Ty jsi ten důvod

22

"Půjdeme do tepla?" zeptám se provinile. Jen chtěla být se mnou a
já vyvádím, jako kdyby měl nastat konec světa. Jsem vážně pitomá.
Ale naštěstí ne tolik, abych nevěděla, že teď je čas to napravit.
"Můžeme zůstat spolu....do rána" řeknu v rozpacích, když ona
neodpovídá.
"Chceš?" podívá se na mě překvapeně. "Jess, nemusíš to dělat.
Nechci, aby ses cítila nepříjemně."
"Pojď" odemknu dveře. Tentokrát s jistotou.

O chvíli později už před ni pokládám její oblíbený jasmínový čaj.
Do šálku hodím tři kostky cukru a po chvíli váhání vezmu lžičku a
nápoj zamíchám.
"Pamatuješ si to" pronese uznale.
"Jo. To jo" sednu si ke stolu vedle ní. "Co se ti stalo?" vezmu ji
za ruku.
"Malá nehoda při tréninku. Nic vážného. Jen někdy nemám cit
v konečcích prstů, ale lepší se to."
"Třeba v tomhle?" políbím bříško jejího ukazováčku.
"Mhm. Třeba" zavrní překvapeně.
"A v tomhle?" polaskám prostředníček stejným způsobem.
"Jo, v tomhle taky. A ještě v tomhle a v tomhle" udělá lítostivé
štěněcí oči a nabídne mi další z prstů.
"Nepodvádíš trochu?" rozesměje mě její výraz.
"Vůbec!" ujistí mě přehnaně přesvědčivě a zatváří se uraženě, že
ji podezřívám z něčeho tak nekalého.
"Dobře. Věřím ti" vzdám se poměrně snadno a políbím další z těch
něžných prstů.
"To máš štěstí" oznámí mi na oko důležitě. "Protože jinak bych tě
musela potrestat."
"Vážně? Jak?" přistoupím ochotně na její hru.
"Takhle" přitáhne si mě k sobě a ochutná moje rty.
"Myslím, že teď bych chtěla být vážně hodně zlobivá holka" přiznám
se, když dokončí polibek a okamžitě zčervenám.
"Pojď ke mně, kočičko" posadí si mě na klín. "Dej mi pusu" nabídne
mi svá ústa. "Mhm" zavrní spokojeně, když jí vyhovím. "Ještě."

Trochu se stydím, protože většinou líbá ona mě a ne naopak, ale
není to tak těžké. Za chvíli už se cítím docela přirozeně a
pohodlně. Dokonce se mi to líbí. Líbí se mi být tou, která udává
tempo i intenzitu polibku. A ještě víc se mi líbí, že když pootevřu
ústa a požádám o vstup do těch jejích, bez zaváhání mi vyhoví.

"Udělám něco k večeři" zkusím se zvednout z jejího klína.
"Ještě chvilku" zaprosí tiše. "Zůstaň takhle" stáhne si mě zpátky
k sobě. "Líbí se mi to."
Obdivuju tu její bezprostřednost. Znovu žasnu, jak snadno dokáže
říct to, co mně by stud nedovolil. Od ní to zní naprosto přirozeně
a je to něco, co opravdu chci slyšet. Kdykoli se o to, ale pokusím
já, je to naprostá katastrofa. V tom lepším případě koktám jako
dítě z první pomocné. V tom horším k tomu všemu ještě můj obličej
dokonale imituje rajče.
Chtěla bych jí toho tolik říct. Jen ještě nemůžu. Ale naučím se to.
Slibuju lásko.