Ty jsi ten důvod

25

O chvíli později už ležím s hlavou položenou na jejím rameni. Můj
dech se uklidnil a tlukot srdce se vrátil do té správné frekvence.
Ticho kolem nás má tísnivý nádech. Nerozumím tomu, co se před
chvílí stalo. Vím, že mě chtěla a trochu v rozpacích si musím
přiznat, že já jsem chtěla ji. Kdyby to včas nezastavila tak...
stalo by se to! Nedokázala bych udělat nic, co by jí v tom
zabránilo. Bylo to, jako kdyby mě očarovala a moje tělo v tu chvíli
patřilo někomu jinému. Ještě nikdy jsem nebyla tak vzrušená. Ten
pocit v klíně...to bylo...

"Řekneš mi to?" zeptám se tiše. "Co?" Ani ona neotevře oči.
"Proč...proč...ty víš." Zase cítím to horko, které se mi hrne
do tváří.
"Už jsem ti to přece řekla, kočičko" políbí mě do vlasů.
"Myslím, že ne" odvážím se oponovat, ale raději se na ni nedívám.
"Jess, co chceš slyšet?"
Chtěla bych slyšet proč se se mnou prostě nepomilovala tak, jako by
to udělala třeba s Brendou. Proč mě nepřikryla svým tělem a nevzala
si mě. Proč mi neukázala jaké to je. Jenže tohle jí přece nemůžu
říct a tak jen mlčím.
"Jess, podívej se na mě." Znovu se nade mě nakloní a její oči
přetékají něhou a obavami.
"Bojím se" zašeptá přiškrceně. "Co?!"
"Bojím se, že něco pokazím a ztratím tě."
Tak tohle přiznání je šokující. Ona má strach, že o mě přijde.
"Myslela jsem, že mě nechceš." Vážně jsem jí dokázala říct něco
takového?!
"Jessico, co to povídáš?!" Rychle se nadzvedne a vezme mě do náruče.
"Tohle si vážně myslíš?" líbá mě prudce. "To nesmíš, kočičko.
Miluju tě. Toužím po tobě strašně moc. Tolik, že mám pocit, že se
z toho zblázním. Ještě nikdy jsem nikoho tak nechtěla. Pojď ke mně."

Líbá mě stejně jako před chvílí. Ne. Stejně ne. Teď je v každém
z těch polibků něco navíc. Očekávání.
Už netají, že chce všechno a dá naplno průchod své vášni a touze.
Žhavé dlaně dychtivě vklouzly pod tenkou látku a pomalu objevují
nový svět. Můj svět. Chce, aby byl i její. Abych já byla její.
Ale to už přece jsem!
Spaluje mě horko a přesto se mé tělo chvěje jako v zimnici.
"Alice, já..." "Pssst" přikryje mi ústa. "Já vím. Neboj se."

"Neboj se" opakuje tiše, když najde jedno z mých ňader a já zoufale
zalapám po dechu. Jemně mě masíruje a usměje se, když jí moje tělo
mimoděk prozradí, jak moc se mi to líbí. Pak něžně promne mezi
prsty bradavku a já se znovu marně pokouším popadnout dech.
Ještě nikdo se mě nedotýkal a to, co dělá ona, to je...to je...
Vůbec mě nenapadne, že bych se mohla bránit, když mi jemně naznačí,
že malá noční košilka je v tuhle chvíli něco, co je tu navíc.
Bez odporu zvednu ruce a ona mi ji rychle přetáhne přes hlavu.
Chvíli zůstane bez hnutí. Způsob jakým se na mě dívá, mě přinutí
sáhnout po dece a zakrýt si odhalený hrudník.
"Ne" odhrne peřinu. "Jsi moc krásná" skloní se nade mnou. Tenhle
polibek je jiný než všechny předešlé. Je hladový, prudký, plný
chtíče. Takhle mě ještě nikdy nelíbala. "Chci tě!"