Ty jsi ten důvod

4

Celý týden se mi daří se jí vyhýbat. Jedním z důvodů proč se o to
snažím opravdu důsledně je i to, že mám strach, že se neudržím a
dám jí pár facek. Nepotřebuju problémy a vztek mě ještě rozhodně
nepustil. Jenom vzpomínka na ten trapas mě i dneska dokáže rozpálit
do běla. Blbka!

Je čtvrtek. Jeden z mála dnů v týdnu, kdy nemusím do kavárny.
Cora na mě čeká a nemůže se dočkat až vyrazíme do klubu. Ten její
polobůh do školy moc nechodí, takže ho už pár dní neviděla.
"Jsem zvědavá, co bude mít dneska na sobě. Doufám, že tu černou
košili. Je v ní božskej."
Poslušně klušu vedle ní a tvářím se, že ty zamilovaný kecy
poslouchám. Copak jí vážně nevadí, že se zase bude dívat na to,
jak rentgenuje mandle nějaký jiný holce?! Mlčím, protože jakýkoli
pokus o rozhovor na toto téma končí hádkou. Ona to nechce neslyšet
a zřejmě si to nechce ani přiznat. Kdo chce kam...

Dneska tu aspoň není tolik lidí. Můj oblíbený stůl až vzadu v rohu
je volný. Mám v plánu se tam zašít a tvářit se, že chybím. Opravdu
nestojím o pozornost. Dneska nemám náladu dokonce ani na Harryho.

"Podívej, jak má nádherně nagelovaný vlasy" šťouchne do mě
kamarádka a ukáže prstem směrem k největšímu chumlu lidí na parketu.
Oliver sice nemá tu černou košili, ale musím pochopit, že je stejně
božskej, jako kdyby ji měl. "Hned přijdu jo?" zvedne se ze židle
a odkráčí někam, kde bude mít zřejmě lepší výhled.
Je mi to jedno. Aspoň budu mít trochu klidu, podívat se na látku
k referátu. "Jasně" usměju se na ni chápavě a vytáhnu notebook.

"Neodpovědělas mi, princezno" ozve se nade mnou a já mám pocit, že
mi někdo právě dal palicí do hlavy. Ta holka má neuvěřitelnou
drzost. "C-co?" zírám na ni a úplně zbytečně se snažím skrýt, že
mě svou bezprostředností totálně vykolejila.
"Ptala jsem se, jestli se mnou půjdeš na rande. Myslela jsem to
vážně." Stojí přede mnou a já se nemůžu zbavit dojmu, že opravdu
čeká až jí odpovím.
"Co si o sobě vůbec myslíš, Alice?! Vážně jsi tak blbá, že ti ještě
nedošlo co jsi udělala?! Vypadni! Vypadni nebo za sebe neručím!"
"A co jsem udělala? Řekla jsi, že se můžeme zeptat na cokoli."
Na rozdíl ode mě je naprosto klidná. To jí dává možnost logické
argumentace. A tahle logická je. Bohužel pro mě.
"Proč mě tak nenávidíš?" Ani na tohle můj, vzteky zavařenej, mozek
nenajde odpověď.
"Tak promiň" otočí se a zamíří zpátky k parketu.