Ty jsi ten důvod

7

Ani horká sprcha nedokázala zahnat ten chlad z Harryhou rukou.
Ještě teď cítím ten odpor, který jsem měla k jeho polibku.
Pod peřinou v embrionální poloze se marně snažím usnout.
Kde se tu vzala? Jak ví, kde bydlím? Jak věděla, že ten kluk...?
"Dej si pozor na to, co si přeješ. Některá přání se ti můžou velmi
snadno vyplnit" slyším znovu. Co tím sakra myslela?

Do školy se mi fakt nechce. Teď už určitě každý ví, co se mi včera
stalo. Ta si to pro sebe nenechá. Už vidím ty škodolibý pohledy.
Proč zrovna já, která se snaží být téměř neviditelná, si musím
vždycky nějak naběhnout.

"Tak jak to včera dopadlo?" běží ke mně nedočkavá Cora. "Políbil
tě? Tak povídej. Nenech se prosit."
Co? Ještě nic neví? Rozhlédnu se kolem sebe a spatřím Alici
v hloučku opodál. Něčemu se směje spolu s ostatními a blonďatá
kráska se k ní tulí stejně jako včera večer.
"Jo. Bylo to v pohodě" zabručím otráveně, abych kamarádku odradila
od dalších otázek.

Tentokrát jsem ji podcenila, přemýšlím už na směně v kavárně.
Nevím to sice určitě, ale zdá se, že Alice taktně pomlčela o celém
incidentu. Žádné zvědavé pohledy nebo otázky se nekonaly.
Harry se mi celý den úspěšně vyhýbal a když jsme na sebe narazili
v jídelně, obešel mě velkým obloukem. Vůbec nechápu, jak se mi
někdy mohl líbit. Každopádně mě tahle zkušenost definitivně
vyléčila.
"Dvakrát jasmínový čaj" vyruší mě z myšlenek známý hlas. "Ahoj,
princezno."
Tentokrát si sednou do sekce, která nespadá pod moji obsluhu, ale
Bethany si někam odskočila. Ach jo, pomyslím si sklesle. Tak tedy
zase já. Připravím požadovaný nápoj do dvou šálků.
"Můžu, prosím, dostat cukr navíc?" usměje se na mě. "Jistě."
Tentokrát jsem to čekala a tak jen sáhnu do kapsy zástěrky.
"Prosím." "Díky."
Povědomé cinknutí sotva se otočím. "Omlouvám se." "Ještě tě to
bolí, zlato?" vezme ji blondýnka za ruku. "Ne. Už je to dobrý"
zaslechnu chlácholivý hlas.
"Promiň" podívá se na mě, když jí podám čistou lžičku.

Pomalu pijí horký čaj a o něčem diskutují. V očích blondýnky se
náhle objeví slzy. Alice vezme její ruce do svých a tiše jí něco
vysvětluje. Když ji zkusí obejmout, kráska se jí vytrhne a rychlým
krokem opustí podnik.
Já tajně sleduju tu, která zůstala. Trochu jsem čekala, že vyběhne
ven za svou dívkou, ale neudělala nic. Jen sedí s pohledem upřeným
do prázdna.
"Stalo se něco?" vyruším ji tiše, když sbírám opuštěný šálek.
"Ne. Nic" podívá se na mě rychle a vstane. "Díky. Dej na sebe pozor,
princezno." Položí na stůl bankovku a odejde.