Ty jsi ten důvod

89

Následující dny byly opravdu jako sen. Každou volnou chvilku spolu.
Polibky, letmé dotyky a nenasytné milování každou noc.
Její úsměv, její oči přetékající láskou, její žhavá objetí.
Skutečně jsme spolu odjely na víkend, abychom se vrátily tam, kde
to tehdy všechno začalo. A ano. Znovu jsme měly sex nejen na bílé
kožešině, ale i na rozkvetlé louce a pod stříbrným vodopádem.
Ještě teď mi v uších zní její smích, když jsem ji zasypala voňavými
květinami. Ještě teď cítím ten chlad, když se stříbrný proud vody
tříštil o naše těla. Je to, jako by to bylo včera. Jenže není.

Před týdnem jsem znovu v noci stála na malém náměstíčku. Kousek
stranou od ostatních, loučících se dvojic jsem schovávala vlhkou
tvář v jejím krku.
"Jess, miláčku, podívej se na mě" zvedla mi opatrně hlavu.
Její něžné prsty se marně snažily otřít slzy, které se mi kutálely
po tvářích.
"Vrátím se. Slibuju" líbala mě něžně.
"Já vím" pokoušela jsem se o úsměv, ale vyšel z toho jen zoufalý
škleb.
"Neboj se. Nemůže se mi nic stát" vytáhla z kapsy maličkého,
plyšového pejska, pečlivě zabaleného v uzavíratelném, igelitovém
sáčku.
"Pohlídá mě. Vždycky mě hlídal. Vždycky jsem s ním byla v bezpečí,
protože je od tebe."
I tohle mi prozradila. Od chvíle, kdy ho našla ve své schránce,
se tahle roztomilá hračka stala talismanem, který ji doprovázel
na každé misi. Bylo to to první, co si zabalila a také jediné, co
asi tisíckrát zkontrolovala, že nechybí.

"Musím jít" pohladila mě něžně a podívala se na hodinky.
"Ještě jsme přece neslyšely rozkaz k nástupu" snažila jsem se ji zadržet.
"No právě" usmála se tehdy a ještě jednou mě pevně přitiskla k sobě.
"Miluju tě, lásko."
Ještě poslední polibek než se sehnula pro těžkou, vojenskou tašku
a vydala se k autobusu.
"Nástup!"
Byl to její hlas. To její rozkaz rozdělil loučící se páry, aby se
poloviny z nich vydaly na tři měsíce někam do neznáma.

Znovu ji mám jenom přes monitor. Usmívá se, ale já vidím únavu
v její tváři.
"Jess, chybíš mi. Strašně se mi stýská."
"Mně taky." Sakra! Už zase brečím jako malá holka! Přece jsem
věděla o čem je život s vojákem. Všechno mi řekla a já si myslela,
že to zvládnu. Najednou vidím, jak těžké to je. Není to jen o tom,
že je pryč. Bojím se o ni. Mám strach, že se jí něco stane. Ani
nevím, kde je. Nesmím to vědět. Mají zákaz o tom mluvit, aby
neohrozili sebe ani ostatní. Kdyby se prozradilo místo jejich
působení, stali by se snadným cílem. Snadným terčem všech, kteří je
nenávidí.