Ty jsi ten důvod

90

Malá, roztomilá chlupatá koule do mě šťouchá packou a dožaduje se
pozornosti.
"Vážně jednou chceme mít děti?" rozesměje se zelenooká dívka a jen
neochotně mě pustí z objetí.
"Vážně chceme" políbím ji ještě, než se sehnu a vezmu to neposedné
klubíčko do náruče.
"Dobře" posadí si mě i s tím maličkým nezbedou na klín.
"A kolik jich chceme, miláčku?"
"Dvě" nenechám ji na pochybách, že jsem o tom už přemýšlela.
"Kluka a holku."
"To by šlo" souhlasí rozpustile.
"Kluk bude rošťák po tobě a holčička bude roztomilá po mně" dobírá
si mě dál.
"To odvoláš!" postavím štěně na zem a rychlým pohybem ji položím
pod sebe.
"Myslím, že ne" dívá se na mě vyzývavě.
"Myslím, že ano" vezmu její ústa do svých.
"Mhm. Už si to začínám taky myslet" obejme mě.

Vrátila se včera. Vystoupila z autobusu s maličkou, chlupatou
kuličkou v dlaních.
"Nemohla jsem ji tam nechat" pronesla omluvně, když viděla můj
udivený pohled.
Problém je v tom, že malá Kim (jak jsme jí začaly říkat) ještě sama
nebaští a tak se z nás staly 'matky' na plný úvazek. Každé tři
hodiny se jedna z nás zvedne a připraví do lahvičky mléko, aby
ten malý uzlík nakrmila.
"Aspoň máme trénink" pronesla jsem opatrně, protože na tohle téma
jsme spolu ještě nemluvily.
Chvíli se na mě jen mlčky dívala a zřejmě se snažila tu informaci
zpracovat.
"Jess, to... To je vážná věc. Neměla bys o tom žertovat."
"Ty nechceš?" zeptala jsem se váhavě. Nikdy mě nenapadlo, že by
nechtěla mít děti.
"To ne. Jen... Jen říkám, že je to vážné rozhodnutí" odkašlala si
nervózně.
"Ale já to s tebou myslím vážně. Chci tady zůstat. S tebou. A chci
s tebou mít děti. Nebo...aspoň jedno."
"Pojď ke mně" objala mě něžně. "Jsi si tím jistá?"
"Čím? Že tu chci zůstat?"
"Ne. Že chceš, abychom měly rodinu."
"Mhm" zabořila jsem jí obličej do krku. "Víc než jistá. Chci
všechno to, co mají ostatní. A chci to mít s tebou."
"Moc tě miluju, víš to?" usmála se.

"Proč se usmíváš" tulím se k ní po dalším milování.
"Hádej" políbí mě za ucho.
"To nevím. Ale chtěla bych. Chtěla bych o tobě vědět všechno.
Chtěla bych, abys byla šťastná."
"A ty jsi?"
"Mhm. Moc."
"Dobře, řeknu ti to" nakloní se nade mě. "Ty jsi ten důvod. S tebou
se těším na každý nový den, protože každý z těch dnů je nádherný.
Ty jsi ten důvod, že konečně vím, kam patřím, protože patřím tobě.
Ty jsi důvod každého mého úsměvu, lásko."

Další z mých příběhů dospěl do svého konce a mně nezbývá než

doufat, že jste si ho užili stejně, jako ty předchozí. Díky vám všem,

že jste mu věnovali svůj čas. Díky za komentáře i hvězdičky u každé

z kapitol. Moc si toho vážím a snad vás potěší info, že už pomalu vzniká příběh nový.

Doufám, že se u něho potkáme :-)