Ty jsi ten důvod

10

"Brendo!" zastavím křehkou blondýnku. "Víš jak se s ní spojit? Ozve
se ti někdy?" "Ne. Měla by mít možnost zavolat jednou za týden, ale
to samozřejmě využívá k hovorům domů" usměje se smutně dívka.
"Kdyby se ti ozvala, řekni jí, prosím, že s ní musím mluvit." Můj
hlas zní mnohem naléhavěji než bych si přála. Moje svědomí a pocit
viny mě pronásledují téměř neustále.
"Neptej se proč" zareaguju na její nechápavý pohled. "Prostě musím."

Už je to téměř dva měsíce co je někde tam. V chaosu nepřehledných
bojů a nebezpečí. Ve zmatku, kde se každou chvíli může ocitnout
úplně sama v cizím, rozbořeném městě. Může být zraněná. Může být...
Ne! To ne! Alice! Ozvi se! Protože jestli ne, tak se tady zblázním.
Nechci být ten, kdo tě tam poslal. Nechci být ten, kdo za to může.

Dvě ráno a protivný vyzváněcí tón rozrazí nekonečné ticho mého bytu.
Tohle není telefon. Otevřu notebook a na obrazovce svítí žádost
o přijetí hovoru z neznámého čísla. Zmáčknu zelené tlačítko a dívám
se do zelených očí. "Ahoj, princezno."

Na sobě má maskáče. Dlouhé, kaštanové vlasy stažené do culíku
zakrývá kšiltovka v barvě stejnokroje.
"Prý už se ti po mně stýská" usmívají se nádherně vykrojené rty.
"Alice, kde jsi?!" "To ti nemůžu říct, princezno. Utajení a tak,
znáš to." "Jsi v pořádku?!" "Jistě, vždyť mě vidíš. Jsem tady a
jsem v pořádku. Prý jsi měla úspěch s přednáškou. Doufám, že jsi
všechny nevyděsila. Není to tu tak zlé, jak se píše. Všichni jsme
v pořádku." "Nelžeš?" "Ne. Jistě, že ne." "Zavoláš mi ještě někdy?"
"A proč?" "Protože chci vědět, že ti nic není." "Jess, ty se chceš
jenom ujistit, že tu nejsem proto, cos mi řekla. Věř mi, že ne.
Tohle rozhodnutí jsem udělala už dávno před tím. Nemohla jsi to
nijak ovlivnit a nemůžeš ani teď. Můžeš klidně spát. Nemá to
s tebou nic společného."
"Proč si mě teda chtěla pozvat na rande, když jsi věděla, že
odjedeš?" "Protože jsem chtěla odjet s pocitem, že nejsem sama."
"Nebyla jsi sama." "No...to je vlastně fakt. Nech to být. Byla to
hloupost."
"Můžu se ti někam ozvat já?" "Ne. To tady nejde. Ale těší mě, že
bys chtěla. Dávej na sebe pozor, princezno. Uvidíme se za rok."
"Alice, počkej!" "Co ještě?" "Chtěla bych, abys mi ještě někdy
zavolala." "Proč? Už jsem ti přece řekla, že za to nemůžeš."
Výbuch, který se právě ozval mě ohlušil. "To je blízko" ohlédla se
za svá záda. "Musím jít. Ahoj, princezno."