Ty jsi ten důvod

86

Venku svítá. Sluneční paprsky se zarputile derou přes žaluzie a
oznamují ráno.
"Nechci, abys odjela" kňourám nešťastně. "Chci se takhle budit
každý den. S tebou. Ve tvém objetí."
"Dej mi jenom pár dní, kočičko" smlouvá roztomile. "Až se vrátím,
budu už pořád s tebou."
"Slibuješ?"
"Slibuju."
"Musíme do sprchy."
"Ještě chvilku."
"Lásko! Ach! Tak dobře, ale...chci s tebou."
Milovaly jsme se celou noc, ale pořád to není dost na to, abychom
se nabažily jedna druhé. Toužím  po ní a ona touží po mně.

"Alice, počkej" obejmu ji už na odchodu. "Je pátek, já... Můžu
za tebou přijet?"
"Chceš?"
"Jo. Chtěla bych být s tebou" schoulím se v její náruči.
"Ale nebudu tam sama" pronese váhavě.
"Vadí ti to?"
"Ne. Mně vůbec ne, ale tobě..."
"Vím, proč tam jsi. Jen chci vědět, jestli by to nevadilo. Třeba
Sáře" řeknu tiše.
"Na to se jí nebudu ptát. Je mi to jedno" usměje se. "Přijedu si
pro tebe."
"Končím ve tři."
"Já vím."
Ano. Ona o mně ví všechno a já mám pocit, že o ní nevím nic.
"Až tam skončíš, chtěla bych si vzít volno. Pojedeme někam jen samy
dvě."
"To bys chtěla?"
"Mhm. Jen ty a já."
"A kam bys chtěla jet?"
"To je překvapení" usměju se tajemně.

Vím, kam s ní chci jet. Chci se znovu milovat na hebké kožešině
před krbem. Chci s ní vidět ten úžasnej vodopád. Chci jí natrhat
plnou náruč kytek z okolních luk. Chci vrátit čas a napravit
všechno, co jsem pokazila. Chci dostat šanci to napravit. I teď,
když už jsme spolu. Je to dávný dluh, který musím splatit. Vím, že
už to není potřeba, ale pro mě je to důležité.
 Prostě jen chci, aby věděla, že už tenkrát pro mě byla
důležitá.

"Miluju tě" nedokážu se vymanit z její náruče.
"Já tebe. Moc, kočičko. Pořád jsi pro mě jako sen."
"Nechci být sen. Chci být tvoje každodenní realita."
"Ale ty jsi sen. Jsi můj sen, který se stává nádhernou realitou."