak.
V sále totiž nebude jen pár, mně podobných, šprtů. Dneska tam budou
hlavně průšviháři, kteří to dostali příkazem místo prací okolo
školy. Už úplně vidím ty unuděné, otrávené výrazy všech, kterým se
poštěstilo. Proč zrovna já?!

Rychlým pohledem přelétnu osazenstvo. Jak jsem čekala. Výkvět
bohaté smetánky, která má školu na háku a chodí sem jen proto, že
rodiče si přejí, aby ratolest měla vysokoškolský diplom. Až úplně
vzadu se krčí pár šplhounků. Ti zase mají jedinou starost o to, aby
si jich všimlo co nejvíc profesorů a udělili jim pomyslný, plusový
bod za účast.

Nasadit sebejistý výraz, zvládnout pár kroků k řečnickému pultu
a co nejrychleji ukončit tuhle frašku.
"Tak to je ode mne všechno" vypotím úlevně poslední větu asi
za třičtvrtě hodiny. "Pokud se chcete na cokoli zeptat, tak
samozřejmě můžete." Jsem v klidu. Ještě nikdy se nestalo, že by se
mnou po přednášce chtěl někdo diskutovat nebo měl nějaké otázky.
Dneska se ale jedna ruka zvedla.
Co ta tady chce?! Vůbec jsem si jí nevšimla. Co mám teď jako dělat?!
"Tak prosím" vyzvu ji váhavě.
Alice Taylor se sebejistě postaví, ladným pohybem si odhodí vlasy
z obličeje a podívá se na mě těma svýma provokativně krásnýma očima.
"Půjdeš se mnou na rande?"


"Zabiju ji!!! Přísahám, že ji zabiju!" pochoduju vztekle po chodbě.
"Jessico, uklidni se" vezme mě Cora chlácholivě kolem ramen.
"Uklidni se?! To jako vážně?! Ta svině jednou větou zničila mou
měsíční práci! Sobecká, nafoukaná kráva!"

Doma za sebou vztekle bouchnu dveřmi a skácím se do postele. Ta
ostuda! Ještě teď slyším, jak celý sál burácí smíchy a do toho se
ozývají jednotlivé výkřiky. "Řekni ano!"
Stála jsem tam jako idiot a nezmohla se ani na sebemenší reakci.
Ta blbá nána se snad rozhodla, že mě zničí. Ale dobře Alice. Chceš
válku? Máš ji mít! Příště už to nenechám být a pěkně od plic ti
řeknu, co si o tobě myslím!


Ty jsi ten důvodKde žijí příběhy. Začni objevovat